Sportovní gymnastka a držitelka největšího počtu medailí v československé historii, jejíž jméno je kromě řady sportovních úspěchů spojeno především s občanskou statečností, se v posledních letech potýkala s rakovinou slinivky. Sportovkyně, která doposud drží rekord v absolutním počtu individuálních zlatých medailí, podepsala v roce 1968 dokument Dva tisíce slov a ve stejný rok ukončila svou sportovní kariéru na mexických olympijských hrách ziskem zlata ve víceboji, přeskoku, bradlech a prostných. Na těchto hrách získala také stříbro za kladinu a v družstvech. Do historie se však kromě jejích sportovních výsledků zapsalo také silné politické gesto, kterým se v exponovaný moment při předávání medailí rozhodla protestovat proti sovětské okupaci. Zarytý pohled do země při sovětské hymně se stal symbolem odvahy, podobně jako zaťaté pěsti afroamerických atletů téhož roku.
Čáslavské život nám ukazuje, že politika a sport k sobě patří. Že jsou to právě lidé stojící na stupních vítězů a v záři světel, kteří by více než ostatní měli promýšlet své kroky tak, aby se jejich příběhy staly inspirativními nejen z hlediska výsledkových tabulek.
Po letech trenérské činnosti se Čáslavská po roce 1989 vrátila k aktivní sportovní i politické činnosti. V roce 1990 se stala poradkyní Václava Havla pro sport a sociální otázky a devadesátá léta strávila jako sportovní funkcionářka. Byla předsedkyní Československého olympijského výboru a členkou Mezinárodního olympijského výboru.
Minulý rok, v období vrcholící „migrační krize“, se Čáslavská znovu přihlásila o slovo a navzdory postojům většiny společnosti, včetně velké části politiků, médií i lidí z veřejného života, apelovala na solidaritu a pomoc těm, kteří prchají před válkou. Vzhledem k přetrvávající tragické situaci a fašizujícím tendencím nejen v České republice, ale i v celé Evropě stojí za to si její slova připomenout.
Vážení spoluobčané,
obracím se na Vás, abychom společně prolomili strach, lhostejnost a neúctu k životům těch, kteří jsou nyní v nouzi.
Naši vzdálení i blízcí předkové tuto zemi budovali tak, abychom my mohli žít v demokracii a právním státě, který nám zaručuje základní lidská a občanská práva, abychom se těšili plné občanské i lidské důstojnosti. Stálo to nezměrné úsilí, překonávání strachu, pot a krev. My to štěstí dnes máme, zatímco se jiní o to dosud marně snaží a není jejich vina, že se narodili v zemi, kde zuří konflikty, bída a hlad. Jako Evropané, kteří jsme ve 20. století vypustili do světa dvě zničující války, bychom měli dobře vědět, oč jde. Tím spíše, že to byly války a hlad, které v minulosti vyhnaly do světa miliony Evropanů.
Jen solidarita a spolupráce dokáže udělat náš svět snesitelnějším. O lidskou důstojnost nepřicházejí lidé na útěku, ale připravujeme se o ni my sami tím, že jim odmítáme pomoc, tím, že necháváme vyčerpané uprchlíky před zavřenými dveřmi. Pomoci jim znamená i pomoci sobě, své občanské a lidské hrdosti před Evropou, před světem, ale především před sebou samými. A mějme na paměti, že jak se dnes chováme my k nim, mohou se příště chovat oni k nám, ocitneme-li se v nouzi. A kdo o životě něco ví, ví také, jak snadno a rychle se lze do nouze a zoufalství propadnout.
Na svůj národ jsem byla celý život hrdá. Prožívala jsem neopakovatelné okamžiky mezinárodní solidarity v roce 1968, prožívala jsem ojedinělé chvíle nenásilné revoluce 1989, která této zemi přinesla sebevědomí a celosvětový respekt. Vím proto, jaké dobré vlastnosti dokážeme projevit. Prosím, zbavme se strachu a lhostejnosti a nedopusťme, aby jediné hlasy, které bude z České republiky slyšet, byly hlasy populistických politiků, extremistů a xenofobů. Nedopusťme, aby se za naše chování musely naše děti stydět. Prosím, navažme na to dobré, co tomuto národu pomáhalo přežít i ty nejtragičtější chvíle v jeho historii, a pomozme těm, kteří to potřebují.
Věra Čáslavská
Čáslavská na sebe vědomě a dobrovolně vzala odpovědnost veřejné osoby, sportovní hvězdy, způsobem, který je dnes často kritizován. Její život nám ale ukazuje, že politika a sport k sobě patří. Že jsou to právě lidé stojící na stupních vítězů a v záři světel, kteří by více než ostatní měli promýšlet své kroky tak, aby se jejich příběhy staly inspirativními nejen z hlediska výsledkových tabulek a překonávání rekordů, ale i z hlediska možných proměn v naší společnosti.