Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Euro 2016 vyhráli (i ekonomičtí) migranti

O migrantech ve fotbalových reprezentacích se většinou mlčí. Úspěšné týmy právě skončeného evropského šampionátu na ně však spoléhají.

Mezinárodní fotbalové mistrovství vždy vyhraje reprezentace jednoho státu. Etnické skupiny – jako například Kurdové, Katalánci nebo Romové – zde existují jen pro ty, kteří o ně mají hlubší zájem. O významných zástupcích sociálně definovaných skupin v mezinárodním fotbale se sice píše v odborných studiích, ale ve zpravodajství hlavních médií na ně přijde řeč jen zřídka, pokud vůbec. Největším politickým strašákem poslední doby jsou na celém světě migranti, a zejména ti ekonomičtí. Díky tomuto tématu rostou volební preference populistických politiků a podobně orientovaných politických stran. Nejlepšími příklady jsou Donald Trump, Alternativa pro Německo nebo Marine Le Penová, kandidátka na post francouzského prezidenta (dnes s největší šancí na úspěch). Téma imigrantů z východní Evropy a lži o jejich údajné nebezpečnosti zřejmě rozhodly i referendum o odchodu Velké Británie z Evropské unie.

Reprezentujeme je všechny

O to více překvapuje, jako málo se zde píše o podílu imigrantů či jejich dětí na úspěchu některých národních reprezentací. Jak si v tomhle ohledu stojí právě skončené mistrovství Evropy ve fotbale? Nejlepším střelcem se stal Francouz Antoine Griezmann, který trávil druhou polovinu svého dosavadního života ve Španělsku. Ve Francii ho velké kluby nechtěly, prý byl příliš malý a vyzáblý. Až když ho objevil skaut z průměrného španělského klubu v San Sebastianu, začala jeho strmá cesta na vrchol, která ho dovedla až do týmu Atlético Madrid, se kterým se nedávno dostal do finále Ligy mistrů. Před tím skoro sám rozhodl klíčové zápasy s Barcelonou a Mnichovem. Prozatím nic nenasvědčuje tomu, že by se chtěl do své rodné Francie vracet. Se svým klubem právě podepsal smlouvu do roku 2021.

U nejlepších hráčů je dnes migrace normou.

Z kádrů dvou finalistů mistrovství Evropy má celkem 16 hráčů africké kořeny – jako třeba francouzští hráči Paul Pogba z Guineje, Dimitri Payet z francouzské kolonie Réunion ležící v Indickém oceánu, Bacary Sagna ze Senegalu, Patrice Evra ze Senegalu, Blaise Matuidi z africké Angoly, Ngolo Kante a Moussa Sissoko z Mali nebo Samuel Umtiti pocházející z Kamerunu. U portugalských hráčů pocházejí přímo či přes své rodiče Nani i Renato Sanches z Kapverdských ostrovů u západoafrického pobřeží a William Carvalho z Angoly. Novým domovem nejmladšího mistra Evropy Sanchese bude od nové sezóny bavorský Mnichov.

„Reprezentujeme celou naši zemi. Je to země imigrantů, úžasná země se skvělými hráči. Reprezentujeme je všechny,“ řekl po vítězství nad Francií ve finále mistrovství Evropy Pepe, portugalský reprezentant, který se do Portugalska přestěhoval ze své rodné Brazílie ve svých 18 letech. Francouzský hráč Laurent Koscielny má polské kořeny. Hned několik hráčů národního týmu Portugalska se zase narodilo ve Francii, kde žije největší komunita portugalských emigrantů na světě. Portugalec Raphaël Guerreiro, narozen na pařížském předměstí, právě přestoupil do klubu německého Dortmundu. Ten jako vicemistr Bundesligy znovu nastoupí v Lize mistrů. Místem narození portugalského obránce Cédrica Ricarda je pro změnu jihoněmecké město Singen.

Týmy bez migrantů vyhořely

Ricardo Quaresma má přezdívku „Gypsy“, která připomíná nejen etnický původ jeho matky, ale i etnickou skupinu, stereotypně spojovanou s nucenou migrací – nejdříve z Indie do Evropy a následně mezi různými evropskými státy. Svůj tým na mistrovství Evropy dvakrát klíčovými góly zachránil před porážkou. Rozhodující gól finále mistrovství Evropy vystřelil Éder, hráč narozený v Guinea Bissau, bývalé portugalské kolonii v západní Africe. Většina hráčů vítězeného týmu Eura 2016 tedy z Portugalska původně nepochází.

Také v německé reprezentaci už delší dobu vynikají děti imigrantů: Jerome Boateng s kořeny v Ghaně, Sami Khedira původem z Tuniska, Mesut Özil z Turecka, Shkodran Mustafi, syn albánských rodičů z Makedonie, a Lukas Podolski, narozený v Polsku a dodnes plynně mluvící polsky. Hned sedm hráčů z německého kádru hraje a žije v současné době v zahraničí.

Výjimkou tvoří hlavně brankáři, kteří z velké části nejsou migranti. Že by úkol bránit domácí bránu vyžadoval i domácí kořeny? Z popsaného schématu také vybočuje mužstvo Itálie, kde nejlepší hráči maximálně migruji z chudého jihu na bohatý sever země, podobně jako ve Španělsku. Oba týmy nakonec zklamaly své fanoušky nečekaně brzkým odchodem z mistrovství.

Je pravda, že mezi skvělými týmy byly i reprezentace malých států, ve kterých nehrají téměř žádní migranti či potomci migrantů. Jejich hráči ovšem ve velké většině hrají jako ekonomičtí migranti v bohatších ligách Evropy. Vzpomeňme si jen na Island, Chorvatsko a Wales. Naopak mezi největší ztroskotance mistrovství patří týmy, které se obejdou skoro zcela bez hráčů s migrantským pozadím, jako třeba Česko, Rusko, Ukrajina či Rumunsko. Neplatí to ovšem pro anglický tým, za který hraje hned několik hráčů s tmavou pletí. Někteří odborníci namítají, že jich je moc, další doporučují, aby jich bylo více, aby národní tým konečně zase jednou uspěl na mezinárodním turnaji. Bývalý nejlepší hráč Anglie – „domácí“ Wayne Rooney – znovu očekávání fanoušků nenaplnil.

Hráči s migrantským pozadím často tvoří hnací motor nejlepších týmů Evropy. Většinou pocházejí z chudých poměrů a mají motivaci ze sebe vydat všechno, aby alespoň jeden člen rodiny vytáhl ostatní z chudoby. Konkurence mezi migrantskými a domácími hráči může navíc zvýšit výkon celého týmu, pokud je zdravá a nezpůsobí zbytečné konflikty spojené s rasismem.

UEFA zvolila v pondělí jen čtyři hráče-migranty do nejlepší jedenáctky turnaje: jsou to Boateng, Guerreiro, Payet a Pepe. Pokud ale budeme počítat i ekonomické migranty jako francouzského útočníka Griezmanna z Atlética, Welšany Aarona Ramseyho a Joea Allena hrající v Anglii či klíčové hráče Realu Madrid Cristiana Ronalda i Toniho Kroose, napočítáme jich celkem devět. Hráči s domácími kořeny hrající ve své rodné zemi jsou v nejlepší jedenáctce evropského mistrovství jen dva: portugalský brankář Rui Patricio a mladý německý univerzální hráč Joshua Kimmich, o kterého se zajímají nejlepší kluby Evropy. U nejlepších hráčů je dnes migrace normou.

Autor je novinář a překladatel.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image