Squatujeme mediální prostor od roku 2013

- Inzerce -

Íránští muži nosí hidžáby. Jsou solidární se svými ženami

Íránská mravnostní policie trestá ženy, které chodí po ulicích s nezahalenou hlavou. Jejich muži se rozhodli pro netradiční protiúder.

Íránští muži spustili netradiční kampaň na sociálních sítích. Sdílejí své fotky v hidžábech. Reagují tak na represe mravnostní policie, která bdí nad tím, jestli ženy chodí na veřejnosti náležitě zahalené. Tato praxe trvá v íránských ulicích minimálně od dob tzv. islámské revoluce z roku 1979. Pokud mravnostní policie přistihne nezahalenou nebo nedostatečně zahalenou ženu, vyslouží si za to pokutu a v některých případech i pobyt za mřížemi.

Některé ženy se rozhodly se svým nezáviděníhodným postavením bojovat a na protest proti íránskému konzervatismu chodí ostříhané dohola.

Státní a náboženské autority vykreslují ženy, které nenosí tu správnou pokrývku hlavy, jako zkažené a nečestné a často dodávají, že pokud žena vychází nezahalená do ulic, vystavuje se riziku znásilnění. Některé ženy se rozhodly se svým nezáviděníhodným postavením bojovat a na protest proti íránskému konzervatismu chodí ostříhané dohola. Minulý týden se ale k jejich boji přidali i někteří muži, kteří na sociálních sítích zveřejňují fotky, na nichž mají hidžáb, zatímco jejich ženy jsou odhalené. Zareagovali tak na výzvu íránské aktivistky a novinářky žijící v New Yorku Masih Alinežádové, která je žádala o podporu v kampani proti povinnému zakrývání vlasů v Íránu.

Na facebookovém profilu My Stealthy Freedom publikuje Alinežádová fotky íránských žen, které si na veřejných místech sundávají pokrývky hlavy. Muži mají své fotky v hidžábech publikovat pod hashtagem #meninhijab. Od zveřejnění výzvy 22. července obdržela už desítky fotek a někteří muži je publikují i na osobních instagramových účtech.

Jeden z nich zveřejnil na Instagramu svou fotku v těžkém černém čádoru, který mu zůstal po jeho matce. Napsal k tomu: „Když přišla islámská revoluce, začala moje matka nosit čádor, protože to bylo povinné. Nikdy ale v jeho nošení nevěřila. Během horkého chúzistánského léta musela nosit tenhle hábit. Moje matka zemřela a jediné, co mi po ní zůstalo, jsou její šaty. Občas se do nich navleču a vzpomínám na ty horké letní dny, kdy v nich chodila na nákupy. Když se vracela, byla tím vedrem tak vyčerpaná, že nemohla ani mluvit.“

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image