Andrej Babiš minulý týden prohlásil, že „v Letech nebyl koncentrák, ale pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam.“ Na DVTV na jeho výrok zareagovali mimo jiné těmito dotazy: Nemůže se něco takového sem tam stát každému, že použijete špatnou paralelu? Není v Česku těžké říct něco negativního na stranu Romů? Není společnost příliš hysterická? Způsob, jakým na Babišův výrok publikovaný fotografem Aktuálně.cz Ludvíkem Hradilkem (plné znění najdete zde), zareagovali moderátoři DVTV, svědčí o tom, jak se u nás chápe podstata objektivní a vyvážené žurnalistiky. Komplexní témata se rozebírají podél jednoduché linie A versus B.
Něco mimořádného
Martin Veselovský věnoval většinu rozhovoru pokusům zjistit, zda výrok Andreje Babiše skutečně nebyl „vytržený z kontextu“, jak ministr financí uvedl ve svém vyjádření. Poté, co od Hradilka vyslechl, že Babiš během návštěvy vyloučené lokality s místními mluvil především o zneužívání dávek, položil tuto nepřímou otázku: „Tak, jak to popisujete, to na mě působí jako něco, co se může sem tam stát každému, že prostě použije špatnou paralelu, ale to je jenom moje konstrukce, já jsem tam nebyl.“ Po Hradilkově odpovědi: „Nejste vicepremiér vlády a nejste na předvolebním mítinku“ se Veselovský ještě jednou zeptal, zda výrok skutečně nebyl vytržen z kontextu. „Je to něco mimořádného, co ministr během návštěvy v té lokalitě řekl. Celou dobu se tam bavili o zneužívání sociálních dávek, hluku, nepořádku, městské policii, o dotacích…“ Dostalo se mu znovu té samé odpovědi.
Způsob, jakým se kladou otázky (nejen) v DVTV, připomíná oblíbený mýtus o pravdě, která je někde uprostřed.
Při vší úctě k Veselovskému (jak sám rád říká) si skutečně nedovedu představit kontext, ve kterém by bylo přijatelné popírat romský holocaust. Dovedu si představit, že někdo používá politicky nekorektní označení pro romské etnikum, aniž by to myslel špatně. Dovedu si také představit, že někdo vypráví rasistický vtip, aniž by byl rasista. Nedovedu si však představit žádnou situaci, ve které by podobná věta mohla od představitele státu padnout, aniž by vyvolala rozčílení. Kontext, který Hradilek v rozhovoru doplňuje, dává velmi jasnou představu o tom, proč minulý týden všemi citovaný výrok vlastně padl.
Mýtus o pravdě uprostřed
V dalším videu zpovídá Filip Horký ohledně Babišova výroku ministra Dienstbiera. Pokládá mu mimo jiné následující dotazy: „Není to prostě názor určité části Čechů, který on jenom řekl? Když vezmeme ten výrok jako takový, nemůže se někomu zdát, že je v Česku těžké říct něco negativního na stranu Romů? Není společnost příliš hysterická?“
Ponechme stranou fakt, že „mít názor na charakter tábora v Letech“ je jako mít názor na to, co se dělo v Osvětimi. Zdá se, že DVTV, která se vzhledem k bývalému angažmá moderátorů v České televizi snaží dodržovat nestrannost, vyváženost a objektivitu, tyto žurnalistické hodnoty chápe jednoduše jako nutnost položit každému hostu několik smířlivých a několik nepříjemných otázek. Každé téma, u kterého cítí hrany, moderátoři uchopují, jako by existovaly dva úhly pohledů, ze kterých je možné na ně pohlížet. Romové se v těchto dvou rozhovorech stávají těmi, kdo jsou v části rozhovoru bráněni, aby se následně ocitli v roli těch, o kterých ostatní mimoděk utrousí nějakou nepříjemnou pravdu, za kterou jsou následně popotahováni kvůli politické korektnosti.
Způsob, jakým se kladou otázky (nejen) v DVTV, připomíná oblíbený mýtus o pravdě, která je někde uprostřed. Logika takového uvažování přímo velí položit několik dotazů ohledně B a následně rozebírat A. Cílem by však neměla být snaha „přiblížit se pravdě“ nebo zjistit „kde leží hranice“ přijatelnosti určitého fenoménu, jak se často ptá jak Drtinová, tak Veselovský. Uvažování v takto zjednodušujícím schématu si může dovolit volnočasový magazín, ale ne „kvalitní novinařina“, za niž se tým DVTV považuje.
Rozebírání témat stylem DVTV produkuje množství často používaných myšlenkových i slovních klišé, například oblíbené dotazy, zda něco už je, nebo není „za čárou“, či přejímání těch nejčastějších mediálních mýtů, jako je třeba útlak politickou korektností. DVTV se tak vystavuje nebezpečí, že v důsledku utvrzuje představu o tom, že jedni jsou xenofobové a druzí sluníčkáři.
Kde ten problém reálně je?
Absurdní český zvyk vytvářet mediální výstupy o Romech z výroků dokazující jejich systematickou diskriminaci a zároveň z vyjádření, díky kterým si přijdou na své i ti, kterým Romové pijí krev, se u nás často považuje za vzor objektivity a vyváženosti. DVTV by však měla být lepší – ráda se prezentuje získanými cenami a chápe sama sebe jako producenta nadprůměrné žurnalistiky. Kvalitní pořady zahraničních televizí založené na živých rozhovorech s hosty neusilují o to diváka provést po dvou pomyslných stranách problému. Komplexnost nemusí nutně znamenat nepřehlednost nebo nesrozumitelnost, často stačí nabídnout dobrý vhled do problému a snaha vyhýbat se populismu.
Dotaz Filipa Horkého, zda česká společnost není příliš hysterická, navíc ukazuje na nedostatečné povědomí o smutné historii českého zacházení s romským etnikem. Těžko si představit moderátora, jak se dotazuje, zda není v Česku příliš těžké říct cokoliv proti Židům. Česká společnost navíc prokazatelně hysterická není, vykládat na veřejnosti rasistické vtipy nebo si stěžovat „na cigány“ je u nás stále naprosto běžné. Až v poslední době se v některých médiích vedly debaty například o „vtipech“ Jakuba Koháka v pořadu Tvoje tvář má známý hlas. I dřívější šéf serveru Extra.cz Pavel Novotný v Klusákově dokumentu ochotně vysvětluje, že cikán je vedle Facebooku jedno ze slov, která v bulvárním titulku zaručeně zafungují.
„Je určitá skupina lidí, která problémy s Romy paušalizuje. Není to ale chyba vás, politiků, že neumíte vysvětlit, kde ten problém reálně je?“ ptá se Horký v závěru rozhovoru s Jiřím Dienstbierem. Populismem se však neživí jen politici. Na vině jsou i média, která publiku servírují fráze a zjednodušují realitu do věčného „buď, anebo“.
Autorka je redaktorka Radia Wave.