Letní prázdninové dny ve Francii rozvířila debata okolo zákazu nošení burkin (o němž začalo otevřeně hovořit šest starostů), která svého vrcholu nedosáhla ani 17. srpna v Nice, kdy francouzští policisté donutili jednu ženu si plavky svléknout. Diskuse stále ještě eskaluje, a to i po rozhodnutí ústavního soudu, který pokládá zákaz nošení burkin za nezákonný. Vře to zejména na poli politickém. To je samozřejmě spojeno i s faktem, že se již pomalu rozjíždí kampaně ohlášených nebo potenciálních kandidátů a kandidátek do čela francouzského státu. Volby budou sice probíhat až v dubnu příštího roku, primárky v jednotlivých stranách však odstartují už v říjnu. Domnělá neslučitelnost islámu s republikánskými tradicemi, téma ohrožení a různá s tím spojená hodnotová stanoviska tak budou s největší pravděpodobností celé předvolební diskusi dominovat.
Pláže Brigitte Bardotové
Bezprostředně po skandálu v Nice a Cannes přispěl svou troškou do debaty fantom novodobé Francie – sám Nicolas Sarkozy. Nejen, že stihl oficiálně oznámit kandidaturu na prezidenta, o níž se ovšem popere v primárkách republikánů s Alainem Juppé, navíc už artikuloval konkrétní předvolební sliby. „Stanu-li se prezidentem, nechám změnit v souvislosti s burkinami ústavu,“ reagoval na zmíněné rozhodnutí ústavního soudu. A nezapomněl zmínit neslučitelnost jakéhokoli zahalení s tradicí občanského národa, jenž je vystavěn z čistých republikánských hodnot. Hovořil dokonce o tyranii minorit (myšleno žen) prostřednictvím politického islámu, který se pomocí burkin snaží zničit francouzskou demokracii. Ovšem nebyl sám. Od levice k pravici se hovoří o právu na nahotu jakožto základním kameni svobodného života v evropských demokraciích. Republikanismem a feminismem se to v současné době ve Francii jen hemží.
Slavný obraz zachycující ženu s odhaleným prsem souvisí podle Vallse velmi zásadně s diskusí o nahotě. Jeho interpretace totiž zní: „Marianne má nahé prso, protože jím krmí lid. Nemá šátek, protože je svobodná. Toto je Republika, toto je Marianne!“
Socialistický premiér Valls, jemuž zřejmě François Hollande již nadobro předal kormidlo, se na úplném počátku kauzy postavil za starosty, kteří s návrhem na zákaz přišli. V rozhovoru pro jeden z provensálských deníků Valls uvedl: „Pláž má být stejně jako ostatní veřejná místa zcela očištěna od náboženských symbolů. Zákazu rozumím, protože se jedná o velmi archaický typ oděvu, který má ženu vykreslovat jako nečistou a smilnou, tudíž musí být její tělo celé zakryto.“ Zcela stranou nechal fakt, že burkiny byly poměrně nedávno uvedeny na trh s módou a ve Velké Británii, kde není debata zdaleka tak vyhrocená, je prodává dokonce řetězec Marks and Spencer. Naopak zmínil, že je potřebné, aby „islám, stejně jako všechna ostatní náboženství uznal význam slova diskrétnost“.
Pozadu nezůstala ani Marine Le Pen, pro kterou jsou podobné debaty vodou do mlýna. Mohla se totiž v posledních měsících cítit mediálně upozaděná reformou zákoníku práce nebo sociálním hnutím Nuit Debout. Díky burkinám je ale opět na koni. Taktéž podpořila revoltující starosty a zároveň zmínila, že nejde jen o nepřijatelnost zahalování žen na veřejných prostranstvích, jde zejména o „duši Francie“, ke které zřejmě nahota neodmyslitelně patří. Ve jménu republiky tak odmítla schovávání a utlačování poloviny populace. „Francouzské pláže jsou totiž plážemi Brigitte Bardotové!“
Přepište učebnice
Pokud pomineme některé radikální, autonomní, ale velmi menšinové strany a hnutí, ani v levicové části spektra se neozývaly příliš odlišné argumenty. Samozvaný lídr francouzského „levicového populismu“ a kandidát na prezidenta Jean-Luc Mélenchon se ostře ohradil vůči aktivistům, kteří recesisticky reagovali na zákaz burkin, a upozornil na vážnost situace. Prohlásil přitom sám sebe za reprezentanta tzv. republikánské levice, které nesmí být zahrávání si se svobodami lhostejné. Zdá se, že vidina blížících se voleb v něm vyvolává tendenci zajímat se i o voliče krajní pravice, a snaží se jim tak zavděčit. Mnohé svými provallsovskými argumenty nepříjemně překvapil, jiní si spíše potvrdili, že se jedná o podobně fašizujícího se socialistu, jakým je právě současný francouzský premiér.
Ten se ovšem postaral o zlatý hřeb dosavadní debaty o burkinách, když se 29. srpna v Toulouse na závěr své řeči, která obsahovala i zmínku o burkinách, jal interpretovat známý obraz Eugena Delacroixe Svoboda vede lid na barikády s ústřední ženskou figurou známou jako „Marianne“. Slavný obraz zachycující ženu s odhaleným prsem souvisí podle Vallse velmi zásadně s diskusí o nahotě. Jeho interpretace totiž zní: „Marianne má nahé prso, protože jím krmí lid. Nemá šátek, protože je svobodná. Toto je Republika, toto je Marianne!“
Na to lze asi jen ocitovat francouzskou historičku zabývající se Velkou francouzskou revolucí a symbolikou lidu, která na svůj Twitter uvedla: „Ano, Marianne má nahé prso, protože je to alegorie, ty kreténe.“ A doufat, že blížící se volby neposkytnou žádný další prostor pro Vallsovy interpretace.
Autorka je politoložka.