Je dobré začít něčím pozitivním. Ano, Prague Pride se konečně ve větší míře zaměřuje i na jiná písmena z LGBTQIA, než jsou L a G (lesby, gayové). Reflektuje dokonce i taková témata jako vztah queer osob a islámu. Jsou to sice jen drobná vykročení z komfortní zóny, ale i přesto je třeba ocenit, že se něco takového děje. Na Střeleckém ostrově stojí stánek Trans*parentu, v blízké kavárně se koná debata o intersexualitě. Řeší se prevence AIDS. V osvětové debatě o BDSM sice vystupuje riggerka a herečka z erotických filmů, takže představu o životě BDSM+ lidí získáme sice zúženou a zkreslenou, ale přesto alespoň nějakou. Především „lehké“ BDSM je zkrátka v módě. Prague Pride se tedy na jedné straně snaží s módou držet krok a na straně druhé ho, zatím velice stydlivě a nezkušeně, také trochu určovat. Pak je tu ovšem strana třetí – Prague Pride podporuje akce, které z queer lidí dělají položky na trhu.
Bezstarostnost konzumerismu
Začněme „odzdola“: od spolupráce Prague Pride s firmou Liftago. Slogan „Jezdi při Pride pohodlně taxíkem jako pán“ slibuje uživateli aplikace Liftago, že pokud při objednávce vozu zadá zvláštní pride promokód, dostane čtyřsetkorunovou slevu na první jízdu. Pro večírkový rozměr Prague Pride vcelku dobrý nápad. Kuriozní ovšem je samotný promokód – zní totiž identicky jako podtitul celé akce: „miluju“. „Miluju“ = „mám slevu na taxík“, „miluju“ = „můžu tančit do rána“, „miluju“ = „bez starostí“. Vše je přece jenom jedna velká, unifikující párty. Neboli: všichni milujeme stejně, odlišnost splývá, včlenění je dokončeno, queer identita komodifikována. Večírkovému a spotřebnímu rozměru se samozřejmě přizpůsobuje i image v mediálním prostoru, i samotné reklamní slogany – jejich cílová skupina pak nestíhá přijímat pravidelné dávky směsi machismu, konzumu a bezstarostnosti letních večerů.
Queer identita se najednou stala komoditou a queer komunita zákaznictvem ochotným utrácet.
Pokračujme výše: Airbnb. „Použijte Czeslawův odkaz, a jakmile pohostíte prvního návštěvníka, získáte bonus ve výši 2500 Kč.“ Kampaň na ubytování, která přetéká mezinárodní queer solidaritou. Sama forma „airbnb“ sdílení se z krátkodobého a víceméně náhodného ubytování v jinak nevyužívaných obytných prostorech transformovala do čistě komerčního pronajímání cíleně neobývaných bytů a k tomu se přidružuje zážitková turistika a kuchyně, samozřejmě za další poplatek. Czeslaw Walek láká do svého bytu skrze patřičně atraktivní video a vše se zdá být barevné a prozářeně světlem „stejné“ lásky. I sama firma Airbnb slibuje za každého hostitele či hostitelku přispět 3500 Kč na kampaň S barvou ven, takže peníze půjdou na dobrou věc. A ony skutečně půjdou. Ovšem od společnosti, respektive platformy s výrazným gentrifikačním potenciálem i účinkem.
Důraz na tržní hodnotu pak vrcholí na „Pride Tourism Symposiu“: „Unikátní konference zaměřená na příležitosti, které v oblasti cestovního ruchu přinášejí ‚gay‘ turisté. Je to první sympozium svého druhu ve střední a východní Evropě, které vám zprostředkuje cenné informace a zkušenosti jak přitáhnout a udržet si klientelu z tohoto lukrativního segmentu cestovního ruchu. Symposium se koná pod záštitou ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové a zahájí ho americký velvyslanec v Praze Andrew Shapiro (…) „V pátek se program zaměří na potřeby transgender turismu. V USA je nejrychleji rostoucím ‚teplým‘ niche segmentem..“ Citovaná anotace ze stránek Prague Pride, která je plná tržních superlativů a rádoby módního neformálního jazyka, zní jako popření myšlenky celé akce. Jestliže se levice potřebuje naučit vyprávět pohádky, zde má exemplární horor: milé děti, toto je kapitalismus. Myšlenku Prague Pride, tedy včlenění queer komunity do cisheteronormativní většinové společnosti, trhá na kusy už samotná anotace. Queer identita se najednou stala komoditou a queer komunita zákaznictvem ochotným utrácet. Proč si ji tedy neudržet a nevyužívat ji? Proč mít z principu všechny podniky queer friendly, když se vyplatí držet komunitu pouze v „jejích“ podnicích? Udržování komunity v pomyslné přihrádce tematických zájezdů ze své podstaty jakékoli včlenění popírá.
Křečovitě apolitická améba
Čím tedy Prague Pride vlastně je? Akcí snažící se o úpravu normy prostřednictvím včlenění queer komunity do cisheteronormativní společnosti? Akcí unifikační? Akcí poukazující na diverzitu identit? Akcí komerční? Anebo hledá Prague Pride svou vlastní identitu? Zatím totiž připomíná lehce zděšenou amébu, která pořádně neví, kde se zastavit. Neví, jestli je jí lépe na večírku, na panelových debatách, nebo u drahých drinků v pride village či queer friendly podnicích. Nechce rozruch v ulicích, nechce příliš konfliktní témata (diskuze o islámu je čestnou výjimkou) a její činy jsou z celkového hlediska bojácné a opatrné. Snaží se navíc dlouhodobě tvářit až křečovitě apoliticky, přestože samotná otázka LGBTQIA práv je výsostně politická. Přitom se v pride village nachází obrovská předvolební nástěnka-mapka, ukazující podporu LGBTQIA práv u jednotlivých kandidátů do senátu. Ve snaze o nestrannost Prague Pride příslušné osoby hodnotí pouze na základě podpory či nepodpory právě těchto práv. Ve středu nástěnky tak trůní například František Stárek (ODS), jako by jeho postoje k terorismu byly v pořádku jen proto, že queer komunity nechává dýchat.
Organizační tým Prague Pride zjevně zapomíná, že genderová ani sexuální identita není zboží, respektive že její transformace na zboží je silně neetická, a že tím někde hluboko, v jádru samé věci, jde proti vlastní cílové skupině. Věřím, že letošní průvod tichý nebude. Nejen směrem „ven“, ale i směrem „dovnitř“, ke „svým“ organizátorům. Jedno je totiž jisté – letošní ročník se nese výrazně v duchu vytěžování queer komunity.
Autorka se externě podílela na Prague Pride i na AltPride.