Liberální Evropa zápasí o život. Dostává ránu za ránou v důsledku prudkých útoků násilného džihádismu, který zároveň eskaluje islamofobii. Prohlášení evropských liberálních lídrů o tom, že není možné stigmatizovat celé náboženství kvůli tomuto šílenému zabíjení, vycházejí do prázdna. Čím dál větší část lidí už nechce dál poslouchat, že mají být především trpěliví. Muslimové by měli být konfrontováni a stigmatizováni. Ať vzplane střet civilizací.
Na vzestupu je identita
Řekl jsem blízkému příteli, že chci psát o francouzských pobřežních letoviscích, která s podporou předsedy vlády Manuela Vallse zakázala burkiny a o německém návrhu na částečný zákaz burek ve veřejném prostoru. Taková opatření přicházejí společně se sílícím pocitem v obou zemích, že je nutné potvrdit jejich sekulární hodnoty a identitu, stejně tak jako zavřít ústa extrémní pravici.
Vzestup identitářské politiky je zásadní. Současné západní společnosti nedokážou poskytnout svým občanům smysl.
Nechápu to, řekl můj přítel v očekávání mého argumentu. Jistě, spousta muslimů sdílí naše hodnoty. Jenže liberálové jako ty tiše tolerují náboženství a kulturu, jejíž aspekty se příčí nejen tomu, o čem jsi přesvědčen ty sám, ale i jakékoli koncepci lidských práv. Islám – nebo jeho varianty – aktivně podporuje misogynii, homofobii, středověké představy o spravedlnosti, kamenování, ženskou obřízku a útlak žen. Zahalování žen na veřejnosti dokonce ani Korán nepřikazuje. Je to do nebe volající útlak žen ze strany mužů. Přesto je poukazování na tyto pravdy přenecháno krajní pravici. Liberálové jako ty žádají toleranci netolerovatelného.
My to však neděláme. Samozřejmě, že neliberální tendence jsou zavrženíhodné a urážejí nejen ustavená pravidla liberální společnosti, ale i jakoukoli představu o lidských právech a hodnotách. Můžeme dokonce souhlasit s německým ministrem vnitra, když tvrdí, že burky podkopávají soudržnost společnosti a ze své podstaty ji rozdělují. To samé platí o zahalování žen na pláži. Je ale nejlepší cesta k řešení uchýlit se k zákazům? Je to správné, žádoucí a bude to efektivní? Kdo kdy vyhrál – nebo vůbec chtěl – takový střet civilizací?
Asimilacionistická a antimultikulturní Francie, která zakázala nošení burek šest let nazpátek, je teď v epicentru islamistických útoků. První vlny muslimských imigrantů do Francie (ze severní Afriky), do Německa (z Turecka) a Británie (z Pákistánu a Bangladéše) byly většinou sekulární; návštěvnost mešit byla minimální. Dnes se přitom ve všech těchto třech zemích zvyšuje, stejně jako nošení symbolů náboženské a etnické identity. Děje se tak v multikulturních zemích, jako jsou Německo a Británie, i v asimilacionistických státech, jako je Francie. Identita se prostě v roce 2016 stává důležitější nejen pro muslimy, ale i pro širší vrstvy obyvatelstva. Dokud se tohle nezmění, šance na vnitřní revoluci v islámských kulturních postojích – k ženám, gayům, spravedlnosti a toleranci k jiným náboženstvím – jsou minimální.
Lidé postrádají smysl
Vzestup identitářské politiky je zásadní. Současné západní společnosti nedokážou poskytnout svým občanům smysl. Francouzský spisovatel Michel Houllebecq, jehož bestseller Podvolení předkládá vizi islamizované Francie, která v roce 2022 pokorně akceptuje zahalování žen, právo šaría a povinné vyučování Islámu na školách, tvrdí, že osvícenství způsobilo, že muži a ženy žijí pusté a prázdné životy.
Lehkost, se kterou je jeho imaginární islámský prezident, Ben Abbes, zvolen koalicí levicových a centristických stran s cílem zabránit vítězství Marine Le Penové, zavádí islamizaci Francie, je dávána na vrub degenerativní podstatě francouzské společnosti. Tak se alespoň odvíjí argument této novely. Elita si staví svá hnízda v ústraní, obklopena nemorální společností, zatímco zbytek se musí o sebe postarat v syrových předměstích s chabými sociálními službami i civilní správou a můžou se utěšovat jen nakupováním, drogami, náhodným sexem nebo sociálními sítěmi. Abbes přináší smysl a cíl, před kterým je Francie bezbranná.
Je to sice fikce, ale velmi názorná. Učitelka mé známé, pocházející z kdysi prosperujícího velšského města, mi řekla, že byla šokovaná rozsahem misogynie, homofobie a protiimigrantských a antiislámských předsudků, se kterými se setkala mezi rodiči, dětmi i některými učiteli. Silné odborové organizace, stejně jako církve, které by mohly udržovat určité hodnoty, prakticky zmizely. Zákonitě tak město volilo pro Brexit, ačkoli by pro ně znamenal recesi a mizérii, protože dostává spoustu peněz z Unie. To, na čem záleželo, byla identita.
Úspěšné liberální společnosti závisí na síti občanských a sociálních těles, které jsou nabité smyslem, ztělesňují liberální hodnoty – ať už se jedná o odborové organizace, sportovní kluby, zaměstnanecká družstva nebo knihovny. Jejich podpora dává lidem smysl a důvěru v sebe samé, která umenšuje imaginární hrozbu od jiných lidí, a zároveň je činí vnímavějšími pro občanské a univerzální hodnoty.
Chceme válku civilizací?
Co je špatné na multikulturalismu není respekt k jinakosti, jak se domnívá Kenan Malik ve svém článku. Je to spíše způsob jeho zavádění, který vytváří síť soupeřících monokultur a podporuje oddělenost. Stejně tak ve Francii není chyba to, že se hlásí k univerzálním hodnotám se svým asimilacionistickým modelem, jako spíše skutečnost, že tyto hodnoty jsou využívány ke kulturní válce hlavního „kmene“ proti ostatním. Muslimové nejsou součástí tohoto kmene. Oběma chybám je třeba se vyhnout a stavět na tom, co je dobré a funkční.
To, co potřebujeme, není zákaz burek a burkin. Namísto toho je nezbytné přihlásit se k univerzálním hodnotám a charakterizovat džihádismus jako produkt vyšinutých lidí, kteří se potřebují léčit, spíš než aby byli legitimizováni jako váleční vůdci.
Potřebujeme trvat na vzájemné toleranci jako jediném způsobu řešení, který v dlouhodobém horizontu funguje. S tím souvisí nutnost vynaložit velké úsilí na vytvoření ekonomických a sociálních institucí, které dokážou poskytovat smysl masám lidí. Pokud je toto vzdušný zámek, pak už zbývá jen válka civilizací a společně s ní i kolaps liberální společnosti. Jsem ale přesvědčen, že tohle nikdo nechce.
Autor je novinář.
Z anglického originálu France’s liberal traditions won’t be helped by the burkini ban publikovaného deníkem The Guardian přeložil Martin Vrba. Redakčně upraveno.