Na kvízovou otázku, kdo byl první černošský fotbalista v dresu anglického velkoklubu Liverpool, by většina liverpoolských fanoušků nejspíš odpověděla John Barnes. Tento vynikající krajní záložník a anglický reprezentant sice skutečně v roce 1987 přestoupil do Liverpoolu z Watfordu za tehdy úctyhodných devět set tisíc liber, ale Barnes byl až druhý – po Howardu Gayleovi.
Mí předkové by se obraceli v hrobě, kdybych přijal ocenění spojené s Impériem a kolonialismem, jenž je zotročil.
Gayle se z mládežnických kategorií vypracoval až do prvního týmu, se kterým v roce 1977 podepsal profesionální smlouvu. Pro do té doby výlučně bělošský klub to byla velká událost, kterou tehdejší tisk hodně rozebíral. Velký moment v Gaylově jinak nepříliš úspěšném angažmá přišel v roce 1980, kdy nastoupil ze střídačky do odvety semifinále Poháru mistrů evropských zemí s Bayernem Mnichov a dokázal rozproudit statickou hru Liverpoolu, který nakonec zápas zvládl a postoupil do finále. Pro černošského hráče to na anglických, ale i jiných evropských stadionech nebylo v tehdejší době vůbec jednoduché. „Když jsem hrál za Newcastle a Sunderland, fanoušci byli naprosto skvělí, jak na stadionu, tak mimo něj. Ale v momentě, kdy jsem nastoupil na newcastleském stadionu St. James’ Park coby hráč hostujícího týmu, fanoušci na mě začali plivat a z hlediště se ozývaly opičí skřeky a jiné rasistické urážky. Nebylo to příjemné, ale bohužel jsem si na tyhle věci musel zvyknout. Občas to bylo opravdu otřesné: od házení banánových slupek a plivání do obličeje až k sedmdesátitisícovému kotli Bayernu Mnichov, který na mě pořvával a hajloval,“ vzpomínal na tehdejší rasistickou a nenávistnou atmosféru na anglických a evropských stadionech Howard Gayle v biografii Out of His Skin od Davea Hilla.
Poté, co v roce 1993 pověsil kopačky na hřebík, se Gayle začal angažovat zejména v kampaních proti rasismu na fotbalových stadionech. Obzvlášť za svou práci pro antirasistickou vzdělávací kampaň Show Racism the Red Card byl letos Howard Gayle nominován na Řád britského impéria. Gayle však nominaci na tento prestižní řád určený civilním osobám, který založil v roce 1917 král Jiří V., odmítl s tím, že by jeho přijetím zradil všechny Afričany, kteří trpěli pod vládou britských kolonialistů. „Nominaci na Řád britského impéria jsem musel odmítnout, protože mí předkové by se obraceli v hrobě, kdybych přijal ocenění spojené s Impériem a kolonialismem, jenž je zotročil,“ uvádí důvody pro své rozhodnutí na Facebooku.
Gayle, jenž je podporovatelem Jeremyho Corbyna a Labour Party, později také uvedl, že by nemohl přijmout ocenění od instituce, která se mimo jiné podílela na utajování skutečných viníků tragédie na stadionu Hillsborough z dubnu 1989. Tisíce fanoušků Liverpoolu se tehdy tísnily v malém sektoru tribuny během semifinálového utkání FA Cupu a devadesát šest z nich bylo ušlapáno k smrti a stovky dalších zraněny. Vyšetřování tehdy dospělo k závěru, že se jednalo o nehodu, za niž nenesou organizátoři ani policie žádnou odpovědnost. Avšak nedávné znovuotevření kauzy ukázalo, že tragédie šla na vrub policie, která vážně zanedbala své povinnosti. Policisté se navíc snažili úmyslně maskovat důkazy svých provinění. Vedoucí policejní poručík David Duckenfield, jenž měl bezpečnost na stadionu tehdy na starosti, minulý rok přiznal, že hlavní odpovědnost za tragédii nese právě on.