Brzy začnou olympijské hry v Riu de Janeiru. Brazílie se však právě nachází uprostřed jedné z nejhorších politických a ekonomických krizí ve svých novodobých dějinách. Prezidentka Dilma Rousseffová čelí žalobě za manipulace se státním rozpočtem, a je proto dočasně zbavena mandátu (což část veřejnosti interpretuje jako puč brazilského Kongresu). Viceprezident Michel Temer, který Rousseffovou zastupuje, mezitím sestavil dočasnou vládu s tvrdě konzervativní agendou, která ohrožuje řadu důležitých úspěchů, jichž Brazílie dosáhla v průběhu své demokratické éry.
Kulky, hovězí a Bible
Brazilská vláda byla postavena na myšlence známé jako „koaliční prezidencialismus“ – to znamená na systému, ve kterém je prakticky nemožné, aby prezident měl politickou stabilitu a jeho zákony byly schvalovány Kongresem bez výrazně většinového hlasování. Tento systém fungoval zejména v časech Luly da Silvy (2003–2010), prezidenta za Stranu pracujících (PT), který vedl progresivní vládu, jež úspěšně bojovala proti chudobě a jíž se podařila zásadní integrace nižších vrstev do společnosti.
Soudní řízení proti demokraticky zvolené prezidentce kvůli zneužití jejích pravomocí a nástup tvrdě konzervativní prozatímní vlády – to jsou vedlejší efekty hlubších strukturních změn v brazilské veřejné sféře.
Dilma Rousseffová byla v roce 2010 zvolena jako nástupkyně Luly da Silvy a v roce 2014 svůj úspěch zopakovala. Tentokrát ovšem svého rivala Aécia Nevese z Brazilské sociálně demokratické strany (PSDB) porazila jen o tři procenta hlasů. V roce 2014 byl rovněž zvolen jeden z nejkonzervativnějších parlamentů v soudobých dějinách Brazílie. A to vládu postavilo před klíčový problém: po zmenšení provládní koalice se musela podrobit zájmům pravicových sil, jako je například takzvané Stranické volební shromáždění BBB (Bullet, Beef, and Bible – kulky, hovězí a Bible), složené z příznivců zbrojení, zemědělských lobbistů a náboženských fanatiků.
Rousseffová tak ztratila podporu Kongresu a zároveň čelila kampani, jež proti ní vedly hlavní mediální konglomeráty, opírající se o nespokojenost středních a vyšších společenských vrstev s prohlubující se ekonomickou krizí. Prezidentka neměla dostatečně velkou podporu, aby si udržela stabilitu, a tak 17. dubna bylo proti ní v Dolní sněmovně Kongresu zahájeno soudní řízení pro podezření z korupce. Konkrétně pod záminkou, že se dopustila porušení zákona o fiskální disciplíně. Mělo jít o administrativní podvod menšího významu spočívající v tom, že pomocí prezidentských nařízení pozdržela převody vládních fondů pro sociální programy do veřejných bank.
Do doby, než Senát dospěje k rozhodnutí ohledně procesu s podvodem, je Rousseffová dočasně zbavená mandátu. A viceprezident Michel Temer ze Strany brazilského demokratického hnutí (PMDB) zavádí vládní model, který by mohl ohrozit některé z důležitých úspěchů dosažených za posledních třináct let vlády progresivní Strany pracujících (PT).
Návrat k vojenské vládě?
Krátce poté, co se Temer zmocnil úřadu jako prozatímní prezident, ohlásil důležitou vládní reformu. Poprvé od pádu vojenské diktatury v roce 1985 je vládní kabinet složen výhradně z mužů bílé rasy. Dále podřídil Ministerstvo pro vědu a technologii pod Ministerstvo telekomunikací a oznámil, že zruší Ministerstvo kultury. Tento poslední krok ovšem odvolal v reakci na silné protesty a obsazování veřejných budov umělci a intelektuály.
Mezi hlavní Temerovy projekty patří také návrh posunout minimální hranici pro odchod do důchodu na sedmdesát let – v Brazílii se přitom lidé v průměru dožívají šestasedmdesáti let. Dále jsou to škrty v rozpočtu většiny vládních orgánů či snížení ochrany pracujících. Na nedávné schůzi, které se prozatímní prezident účastnil, navrhl předseda Národní konfederace průmyslu v Brazílii, aby se brazilský pracovní systém „otevřel změnám“. Například, aby se maximální pracovní doba zvýšila na osmdesát hodin týdně, jako to údajně „právě prosadili zákonodárci ve Francii“ (změny navržené ve Francii se ve skutečnosti týkaly navýšení pracovní doby na šedesát hodin týdně a setkaly se s tvrdým odporem odborových organizací). Změny v Brazílii jsou prý sice dost „neoblíbené“, ale měly by být prosazeny „i navzdory protestům“, jak prohlásil sám dočasný prezident Temer.
Soudní řízení proti demokraticky zvolené prezidentce kvůli zneužití jejích pravomocí a nástup tvrdě konzervativní prozatímní vlády, která se může stát vládou natrvalo – to jsou vedlejší efekty hlubších strukturních změn v brazilské veřejné sféře. Pravicoví kandidáti získali v posledních volbách většinu a národ přitahují takové postavy, jako je Jair Bolsonaro, bývalý voják a současný člen Kongresu za Stranu sociálně křesťanskou (PSC). Bolsonaro, který je rovněž předběžným kandidátem pro příští prezidentské volby v roce 2018, je představitelem stále rozšířenější ideologie, která se staví proti sňatkům osob stejného pohlaví, proti opatření k zajištění rovnoprávnosti a proti dekriminalizaci drog, a naopak prosazuje trest smrti a zavedení vojenské vlády. Bolsonaro zašel dokonce tak daleko, že u příležitosti zahájení procesu s prezidentkou Rousseffovou připomněl památku plukovníka Brilhanteho Ustry, který za režimu vojenské diktatury vedl Oddělení informačních operací. Pod jeho vedením bylo umučeno minimálně tři sta lidí.
Policejní násilí
Návrat politických projevů označovaných odborníky jako „právo nebát se vyslovit své jméno“ má velmi konkrétní následky. Osoby LGBT čelí rostoucím násilnostem. Podle statistik, které nedávno zveřejnila skupina Grupo Gay da Bahia, hájící práva gayů, došlo v posledních čtyřech letech zhruba k jednomu úmrtí za den v souvislosti s násilím páchaném na homosexuálních a transgender osobách. Zároveň se epidemicky šíří policejní brutalita. Podle Amnesty International zemřelo v Riu de Janeiru od roku 2009, kdy bylo město zvoleno jako místo pro pořádání olympiády, vinou policie přes dva a půl tisíce lidí – většinu tvořili mladí lidé tmavé barvy pleti žijící v chudinských čtvrtích.
V brazilské veřejné sféře převládá konzervativní agenda. Příkladem je i nejnovější předmět zájmu národa: návrh zákona na „nestranickou školu“ – jeho cílem je „zákaz ideologického kázání“ ze strany učitelů zaměstnaných v systému veřejného základního vzdělávání. Tento zákon předložený Senátu je sám vysoce ideologický a zakazuje učitelům, aby studentům „podsouvali své ideologické, náboženské, morální a politické zájmy, názory a preference“. Jde ve skutečnosti o projekt jako vystřižený z dob mccarthismu. Je zaměřený proti údajné levicové indoktrinaci ve školách a může se stát nástrojem politických perzekucí vůči nepohodlným učitelům, čímž ještě více podryje už tak špatně fungující veřejné vzdělávání. Nedávný průzkum zveřejněný Senátem však ukázal, že projekt má vysokou podporu veřejnosti, a to navzdory silným protestům.
Hlavní silou je netečnost
To, zda dnes sedí v prezidentském křesle Rousseffová nebo Temer, přesto není s ohledem na celkový vývoj v Brazílii až tak důležité. Hlavní hrozbou je riziko, že pracující třída a společenské menšiny rychle ztratí svá práva a jistoty nabyté za roky tvrdých bojů. Proti Temerově vládě stojí levice, která není schopná poskytnout potřebné alternativy. Vedení Strany pracujících čelí obviněním, že se zapletlo do korupčních skandálů. Rousseffová je navíc pod palbou kritiky levicové opozice za to, že byla zvolena díky Silvově levicové kampani, přičemž později během své vlády dělala obrovské ústupky konzervativním silám.
Menší levicové strany, jako je Strana pro socialismus a svobodu (PSOL), nemají dost velkou podporu a působí hlavně na obecní, nikoli národní úrovni. Přesto hrají důležitou roli v rozvoji progresivních alternativ. PSOL je sice neustále obviňována z „hraní pravicových her“, kdykoli kritizuje Rousseffovou, ale tato obvinění jen dokazují, že u brazilské levice převládla jistá forma kolonizace zapříčiněná třinácti lety vlády Strany pracujících. Tato partaj si totiž zjevně uzurpuje výlučné právo nazývat se levicí.
Zjevná absence jakéhokoli silného politického projektu pro Brazílii vede k celkovému úpadku politického systému. Pro společnost je zřejmě jednodušší přizpůsobit se mesiášským vůdcům. Znamená to mimo jiné nárůst uznání pro bývalého prezidenta. Nedávné průzkumy veřejného mínění naznačují, že mezi významnými politickými osobnostmi má Lula da Silva stále nejvyšší podporu. Skutečnost, že jediným možným vůdcem v zemi je člověk, jenž Brazílii vedl před více jak deseti lety, svědčí tom, že nejsilnější brazilskou politickou silou je netečnost.
Autor studuje právo a filozofii v Porto Alegre.
Z anglického originálu přeložila Linda Fořtová.