Stand-up komedie v Česku zatím moc nefrčí, Čtvrtníček se odmlčel, a tak břímě humoru nečekaně převzal aktivista z Olomouce při komunikaci s Policií ČR. Mimo jiné vysvětlil, proč neuznává Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, jemuž „šéfuje bývalý traktorista, který si nechal zmenšit uši, protože se mu posmívali neonacisté“. Policejní sbor jeho glosy odměnil pořádkovou pokutou ve výši osm tisíc korun. Legraci si v Česku dělejte z uprchlíků, homosexuálů, příjemců sociálních dávek a z kohokoli dalšího, jen ne z tvrdě pracujících uniformovaných příslušníků.
Zesměšnění na pravdivém základě
„Bez ohledu na to, že některé výroky či obraty, které podezřelý používá, mohou mít pravdivý základ, to nic nemění na skutečnosti, že v takto použitém kontextu je jasné, že jejich jediným cílem je policejní orgán a jeho jménem vystupující úřední osoby dehonestovat a zesměšnit,“ uvádí policie ve zdůvodnění pro několikatisícovou pokutu. Přeloženo: je jedno, že jste třeba i v právu a máte pravdu, policii se její vlastní neschopnost nepřipomíná. Pod tvrdou slupkou mužů zákona totiž dlí citliví lidé, kteří nesnesou, když jim někdo ubližuje a ponižuje je. To je česká korektnost pro rok 2016: nenadávat státním autoritám.
I když se česká situace od francouzské v mnoha ohledech liší, vyznačuje se podobným řešením napjaté situace: omezováním práv občanů a zvyšováním pravomocí represivních složek i umělým posilováním jejich autority.
Politické korektnosti se u nás přitom v poslední době daří ještě hůř než dřív. Při přísnější a důsledné aplikaci zákona o podněcování k nenávisti vůči skupině obyvatel by se soudy nezastavily a rozdávaly podmínky facebookovým aktivistům jak na běžícím páse. To se ale nejspíš nikdy nestane. Místo toho budou chránit jemnocitnou českou policii. Nedávno totiž sněmovnou prošel zákon, v němž je urážení příslušníků policie a úředníků zvlášť ošetřeno a pokuty, jež za takovéto chování hrozí, jsou ještě zvýšeny. Kromě urážení uniformovaných mužů zákona se ve sněmovně dalším zákonem zvýšily pravomoci policie i úředníků k tomu, rozpustit libovolné shromáždění. Nový zákon upřesňuje a zpřísňuje povinnost nahlašovat akce a umožňuje úředníkům nahlášená shromáždění libovolně přesunovat, pokud očekávají konflikt mezi souběžnými akcemi.
Permanentní výjimečný stav
Zákon omezující svobodu shromažďování je vždy útokem na demokracii. Nedávno schválený zákon má být reakcí na velké množství akcí xenofobních uskupení a jejich odpůrců a celkové napětí ve společnosti, které by mělo rozšíření pravomocí policie a úřadů pomoci tlumit. Případy perzekvovaných aktivistů Ševcova a Krejčové a zároveň nulový postih za šibenice ukazují, že státní orgány mají strach především z jednoho ze dvou „extremismů“. Přesto vládní ani současní opoziční politici nemůžou mít radost z možného nárůstu nových islamofobních uskupení, jejichž současná nulová volitelnost je způsobena z velké části i jejich naprostou neschopností.
Ve Francii kvůli teroristickým útokům vládne již několik měsíců bez přerušení výjimečný stav. Premiér Valls i prezident Hollande se posunuli zleva do středu a staví se do role obránce proti všem extrémům – nacionalistickému, džihádistickému, studentskému, krajně levicovému. Chránit pořádek posílením policejních pravomocí se snaží i naši politici – kromě TOP 09 se dohodli svorně „napříč politickým spektrem“ a hlasovali pro posílení pořádku a omezení shromažďovacího práva. Pravda o tomto zákoně nešťastně utekla poslanci za hnutí ANO, bývalému policistovi Schwarzovi, který v Událostech komentářích řekl: „demokracie je hezká věc, ale právo a pořádek jsou taky důležité. Takže tento zákon je pro slušné lidi a těch je většina v naší zemi, a tak si myslím, že to uvítají. (…) Víte, radši si obětuju trošku nesvobody, když vím, že budu mít pořádek a že mi na ulicích nebudou lítat vandalové a nebudou mi tady neorganizovaně šířit paniku v nějakých manifestacích. A my ze severních Čech jsme na to zvyklí.“
Rozvášnění nacionalisté na náměstích – a nejen těch severočeských – plní roli, kterou jim vládnoucí elity vždy rády poskytnou. Díky nim můžou totiž „na přání lidu“ (tedy nacionalistů na náměstích) utahovat šrouby proti asociálům (uprchlíkům, Romům) a zároveň chránit zbytek společnosti právě před nacionalisty faktickým přebíráním jejich agendy. Obojí politicky legitimizuje posílení policie a represe. I když se česká situace od francouzské v mnoha ohledech liší, vyznačuje se podobným řešením napjaté situace: omezováním práv občanů a zvyšováním pravomocí represivních složek i umělým posilováním jejich autority. Tragédie naštvaných demonstrujících pravičáků z nižších tříd spočívá v tom, že právě oni z těchto změn nebudou mít vůbec nic.
Policejní argumentace o „pravdivém základu“ posměchu pokutovaného aktivisty celkem jasně naznačuje, že policie bude nového zákona využívat hojně. Upozorňování na policejní debilitu se tak vzhledem ke stavu policejního sboru může stát nejčastějším přečinem proti novým a přísnějším pravidlům.
Autor je redaktor A2larmu.