Proslavený londýnský taneční klub Fabric tento týden oznámil, že po sedmnácti letech své existence zavírá. Místní správa čtvrti Islington neprodloužila majitelům licenci, protože prý nedokázali zamezit distribuci drog uvnitř klubu. „Lidé vstupující do klubu nebyli dostatečně prohledáváni,“ říká oficiální zpráva, která také připomíná, že v prostorách klubu v minulých devíti týdnech zemřeli dva teenageři. Na podporu klubu se vyjádřily hvězdy elektronické scény jako Jon Hopkins, DJ Hype či drum’n’bassový veterán Goldie, který pohrozil, že na protest proti zavření klubu nechá roztavit řád britského impéria, který obdržel letos v únoru. Znepokojení vyjádřil i starosta Londýna Sadiq Khan. „Nechci, aby zavřeli Fabric. Je důležitou součástí naší kulturní krajiny. Jako starosta jsem odhodlaný ho bránit,“ prohlásil v rozhovoru s časopisem Time Out a následující den v oficiálním prohlášení ještě dodal: „Je nutné zachránit ikonickou klubovou kulturu Londýna.“
Fabric je ve světě klubové hudby pojem. Pravidelně se umísťuje v žebříčcích nejlepších klubů na světě (v letech 2007 a 2008 anketu vyhrál), tři taneční prostory můžou hostit až dva a půl tisíce návštěvníků a DJské mixy Fabric a Fabriclive vydávané s měsíční pravidelností udávají trendy v klubové elektronice. Podle informací médií nehodlají provozovatelé ve sporu s úřady složit zbraně a uzavření zatím prezentují jako dočasné.
Developeři a policie
Potíže jednoho klubu s úřady by nejspíše nevzbudily takový poprask, kdyby poslední měsíce nemizelo z mapy londýnské klubové scény jedno místo za druhým. Jen v posledním roce se do historie odporoučely kultovní kluby Plastic People, Turnmills, Bagley’s, The End & AKA nebo The Cross. Statistiky jsou neúprosné – za posledních osm let ztratil Londýn zhruba padesát procent tanečních klubů. Kdysi vyhlášená taneční scéna, na níž se od začátku devadesátých let zrodilo nespočet žánrových mutací od drum’n’bassu přes grime až k funky house, postupně umírá a pozici hlavního města evropské taneční hudby už dávno převzal Berlín. Také titulky britských deníků mají varovný tón: „Potápějící se archa londýnské taneční kultury“, „Poslední tanec“ apod.
Zásahy úřadů komplikují klubový život, ale nelze přehlížet ani to, že taneční horečka vyhasíná i díky změnám konzumních návyků nové generace.
Důvodů úpadku londýnské klubové scény je více. Na prvním místě jsou samozřejmě peníze. Místním úřadům způsobují noční kluby hlavně problémy, když se k tomu ale přidá ještě možnost, jak nemovitosti (kluby jsou obvykle v nájmu) prodat developerům, těžko už je něco zastaví. Uzavření klubu Fabric bylo jasnou ukázkou toho, jak postupovat. Drogy nebo hluk jsou jen záminka, která se předhodí veřejnosti. Aktivistům se podařilo získat dokumenty, podle nichž je konec klubu úspěšným završením tzv. operace Lenor, během níž v klubu působili policisté v přestrojení. Ačkoliv ve zprávách původně popisovali atmosféru v klubu jako „přátelskou a nikoho neohrožující“, později změnili názor a začali generovat důvody, vedoucí k uzavření klubu (a následnému prodání nemovitosti).
Jak se navíc ukázalo, městská čtvrť Islington nutně potřebuje zalepit ve své kase ztráty způsobené škrty konzervativní vlády a na Fabric už si brousí zuby developeři. Z proslaveného klubu by se tak mohly už brzy stát luxusní byty. Stejný osud před lety potkal třeba legendární manchesterský klub Hacienda, v němž se na konci osmdesátých let zrodila raveová a acidhouseová scéna, z níž vyrostla britská klubová kultura.
V pokračující gentrifikaci velkoměst není pro místa, jako je Fabric nebo Hacienda, prostor. Ceny nemovitostí rostou, nájmy šplhají do rekordních výšin a místní úřady nesmyslně zesilují důraz na bezpečnostní opatření v klubech. Přežít v takové atmosféře je velmi komplikované. „Čelíme zde sterilizaci proslavené londýnské klubové scény, kterou rozhodně nemyslím diskotéky, kde se hrají hity z hitparád. Ty nezmizí, protože jsou dost generické na to, aby existovaly i ve společnosti, jejíž kultura je systematicky lobotomizována,“ píše George Airey ve Fax Magazine.
Stačí Tinder
Zásahy úřadů komplikují klubový život, ale nelze přehlížet ani to, že taneční horečka vyhasíná i díky změnám konzumních návyků nové generace. Ta nemá v éře studentských půjček tolik peněz jako jejich rodiče před krizí a s přesouváním klubů z center do periferií se návštěvníkům prodražují náklady na jednu noc. Zásadní je také to, že hudba už není generačním tmelem jako dříve a kluby přestaly hrát ústřední roli v prezentaci nové hudby (na to stačí třeba kurátorované playlisty streamovací služby). Samozřejmě se mění i socializace teenagerů. K seznámení dnes poslouží aplikace Tinder. Protančená noc v klubu sice funguje jako zážitková turistika, ale bohatě stačí jednou za čas, není třeba ji opakovat každý pátek a sobotu.
Svůj podíl na úpadku klubů mají i clubbeři samotní, kteří dávají přednost větším akcím a nechávají malé kluby živořit na okraji zájmu. Taneční hudba díky horečce EDM znovu poslední roky proniká do hitparád jako kdysi v polovině devadesátých let, pro scénu samotnou to ale není úplně pozitivní. Z undergroundové scény mizí duch kreativity. Alarmující je, že z londýnské klubové scény už roky nepřišlo nic skutečně nového a vzrušujícího, pokud tedy nepočítáme houseový/garážový revival, reprezentovaný jmény jako Disclosure nebo Gorgon City, který se rychle vyčerpal.
Nový labouristický starosta Khan velmi dbá o to, aby se prezentoval jako dynamický mladý politik zastupující aktivní mladé lidi, kteří mají k hudbě blízko. A už samotný fakt, že zavírání klubů věnuje takovou pozornost, dává jistou naději. Nedávno dokonce ohlásil, že hodlá jmenovat „nočního cara“, který bude propagovat noční život Londýna. Jenže jeden člověk nemůže zachránit celou kulturu. Ostatně to zdaleka nejhorší, co by londýnské klubové scéně mohlo stát, je to, že by se proměnila v muzeum slavné historie místní taneční scény.
Od října začne v Londýně konečně v plném rozsahu fungovat tzv. night tube, tedy celonoční provoz metra, který by mohl nakopnout noční život. Při prezentaci nové služby použil dopravní podnik i fotografie nadšených raverů, kteří už nemusí díky nonstop podzemce řešit, jak se dostat domů. Teď jen ještě zařídit, aby vůbec měli kam jezdit tancovat.
Autor je hudební publicista.