K běžným debatám o tom, jak dlouho bude ještě Pride patřit LGBTQ+ komunitě a co by se stalo, pokud se dostaneme do situace, kdy bude uspořádán pochod, na kterém nebude nikdo LGBTQ+, se letos přidávají i debaty o tom, komu z LGBTQ+ komunity je Pride vskutku otevřený. Letošní Pride pochody se vyznačují nejen silně korporátním backgroundem, ale i tím, že se odehrávají pod přísnou kontrolou policie. Směšnost přítomnosti policie, která jak známo sama ohrožuje lidi bez domova, trans ženy, sexuální pracovnice a lidi nebílé barvy pleti, je ještě podtržena faktem, že tématem letošního Pride pochodu v San Franciscu byla rasová a ekonomická rovnost.
Odcizený Pride
Zvýšení počtu policejních hlídek je systémovou reakcí na útok na gay klub Pulse, ke kterému došlo před několika týdny v americkém Orlandu. Tato reakce byla částí LGBTQ+ komunity kritizována jako nevhodná, a to nejen proto, že ohrožuje samotné členy a členky komunity. Tento krok je mnohými chápán také jako odcizení Pride pochodů od jeho východisek. Pride byl původně antisystémový, protipolicejní riot, který vznikl roku 1969 ve Stonewallu jako reakce na útoky na LGBTQ+ komunitu právě ze strany policie. Mnozí se také brání militarizaci v období smutku pro americké LGBTQ+ komunity.
Zůstává otázkou, jak se ke sporům postaví další kolektivy účastnící se Pride pochodů a zda debaty povedou k solidaritě v rámci hnutí, anebo spíše k dalšímu štěpení LGBTQ+ komunit.
Vzhledem k historii násilí na LGBTQ+ jedincích i celých komunitách ze strany policie se jí mnozí bojí více než potenciálních útočníků. V současné chvíli tak minoritní skupiny v rámci LGBTQ+ komunity čelí rozhodnutí, zda se účastnit pochodu s očekávatelným transfobním, homofobním a rasistickým násilím ze strany policie, anebo se pochodů nezúčastnit, a nevystavovat se tak zvýšenému nebezpečí tohoto násilí. Tyto skupiny také apelují na tvoření nových alternativ, které by bezpečnost pochodů zajistily pro všechny, tedy i pro ty nejméně privilegované.
Solidarita, nebo štěpení?
V reakci na současnou podobu pochodů vydali Black Lives Matter v červnu prohlášení, ve kterém oznámili své rozhodnutí nezúčastnit se LGBTQ+ pochodu Pride v San Franciscu. Už 19. června vydala podobné prohlášení organizace BreakOUT!, která se skládá primárně z mladých nebílých lidí z LGBTQ+ komunity. Obě organizace si kladou stejnou otázku: jak je možné, že i 47 let po prvních riotech je LGBTQ+ komunita státem stavěna do situace, kdy se musí bát i během Pride pochodu projít ulicí?
Zatím nejvýraznější reakcí byl protest organizace Black Lives Matter, který se odehrál 4. července na Pride Toronto. Black Lives Matter Toronto zastavili. Pride a odmítli nechat průvod pokračovat v cestě, dokud nebude vyhověno jejich požadavkům. Průvod se tak zastavil na více než půl hodiny a organizátoři byli nuceni podepsat souhlas se zrušením zvýšených policejních hlídek na LGBTQ+ akcích a na Pride Toronto a také s tím, že během akce bude brán ohled nejen na potřeby bílých gayů a leseb, ale také na Afrokanaďany, původní kanadské obyvatele a trans osoby. Přestože Pride Toronto hned druhý den vydal oznámení, ve kterém souhlas s požadavky Black Lives Matter Toronto popírá, protest vyvolal v LGBTQ+ komunitě řadu debat o budoucnosti pochodů.
Názor, že se Pride stává čím dál nevhodnějším místem k oslavám vlastní identity bez strachu či k projevům solidarity, sílí. LGBTQ+ komunita se čím dál více přiklání k pořádání alternativních akcí, například promítání queer filmové tvorby, uměleckým výstavám, Trans Pride pochodům či pořádání Dyke March. V tuto chvíli zůstává otázkou, jak se ke sporům postaví další kolektivy účastnící se Pride pochodů a zda debaty povedou k solidaritě v rámci hnutí, anebo spíše k dalšímu štěpení LGBTQ+ komunit.
Autorka je feministka.