Messi, nebo Ronaldo? Tohle dilema už několik let rozděluje fotbalové fanoušky na dva nesmiřitelné tábory. Gólů, dovedností, trofejí a vítězství mají oba nespočet, ale přece jen existuje jedna oblast, ve které má portugalský manekýn nad svým sokem nepochybnou převahu. Cristiano Ronaldo si podle časopisu Forbes ročně vydělá astronomických 88 milionů dolarů a je tak nejbohatším sportovcem světa. Ani příjem Lionela Messiho ve výši 81,4 milionu není špatný: za minutu si vydělá 155 dolarů (přibližně 3782 korun). Pětinásobnému držiteli Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu planety to však bylo málo. Tak by se aspoň dalo vysvětlit, proč podle katalánského soudu v letech 2007 až 2009 neodvedl daně ve výši 4,1 milionu dolarů.
Já nic, já fotbalista
Jestli něco charakterizuje Messiho hru na hřišti, je to nepředvídatelnost a schopnost prokličkovat s balónem na noze až do branky. V případě placení daní ale jeho hbitý přesun milionové sumy mimo dosah španělského berňáku už tak úspěšný nebyl. Soud ho uznal vinným z krácení daní a odsoudil ho k trestu odnětí svobody na 21 měsíců. Neznamená to ovšem, že by se mohli odsouzenci v některém vězení radovat z toho, že si budou krátit odpoledne fotbálkem s argentinskou superstar. Španělský zákon totiž umožňuje odsouzencům s dosud čistým trestním rejstříkem v případě nenásilného trestního činu a trestu kratšího než dva roky odpykat si podmínečný trest na svobodě.
Je to paradoxní. Hráči, kteří vydělávají neuvěřitelné sumy peněz, ale i klub, který s ročním rozpočtem přes 600 milionů eur patří mezi nejbohatší na světě, se snaží podvody získat ještě více peněz.
Ačkoli na hřišti obvykle spoléhá hvězdná Barcelona na to, co Messi vymyslí, mimo fotbalový trávník spoléhá Messi na svého otce. Jorge Horacio Messi, který podle svých slov měl za syna plnou odpovědnost, dostal stejně vysoký trest. Zatímco Leo u soudu tvrdil, že o ničem nevěděl, protože se soustředí jenom na fotbal a ve všem věřil otci, Jorge se zase dovolával pochybení ze strany firmy, kterou na spravování synových milionů najal. Jeho snaha vytvořit dojem, že se jednalo o obyčejného daňového poradce, který za vás vyplní několik růžových papírů a odevzdá daně, je ale přinejmenším směšná.
To si alespoň myslí soud, který uznal hlavní argument žaloby, že odvádění peněz přes daňové ráje v Belize a Uruguayi byl daňový podvod, nikoli obyčejná správa peněz. Těžko může Messi tvrdit, že nerad odepírá španělským občanům miliony odvedené na daních poté, co před několika měsíci figuroval v dokumentech Panama Papers. Podle odhalených dokumentů fotbalista vlastnil poloviční podíl ve společnosti Mega Star, která byla ve správě offshoreových expertů z Mossack Fonseca. Messi prohlásil, že jeho podpisy, které dosvědčovaly jeho spojitost s Mega Star, byly zfalšované. Možná by se tak vehementně nebránil spojování s kauzou Panama Papers, kdyby věděl, že mu společnost v offshoreové aféře dělá například i nedávný vládce evropského fotbalu Michel Platini.
VIP klub fotbalových defraudantů
Být odsouzený za daňové podvody není většinou moc dobrá vizitka, ne však v případě katalánského velkoklubu. FC Barcelona okamžitě po vyhlášení rozsudku, proti kterému se odsouzení Argentinci odvolali, vyjádřila Messimu podporu, stejně jako po zahájení procesu či po zveřejnění Panama Papers. I když je Messi pro klub absolutně nepostradatelný, za podporou můžeme hledat i sílu zvyku. Messi není prvním fotbalistou ze slavného klubu, který byl odsouzen za defraudaci. Jeho spoluhráč Javier Mascherano dostal trest 12 měsíců. Neymar zapomněl danit sponzorské dary už v rodné Brazílii a nakonec mu barcelonský soud nařídil doplatit zhruba 45 milionů eur. Problémy s placením vysokých španělských daní měli i Luis Figo nebo Samuel Eto’o.
Klub samotný ostatně ani nemůže svěřence za podobné prohřešky pokárat, sám má máslo na hlavě. V posledním roce měla Barcelona zakázané přestupy za neustálé porušování pravidel o přestupech nezletilých fotbalistů. Navíc současný prezident klubu Josep Bartomeu a jeho předchůdce Sandro Rosell čelí žalobě kvůli – jak překvapivé! – krácení daní. Žaloba je viní z toho, že se snažili tvrdit, že přestup hvězdného Neymara byl o 30 milionů eur levnější, než kolik ve skutečnosti zaplatili. Důvodem byla snaha ušetřit na daních.
Je to paradoxní. Hráči, kteří vydělávají neuvěřitelné sumy peněz, ale i klub, který s ročním rozpočtem přes 600 milionů eur patří mezi nejbohatší na světě, se snaží podvody získat ještě více peněz. Jenže pohled na hospodaření katalánského velkoklubu, jeho madridského rivala nebo slovutných United či Bayernu ukazují, že pod milionářským leskem ve skutečnosti zeje hluboká díra nikdy nesplatitelných dluhů. V případě Barcelony přesahuje 350 milionů eur.
Světové kluby hospodaří jako velké ryby globálního kapitalismu. Sice na pokraji insolvence, ale s lákavou image, aby uklidnily nervózní věřitele. A fotbalový trh funguje na stejných principech nezdolné důvěry jako ten akciový. Dokud se největší kluby světa tváří, že v případě náhlé potřeby peněz mohou draho prodat své největší hvězdy, vytvářejí dojem solventnosti. Problém ale je, že se musí vzájemně podržet, protože jediní, kdo za pouhý hráčský přestup zaplatí miliardu eur, jsou zase jenom tyto zadlužené kluby. Fotbalová finanční bublina ale zatím pořád drží. Nyní ji navíc nafukují čínský zájem o fotbal a pořád bohatší příjem z televizních práv.
Konec snění o Anglii
Messi nedopadl špatně. Do vězení nastoupit nemusí. Nakonec se nic tak hrozného nestalo a může se dál věnovat fotbalu. Stejně je pro fotbalové fajnšmekry nejdůležitější, co se děje na hřišti, a ne mimo něj. Jednu významnou věc ale rozsudek přece jenom přinese. Messi si s největší pravděpodobností zavřel bránu do nejbohatší soutěže světa – anglické Premier League. Kvůli nadcházejícímu Brexitu by při přestupu do Anglie nezískal pracovní povolení. Anglické zákony totiž automaticky odmítají žádosti lidí, kteří byli někdy v minulosti odsouzeni k trestu delšímu než 12 měsíců. Každoroční řada polemik a článků o tom, který anglický klub Messiho vykoupí za částku, již obyčejný pracující smrtelník ani nedokáže vyslovit, tak vzala za své.
Ale popravdě, kam by Messi odcházel, když má v Barceloně tolik kolegů, se kterými může sdílet své defraudantské zkušenosti, a předávat je nováčkům v týmu? Tedy aspoň do okamžiku, než zkrachuje celý klub.
Autor je novinář a redaktor Tiscali.cz.