Vicepremiér, ministr financí, miliardář a podnikatel v jedné osobě Andrej Babiš navštívil ve čtvrtek 1. září ve Varnsdorfu jako jeden z mála českých ministrů tamní slum či, jak se říká, sociálně vyloučenou lokalitu. Prohodil tam pár slov s místními, a jak má ve zvyku, nepoužíval přitom žádné floskule. Dětem vyčítal, jak to, že nejsou ve škole. „Už jsme tam byly,“ odpověděly. Je první den školního roku, děti jdou brzy domů. Potkal dospělého: „Jak to, že nejste v práci?“ „Jsem doma, protože práci mi nikdo nedá.“ Jak je možné, že v mé zemi jsou lidé bez zaměstnání? Asi je nikdo nenutí chodit do práce.
Ministr pak přešel přes ulici a promluvil si se starousedlíky. Bydlí v krásných domech po Němcích a najednou je sousedi – ti špatní, co sem přišli, když neměli kde bydlet – terorizují. Navíc ty jejich byty nějaký podnikatel kdysi za babku koupil a teď je novousedlíkům pronajímá za nekřesťanské peníze, které dostává přímo od státu. Tedy od toho státu, ve kterém ministrova strana už dva roky blokuje zákon o sociálním bydlení.
André, tvá slova, na rozdíl od tvé omluvy, nebyla ani náhodou vytržená z kontextu.
Když přišla řeč na perzekuci Romů za nacismu a na tábor v Letech, kde se už celé desetiletí provozuje vepřín (a nejinak je tomu dnes), ministr plácnul: „Byly doby, kdy všichni Romové pracovali. To, co píší v novinách, ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam.“ Pak se vrátil domů a večer se podíval na zprávy: ministr financí zpochybňuje holocaust Romů. Další ráno na tiskové konferenci bez novinářů vše napravil. Před svým štábem se omluvil a řekl do kamery: „Rozhodně mým úmyslem nebylo popírat holocaust. Nicméně teď je tento výrok zneužíván proti mně. Vůbec jsem neřešil tábor v Letech, ale vyloučené lokality na Šluknovsku.“
Tak, André, před tebou Míra Ransdorf, Vašek Klaus a Tomíček Okamura plácali to samé, že prý to nebyl žádný koncentrák. A jedině ty ses za to omluvil. Frajer. Omluva taky znamená přiznání: něco jsi přece provedl. A měl jsi také říct co: „Urazil jsem oběti nacismu, o dětech (moc malých na to, aby mohly vůbec pracovat) zabitých letskými dozorci jsem se nezmínil ani slovem, ani o tom, že v táboře uvězněné rodiny byly odsouzené k záhubě buď přímo v Letech, anebo po deportaci do Osvětimi.“
André, tvá slova na rozdíl od tvé omluvy nebyla ani náhodou vytržená z kontextu. Řekls to, jak to máš ve zvyku, úplně jasně: „Nepracuješ, šup a seš tam.“ Tohle, frajere, je přesně ta cesta do Letů. Anebo lépe řečeno: do záhuby.
Autor je novinář.