Tentokrát pro mix měsíce připravil producent z Clevelandu, který si říká v1984. Patří k několika americkým producentům, jejichž tvorba je výrazně ovlivněna britským grimem. První nahrávku vydal spolu s dalším americkým postgrimeovým producentem Rabitem, který se minulý rok objevoval na předních příčkách mnoha žebříčků, u dublinského vydavatelství Glacial Sound. To vede Paul Purcell, který se rovněž zapojil do následujícího rozhovoru. Label Glacial Sound sice před nedávnem skončil, ale znovu se zrodil pod názvem Glacial Industries. Kromě již zminěného Rabita a v1984 se díky labelu podařilo prorazit třeba londýnskému producentovi Murlovi. Nejznámějším releasem byl nejspíš společný singl Rabita a grimeového MC Riko Dana s názvem Black Dragons. První nahrávkou, která vyšla na nově obnoveném labelu, je dvanáctipalec od v1984 s názvem Becoming N(one). Jedná se o jeho debutové album. Delikátní ambientní plochy zní jako dialog vzdálených entit, které se střídají s hrozivým burácením basových úderů. „Jednotlivé songy jsou určitou formou meditace a přemítáním nad sebou samým,“ vysvětluje svůj přístup Christopher Ramos aka v1984. Předkládaný mix spojuje mimo jiné Smashing Pumpkins, Rabita, Beyoncé, trapového krále Futurea, ale také nevydané skladby od v1984. Mix je volně ke stažení na našem soundcloudovém kanálu. Následuje rozhovor s Paulem Purcellem a Christopherem Ramosem aka v1984.
Paule, proč jsi svůj label Glacial Sound obnovil pod změněným názvem Glacial Industries? Pod původní značkou přece vyšly nahrávky takových jmen, jako je Rabit, Logos nebo Murlo.
Paul Purcell: Chtěl jsem trošku změnit hudební zaměření. Glacial Sound reprezentuje určité hudební období, na které jsem sice velice pyšný, ale už je čas tuto kapitolu uzavřít. Zároveň to tak trochu souvisí i s tím, že jsem dodělal vysokou školu. Glacial Sound jsem založil v době, když jsem na výšku nastoupil, takže tímto krokem uzavírám i určitou kapitolu svého života.
Jak ses propojil s americkými producenty Rabitem nebo v1984?
P. P.: Původně jsem kontaktoval Rabita v souvislosti se svým rozhlasovým pořadem. Chtěl jsem, aby mi poslal nějaké svoje věci, které bych mohl v rádiu pustit, a ůstali jsme spolu v kontaktu. Zrovna v té době jsem začal vážně uvažovat o založení labelu. S Rabitem jsme se dohodli, že by na něm mohl vydat svoji nahrávku. S v1984 jsem se seznámil přes Soundcloud. Jeho věci mě natolik zaujaly, že jsem ho nějakou dobu bombardoval zprávami, až mi nakonec odpověděl a dohodli jsme se na vydání nahrávky.
Jaká je vlastně irská grimeová scéna? Chtěl bys spolupracovat i s lokálními producenty?
P. P.: Jasně, je tady několik hodně zajímavých producentů jako například Shriekin’, CLU, Ozwald a další. Neberu si však za cíl spolupracovat právě s lokálními producenty. Záleží pouze na tom, jestli projekt sedne do mého vydavatelského konceptu, a na ten správný projekt jsem ještě nenarazil.
Jak ses dostal ke grimeu ty, Chrisi?
Chris Ramos: Na střední škole, když jsem si koupil svůj první vinyl. Šel jsem do místního obchodu a narazil na svítivě žlutý obal, který mě už z dálky hodně zaujal. Byla to deska Boy in da Corner od Dizzeeho Rascala. Doma jsem si to pustil a znělo to jinak než všechno, co jsem do té doby znal. Na syrovou energii té nahrávky jsem se ale okamžitě napojil.
Teď přes léto jsi byl na evropském turné. Jak to máš s koncerty v Americe?
Ch. R.: Je to podstatně složitější. Zdá se mi, že v Americe jsme trochu pozadu při představování nových hudebních stylů. Tam, odkud pocházím já, máte možnost koncertovat, pokud děláte techno, rock, trap nebo EDM. Naštěstí jsem narazil na skupinku lidí, kteří pořádají party v Columbusu s názvem Build a další v Clevelandu s názvem Flood. Díky nim jsem měl možnost zahajovat svým setem koncerty Rabita, UNiiQU3 nebo třeba Geng (PTP Visions). Teď, když jsem se vrátil z dvouměsíčního turné po Evropě a Velké Británii, musím říct, že v Evropě jsou příležitosti k hraní podstatně větší. Existuje zde pevná komunita lidí, která se nebojí propagovat i experimentálnější taneční hudbu. Co se týče grimeu v Americe, nevím, do jaké míry se dá souhlasit s internetovými fanfárami ohlašujícími boom tohoto britského žánru v USA. Nepřijde mi, že by se v tomhle směru něco podstatného změnilo.
Jaké máš plány do budoucna?
Ch. R.: Teď zrovna dodělávám nové EP a zároveň pracuju na různých mixech a připravuju se na koncertování v příštím roce. Chci si připravit promyšlený živý set.
Co bys řekl ke svému mixu? Je v něm něco, co bys rád vyzdvihl?
Ch. R.: Je to hodně osobní mix. Objevují se v něm věci, které jsem poslouchal v dětství. Když jsem byl mladší, měl jsem omezený výběr hudby, jelikož jsem vyrůstal v poměrně striktní křesťanské rodině. Elektronická hudba byla pro mě jakousi přirozenou vývojovou cestou. I z toho důvodu, že se v ní neobjevovaly žádné texty, které by se daly považovat za sekulární, nebo naopak zbožné. Říkám to proto, abych ospravedlnil fakt, že můj vůbec první klubový zážitek byl koncert DJ Tiesta někdy v roce 2002… (smích)