Blížící se prezidentské volby ve Spojených státech nabízejí možnost podívat se blíže na ekonomické priority a programové návrhy obou hlavních kandidátů. Je to důležité, protože USA mají ve světové ekonomice zvláštní postavení, jejich hospodářská politika má globální dopad a diskuse o její podobě ovlivňuje i ekonomickou vědu.
Co navrhoval Bernie Sanders
K hlavním tématům prezidentského klání patří úpadek Spojených států – ani kandidát republikánů nesrší optimismem o tom, v jak „skvělé“ zemi žije. Berniemu Sandersovi se podařilo do určité míry posunout agendu směrem k sociálním tématům, jež navazovala na celou řadu hnutí zdola. K akcentovaným otázkám patří minimální mzda, nerovnost a pracující chudoba, spolu s hlubokou deindustrializací USA a sektorem služeb (ve kterém se koncentruje právě pracující chudoba). Tématem je rovněž Smlouva o transatlantickém partnerství (TPP) a také dohoda o Severoamerické zóně volného obchodu (NAFTA), ke které se kandidáti vraceli po jejím více než dvacetiletém fungování.
Trump je součástí širšího pohybu, který více než rozdělení „levice versus pravice“ akcentuje rozdělení „establishment versus antiestablishment“.
Než se na kandidáty podíváme blíže, nabízím malý kvíz pro čtenáře. Zkuste uhodnout, který z kandidátů pronesl tato slova: „Dnes má Detroit příjem na hlavu méně než 15 tisíc dolarů, to je asi polovina národního průměru. Čtyřicet procent občanů města žije v chudobě, to je víc než dvaapůlkrát více než národní průměr. Míra nezaměstnanosti je více než dvojnásobná ve srovnání s národním průměrem. Polovina všech obyvatel Detroitu nepracuje. Detroit je na špici žebříčku nejvíce nebezpečných měst (…) Ve zkratce, Detroit je symbolem zkrachovalé ekonomické agendy.“ Tipovali byste Bernieho Sanderse? Ne, toto řekl Donald Trump.
Přestože se nakonec prezidentským kandidátem nestal, stručně se zaměříme i na Sanderse. Nejenže se mu totiž podařilo držet krok s mnohem finančně „zajištěnější“ Hillary Clintonovou, ale také oslovil mnoho mladých Američanů, kteří můžou být příslibem pro budoucí levicově progresivní hnutí. Sandersovy ekonomické návrhy mají skandinávský sociálnědemokratický charakter. Již úvodní otázka jeho programu nenechává nikoho na pochybách, kde tento kandidát stojí: „Jsme připraveni převzít obrovskou ekonomickou a politickou moc třídy miliardářů, nebo se dál budeme propadávat do ekonomické a politické oligarchie?“
Sanders navrhoval systém všeobecného zdravotního pojištění (inspirace je zřejmá), razantní zvýšení federální minimální mzdy (aktuálně činí 7,25 dolaru za hodinu, jeho návrhem bylo zvýšení na 15 dolarů za hodinu, a to postupně do roku 2020). Zde stojí za zmínku, že právě patnáctidolarová minimální mzda je velkým tématem řady amerických hnutí „zdola“. Ovšem hlavně v oblasti pohostinství manažeři zareagovali pohrůžkou rozšíření automatizace, tedy nahrazování zaměstnanců stroji. Dále Sanders slíbil bezplatné vzdělávání na středních a veřejných vysokých školách. Hlavním zdrojem příjmu má být zdanění finančního sektoru (tzv. Wall Street daň) a progresivní daň z nemovitostí. Sanders též odmítal jak dohodu NAFTA (která se – což je poměrně pikantní – stala předmětem předvolebního boje již při Obamově první kandidatuře), tak smlouvy TPP i TTIP. Sanders se rovněž staví za masivní veřejné investice a také investice do obnovitelných zdrojů.
Jestřábice Clintonová
Podívejme se nyní na zástupkyni establishmentu, které se dávají největší šance na zvolení. Hillary Clintonová je protřelá politička, která v prvním Obamově období zastávala funkci ministryně zahraničních věcí. Optimisté však nechtějí vidět její jestřábí sklony a doufají, že ji Sandersovi příznivci dotlačí k progresivní agendě. Uveďme hlavní body jejího ekonomického programu. Clintonová slibuje daňové úlevy pro střední třídu, neboť zde vidí hlavní zdroj dlouhodobého a spravedlivého ekonomického oživení. Navrhuje zřízení infrastrukturní banky a obrovský investiční plán, který se týká nejen zaostávající americké infrastruktury, ale také podpory vědy a výzkumu. Dále navrhuje, aby se firmy podílely na financování mateřské dovolené, a chce refinancovat dluhy ze školného. Je pro zvýšení minimální mzdy (ale závazek patnácti dolarů za hodinu se navzdory oficiální pozici Demokratické strany v jejím programu nevyskytuje). Podporuje odbory a větší participaci zaměstnanců na řízení firem.
Novinkou je její postoj k TPP, kterou nyní – kvůli nízkým standardům – odmítá. Ovšem není to tak dlouho, kdy ji coby ministryně zahraničí popisovala jako skvělou dohodu, která „stanoví pravidla.“ Z hlediska daňového systému Clintonová deklaruje, že bohatí a Wall Street musí platit „svůj spravedlivý podíl“. Je tragikomické, že „autoritou“, která tuto tezi podporuje, je na oficiálním webu Clintonové známý miliardář Warren Buffet (což je ten, který se chlubil, že platí nižší daně než jeho sekretářka, a byl nadšený z toho, že probíhá třídní válka a jeho třída tu válku vyhrává).
Clintonová – podobně jako Trump – navrhuje opatření proti firmám, které se rozhodnou opustit USA. A také se velmi kriticky vyjadřuje vůči Číně. Přímo uvádí, že je potřeba být na Čínu tvrdý, neboť prosperuje na úkor amerických pracovníků (jako kdyby firmy, které v Číně působí, nebyly z velké části americké). Clintonová se rovněž vyjadřuje k deindustrializaci (propracovává plán „Make it in America“) a rovněž zdůrazňuje spravedlivé ohodnocení ve službách a pečujících profesích.
Nadšení z „umírněného progresivismu“ Clintonové, které se v některých liberálních kruzích projevuje, by ovšem mělo být korigováno minimálně dvěma fakty. Nejde jen o to, že Clintonová představuje establishment, respektive to nejhorší, co si pod ním můžeme představit. Jde především o její vazby na Wall Street – vzpomeňme, že od Goldman Sachs inkasovala za své „projevy“ statisíce dolarů (konkrétně se jednalo o tři projevy, každý za „standardní“ sazbu 225 tisíc dolarů). Clintonovou navíc masivně podporují zbrojařské firmy jako například Lockheed Martin. Mnozí komentátoři připomínají, že „Clintonová militarizovala ministerstvo zahraničí“, a také, že to je „jestřábice, která nezměnila své proválečné postoje“. Vzhledem k uvedené podpoře Clintonové není divu, že i miliardář Trump má co dělat, aby s ní udržel krok.
Kandidát antiestablishmentu
Analýza ekonomických návrhů Donalda Trumpa je poněkud komplikovaná, neboť tento republikánský kandidát velmi často mění své postoje. Zdá se, že jeho program je stále „v procesu“, ale několik zásadních bodů můžeme najít už dnes. Trumpovi se totiž obratně daří vyvolávat dojem, že je kandidátem antiestablishmentu (což je patrné i z některých tezí, kterými se budeme dále věnovat). Trump se silně vymezuje proti Clintonové a jeho hlavní výtky mají klasicky pravicovou podobu: příliš vysoké daně, příliš silná regulace, příliš mnoho úředníků… Stojí za výrokem, který známe i z českého prostředí: že demokraté „trestají lidi“ za podnikavost a snahu.
Hlavním Trumpovým tématem jsou daně. Navrhuje velké snížení daní pro střední třídu (v čemž se částečně shoduje s Clintonovou). Od snížení daňové zátěže si slibuje vznik nových pracovních míst. Také on hovoří o „spravedlivém podílu, který musí bohatí zaplatit“, ale nikoliv na úkor vzniku zmíněných pracovních míst. Trump rovněž navrhl omezení daňových výjimek a kliček, které prý „vyhovují Wall Streetu a takovým lidem jako jsem já, ale jsou nespravedlivé vůči americkým pracujícím“.
Trump věnuje pozornost i sociálním otázkám, ale spíše v tom, že uvádí negativní údaje z amerického trhu práce – nízkou míru participace, počet lidí na potravinových poukázkách a podobně. Zároveň klade velký důraz na domácí výrobu. Koneckonců, jedním z jeho hesel je „America First“. V jeho pohledu jsou to především vysoké korporátní daně, které vedou k odchodu amerických firem do zahraničí. Zdůrazňuje, že chce udržet pracovní místa a bohatství v USA. Jeho podpora investicím má ovšem spíše soukromý charakter. Trump kombinuje deregulační rétoriku (uvádí, že právě nadměrná regulace trhu přispěla k úpadku automobilového průmyslu v USA) a důraz na nízké daně. Zdůrazňuje téma konkurenceschopnosti – tvrdí, že USA soutěží s ostatními zeměmi a musí vyhrát. Jenže příliš regulací jim v tom prý brání.
Silně negativní postoje zastává Trump v otázkách zahraničního obchodu a obecně globalizace. Ta je pro něj spojená především s deindustrializací. Souhlasí s Berniem Sandersem v tom, že Clintonová udělala řadu špatných rozhodnutí (Irák, Libye, Sýrie), ale jejím hlavním prohřeškem (respektive prohřeškem jejího manžela) je dohoda NAFTA. Zároveň Trump odmítá dohodu TPP (na čemž se tedy paradoxně shodli všichni kandidáti) a má jen velmi ostrá slova vůči Číně, kterou obviňuje z manipulace s kurzem a z konstantního porušování ochrany duševního vlastnictví.
Rozhodují peníze
Doplňme na závěr některé citáty z Trumpova detroitského projevu: „Naše strana se rozhodla změnit historii tím, že vybrala kandidáta mimo zmanipulovaný a zkorumpovaný systém. Protistrana se vrátila do minulosti a vybrala kandidátku včerejška, která nabízí jen rétoriku včerejška a politiku včerejška (…) Naším novým krédem je amerikanismus, ne globalismus (…) Musíme přestat věřit politikům a začít věřit Americe.“
Spojení „musíme přestat věřit politikům“ a „kandidát mimo systém“ nám jistě v českém prostředí něco (či spíše někoho) připomene. Je proto třeba mít na paměti, že prezentovat Trumpa pouze jako zrůdu, která se vynořila odněkud z hlubin, je možná emociálně vděčné, ale analyticky k ničemu. Trump je součástí širšího pohybu, který více než rozdělení „levice versus pravice“ akcentuje rozdělení „establishment versus antiestablishment“. A socioekonomicky bylo na tento pohyb zaděláno dosti dlouho.
Finální výběr kandidátů do prezidentské volby zároveň ukazuje, že hlavní slovo ve volebním systému USA mají peníze (což ovšem není nic nového, stačí vzpomenout na slavný článek ekonoma Josepha Stiglitze Vláda jednoho procenta, jedním procentem, pro jedno procento). Bernie Sanders v každém případě „bojoval“ statečně a skutečně dokázal z minima vytěžit maximum. Střet mezi Clintonovou a Trumpem ovšem odvrátit nedokázal. Nakonec snad jedna „facebooková“ reakce – text na parte: „Naše babička, maminka, manželka a teta, čelíc volbě vybrat si mezi Trumpem a Clintonovou, raději pokojně zesnula v Pánu.“
Autorka je ekonomka.