Je vám jasné, že jste narazili na skutečně speciální kulinářskou show, když v jejím logu poletují potraviny kolem tlustého střeva. Australská minisérie The Katering Show rozhodně není další z nekonečné řady pořadů o vaření. Už jen proto, že jedna z hlavních protagonistek, Kate McCartneyová, trpí potravinovou intolerancí – její střeva nedokáží zpracovávat lepek, laktózu a fruktózu –, takže nemůže prakticky nic jíst. A její motto zní: „Nesnáším vaření!“ Vše naštěstí zachraňuje její kolegyně Kate McLennanová, milovnice gastronomie, jejímž snem je „vyvolat mezi hosty u stolu výbuch spontánního potlesku v momentě, kdy vchází do místnosti a v rukou svírá krocana“.
Právě jsem potratila
The Katering Show si dělá legraci z populárních kulinářských pořadů jako Masterchef, jídlem posedlé kultury, trendy diet, fenoménu aranžování jídla pro fotografie (v epizodě příhodně nazvané Food Porn) nebo z Thermomixu, což – jak se dozvídáme – je něco, co vám dá bohatá tchýně, protože si myslí, že neumíte vařit, nebo něco, co si sami koupíte, protože jste vždycky chtěli být členy kultu, ale nemáte energii na skupinový sex.
Především ale stojí na výborně fungující chemii mezi charaktery obou představitelek, které svým specifickým projevem připomínají to nejlepší z britské komediální produkce. Celý koncept pořadu je založený na diametrálně odlišných osobnostech: věčně usměvavé a nadšené (a na lécích na předpis závislé) McLennanové a znuděné McCartneyové. Jedna je posedlá jídlem a stravovací kulturou a druhá nemůže skoro nic pozřít. Obě v zásadě hrají vyhrocené verze sebe samotných. McLennanová chce být perfektní kuchařkou a moderátorkou, jakousi Marthou Stewartovou, ale stále se jí to nedaří, takže se pomalu v každé epizodě několikrát psychicky zhroutí, aby se vzápětí s úsměvem sebrala a snažila se dál. Zato McCartneyové je všechno úplně jedno.
Každá epizoda trvá kolem deseti minut a je napěchovaná vtipy. Ačkoli je k jejich stoprocentnímu pochopení občas potřeba znát australské reálie nebo slang, naprostou většinu hravě chytíte a můžete se nimi identifikovat. Skoro každý má v životě nějakou tu tetičku Ruth, která říká věci typu: „Kate, jak může existovat bisexualita, když já jsem heterosexuální?“ Tatáž tetička má často i tendenci dokola se vyptávat, kdy budete mít děti, tudíž McLennanová s neodolatelným úsměvem radí odpovědět: „Právě jsem potratila.“ To prý tetičku vždy spolehlivě umlčí.
Mír, lásku, laskavost ke všem a masivní kozy
Mnohé vtipy lze vnímat i jako sociálně kritické komentáře. Když v druhé sérii pochválí McLennanová alabastrovou pokožku McCartneyové slovy: „Ty jsi tak bílá, jako bys právě vylezla z televize,“ nelze v tom nevidět poukaz na nepoměr mezi bílými a etnickými herci v australské televizi. V epizodě The Body Issue zase zesměšňují společenská očekávání kladená na ženy: „Tlačí se na vás, abyste byly fit a sexy, měly mezeru mezi stehny, správnou mezeru mezi očima, vaše ženské hranice jsou pod neustálou kontrolou, jako byste byla xenofobní ostrovní stát.“ The Katering Show obsahuje vynikající „punching up“ humor, který se netrefuje do nejsnadnějších cílů.
Vše ale nestojí jen na replikách obou aktérek, znát jsou poměrně vysoké výrobní náklady, tudíž pořad i dobře vypadá a pestrá je i obrazová komika. Ve vánočním díle si například můžeme v pozadí na lednici přečíst seznam přání pro Santu: mír, lásku, laskavost ke všem, masivní kozy. Občas se na obrazovce objeví nějaký „fun fact“, vztahující se k probíranému tématu, a tak se například dozvíme, že mexický stát Chihuahua je pod nadvládou drobných vzteklých psů, že pastináky jsou duchové mrkví nebo že filadelfský tavený sýr je z Filadelfie. A to, co se děje v epizodě Yummy Mummies, kde se McLennanová rozhodne vytvořit lasagne z vlastní placenty – plasagne –, protože „podle naprosto žádné klinické studie léčí konzumace vlastní placenty poporodní deprese“, se skutečně vidí málokdy.
První i druhá série jsou nyní celé ke zhlédnutí na YouTube.
Autor vystudoval sociální a kulturní antropologii na FHS UK.