Foto petice-adopce.cz
V rádiu se včera paní poslankyně za ČSSD Pavlína Nytrová v debatě s právničkou Adélou Horákovou trošku zamotala, až nakonec vypustila tu nešťastnou větu, že „homosexuálové se budou snažit zlegalizovat sex s dětmi“. Slušní lidé jí pak na Facebooku děkovali, že to řekla i za ně. Paní poslankyně ale není zlá, je to jen neléčená homofobka.
V pořadu na ČRo Plus politička od začátku neoplývala odbornými (ani jinými) znalostmi, což ale bohatě nahrazovala zápalem a předsudky, i nečekanými informacemi o státoprávním uspořádání Skandinávie, kde si „moc usurpovali homosexuálové“. Že Nytrová nerozumí fungování nejen Skandinávie, ale ani našeho státu, který by jako poslankyně měla teoreticky aspoň částečně řídit, ukázala hned v prvním vstupu, když spojila lobbisty, kteří podle ní v roce 2006 slibovali, že nebudou mít po uzákonění registrovaného partnerství žádné další požadavky, s rozhodnutím ústavního soudu zakazujícím evidentní diskriminaci spočívající v tom, že si člověk mohl adoptovat dítě jako „svobodný“, ale nikoli jako „registrovaný“.
Příroda je prostě taková
„Jde o systematický postup, jak změnit společnost ze strany homolobby,“ vysvětlila velkoryse Nytrová vliv gayů a leseb na chod světa a na rozhodování českého ústavního soudu. Homolobby je v jejím pojetí něco jako mezinárodní židovstvo pro nácky, a LGBT nitky tak podle jejích představ sahají opravdu daleko. „To není nic proti homosexuálům jako takovým, ale proti tomu, aby adoptovali děti,“ ujistila všechny, že je demokratka a lidem upírá jen právo vychovávat děti, nikoli právo žít a umřít bez nich.
Homofobie se léčit dá. Stačilo by nevolit paranoičky, zavést na základních školách aspoň základy genderové výchovy a vytvořit sociální systém, ve kterém nebudou „tradiční“ ani žádné jiné rodiny trpět pocitem ohrožení.
K tomu nesvěřit jim děti má paní poslankyně své důvody. Homosexuálové a homosexuálky jsou v jejích očích totiž překvapivě divoká stvoření. Nejen že ovládají Norsko (ovládnout Česko by byla blbost), odkud financují i světové LGBT hnutí, ale navíc vystřídají stovky partnerů a mají deprese a problémy s identitou (což by se heterosexuálovi nestalo). To všechno ví poslankyně z vědeckých studií, které čte. Ovšem když jí její názorová oponentka, právnička z platformy pro otevřenou demokracii, namítla, že výzkumy ve skutečnosti mluví jinak a opakovaně se v nich potvrdilo, že záleží na tom, jak dobře a s jakou láskou se rodiče o dítě starají, a ne na tom, co při nakupování sunaru a pomáhání s domácími úkoly mají mezi nohama, poslankyně okamžitě opustila ztísňující pole vědy a odvolala se na prověřený selský rozum: „To prostě nemůže být pravda,“ řekla doslova.
Svůj intelektuální background ke své smůle prozradila (snad už brzy bývalá) sociální demokratka sama. Všechny odpůrce adopcí totiž navedla na své stránky petice-adopce.cz. Na jejím webu se středověkem nešetří. Homosexualita je nemoc, která by se měla léčit. V jednom z mnoha příspěvků na toto téma MUDr. Štěpán Rucki, CSc., ve své vypointované studii dokonce dospěl k tomu, že homosexualita se léčí stejně špatně jako alkoholismus. A právě proto jsou výsledky léčby tak mizerné. Ale bojovat za čistý heterosvět se musí i přes nepřízeň osudu. K homosexualitě mají podle něj někteří lidé dispozice stejně jako třeba k basketbalu. A ne každý dlouhán je basketbalista, že… Nebýt všeho toho teploušství v médiích a filmech o homosexuálech, měl by prý Rucki a jeho kolegové jednodušší práci.
Stírají se rozdíly
Řeči o tom, že proti homosexuálům nejvíc bojují latentní homosexuálové, jsou nejpíš pravdivé jen v malém procentu. Rasisti taky nebývají latentní černoši. Přesto je motivace žen a mužů, kteří zasvětí život boji za tradiční rodinu, a nikdy jinak, v něčem podezřelá. Na stránkách paní poslankyně homosexuálům (zejména těm mužským) skutečně dopřávají divoký život. Jsou prý otroky chtíče, který neustále úspěšně naplňují. Heterosexuálové jsou oproti nim evidentně ukázněná jelita, ale o tom se mlčí mezi řádky.
Pokud demokraticky zvolená poslankyně vidí svět jako místo řízené tajemnými zájmovými skupinami, jakou je údajné mezinárodní LGBT homosexuálstvo, a ne jako výsledek politické činnosti, může snadno propadnout pocitu, že když spolu žijí dva lidé nerůzného pohlaví a dokonce i vychovávají děti, je tím ohroženo i její manželství a její děti. Homofobie se ale léčit dá. Stačilo by nevolit paranoičky do poslanecké sněmovny, zavést na základních školách aspoň základy genderové výchovy a vytvořit sociální systém, ve kterém nebudou „tradiční“ ani žádné jiné rodiny trpět pocitem ohrožení.
Autor je redaktor A2larmu.