Anarchistu nelze nechat klidně žít. Anarchista nesmí být anarchistou, nesmí se v této oblasti znalostně rozvíjet, nesmí mít na těle tetování A.C.A.B. Anarchista totiž nežije řádný život. To, co by v demokratické společnosti znělo jako fantaskní příběh, je v procesu se Ševcovem realitou. Takto totiž vyznívá rozsudek, jež byl Ševcovovým obhájcem napaden. A jestliže dotyčný nežije řádný život, je podle ní lepší mu jej v České republice znemožnit – vyhostit ho. A navrch během procesu řádně ponížit.
Soudce čte rozsudek – předchozí rozhodnutí je zrušeno. Ševcovi je zakázán „výskyt“ na anarchistických demonstracích na tři roky, ale v České republice zůstává.
Řeč zmíněného Ševcovova obhájce, Pavla Kožouška, by se dala shrnout v jedné větě – je přesvědčen, že kdyby dotyčný nebyl Rus a anarchista, celá věc (natáčení sprejování) by skončila maximálně v přestupkovém řízení. Udělený trest je podle něj nepřiměřený a vyhoštění by pro Ševcova mělo fatální následky. Druhý obhájce, Pavel Čižinský, následně doplňuje detaily – v Rusku by Ševcovovi hrozily silné represe a pronásledování pro jeho politické názory. Obojímu už v Rusku ostatně čelil. Ševcov sám vyjádřuje obavu, že to, co tvrdí soudkyně, totiž že se bude moci po uplynutí dvou let vyhoštění vrátit do České republiky, není pravda. Bude pro něj veliký problém získat vízum a na studium navázat.
Rus a anarchista
Následně se soudce Ševcova táže na sociální vazby, pracovní poměry a studium – to první úspěšně (a naprosto nepochopitelně) zužuje na příbuzné. Předává řeč státní zástupkyni a ta prakticky ztělesňuje odpor a obavu z anarchisticky smýšlejících osob. V jednotlivých projevech, ať už státní zástupkyně, od ředitele Ševcovova domovského ústavu (Ústav etnologie FF UK) docenta Marka Jakoubka či od soudce, jde neustále o to samé: proces je bezvýhradně politický. Na jedné straně máme pracujícího, politicky aktivního člověka, absolventa 21 kurzů s průměrem 1,29 s velkým množstvím blízkých přátel, člověka, který si v České republice vytvořil plnohodnotný život, na druhé straně stát, který se bojí anarchistů.
Jak jinak si lze vysvělit naprostou ignoraci těchto fakt ze strany státní zástupkyně? Sám soudce se dokonce Jakoubka otázal, zda s Igorem Š. jako se studentem „ZATÍM nebyly žádné problémy a jestli nemá sklony k násilí“. Předvolání druhé svědkyně, Petry Procházkové, novinářky mapující represe vůči anarchistům zejména směrem na východ Evropy a dál, soudce zamítl. Je to podle něj nadbytečné. Ševcov vstává a ukazuje na své silné sociální vazby – sedí v soudní síni, čekají na chodbě, protože v soudní síni je pouze pětadvacet míst, což počet lidí venku násobně převyšuje (cca 80).
Přichází čas vynesení rozsudku. Stojí všichni. Předchozí rozhodnutí je zrušeno. Ševcovovi je zakázán „výskyt“ na anarchistických demonstracích na tři roky, ale v České republice zůstává. Soud uvedl, že obžalovaný natáčel jednání Lukáše Borla – sprejování na zeď věznice – a účastnil se tak ve formě pomoci poškození cizí věci. Nicméně původní uložený trest byl vzhledem k Ševcovově čistému rejstříku nepřiměřený. Soud také uznal, že Igor Ševcov procesem i vazbou utrpěl zásah do studia. Odvolací soud tedy alespoň částečně zrušil předchozí, přísný rozsudek. Je nicméně otázkou, zda pro politicky aktivního člověka, jakým Igor Ševcov je, nebude tříletý zákaz participace i výskytu na demonstracích, manifestacích nebo pochodech pořádaných anarchistickým hnutím stále nepřiměřeným trestem.
