Boj o Mosul: jde o poslední bitvu s IS v Iráku?

V pondělí ohlásil irácký předseda vlády Hajdar Abádí zahájení ofenzivy, jejímž cílem je dobytí severoiráckého města Mosul. Média zmiňují, že se na ní podílí irácká armáda, kurdské jednotky pešmergů a šíitské milice. Je tenhle obrázek kompletní?

Ony šíitské milice nejsou tak úplně šíitské milice. Největší složku v nich sice skutečně tvoří šíité, ale nejedná se o jednolitý blok. Jsou mezi nimi proíránské milice jako třeba Badrova brigáda, ale také milice pod vlivem duchovního vůdce a politika Muktady Sadra, které jsou vůči Íránu naopak poměrně rezervované – jedná se v podstatě o arabsko-irácké šíitské nacionalisty. V organizaci PMU [Lidové mobilizační síly, státem podporovaná organizace zastřešující desítky provládních milicí ­– pozn. red] je minimálně deset tisíc kmenových sunnitů, Šabakové, tisíce asyrských křesťanů, dva tisíce Jezídů. Všechny tyto skupiny jsou součástí organizace PMU, která se nepřesně označuje jako šíitské milice. Ale jak už jsem říkal, ani šíité v ní netvoří žádnou politicky a ideologicky jednolitou masu. Ostatně ani Kurdy tak není možné vnímat. Vedle tradičních pešmergů navázaných na politické strany KDP a PUK na frontě východně od Mosulu dlouhodobě působili i PKK a oddíly strany PAK. Nad účastí PKK se vznášejí otazníky, ale například jezídské oddíly YBS, fakticky zformované a ovládané PKK, se pod hlavičkou milicí PMU ofenzivy účastní. Vedle toho pak v PMU existují oddíly zformované z Feiliů, šíitských Kurdů původem z oblasti mezi Bagdádem a íránskou hranicí.

Nemůže tato rozmanitost v budoucnu tvořit problémy?

Tak ona tato organizace je taky trošku inkluzivní věc. Myslím si, že kdyby tyto skupiny postupovaly samostatně, a ne pod společnou střechou PMU, tak by to mohlo způsobovat větší problémy. Samozřejmě takto etnicky, nábožensky, národnostně rozdělený – de facto neexistující – stát, jakým je dnešní Irák, podobné konflikty zákonitě generuje.

Celý nástup Islámského státu umožnilo mimo jiné naprosté selhání irácké armády, která – jak se později ukázalo – existovala z části jen na papíře. Mnoho důstojníků irácké armády vedlo černé duše a pobíralo za ně žold.

Iráčtí představitelé o ofenzivě mluví jako o bitvě, která buď sjednotí, nebo rozvrátí Irák. Je tato inkluzivní politika při bojích o Mosul snahou zachovat Irák jako multietnický celek? A má naději na úspěch?

Určitě tam tyhle tendence existují, ale existují i tendence opačné. Mosul je důležitý symbolicky a politicky – jako místo největšího vojenského triumfu Islámského státu (IS). Je to zároveň bezkonkurenčně největší město, které IS kontroluje. V Mosulu žily dva miliony lidí. Část z nich samozřejmě utekla – křesťané, někteří Kurdové i sunnitští Arabové, ale přesto zde stále žije více než milion lidí, jejichž zdanění znamená velkou část příjmů pro Islámský stát.

Představitelé americké i irácké armády, stejně jako kurdské jednotky, oplývají před ofenzivou optimismem. Tvrdí, že dobytí Mosulu je nevyhnutelné. Bude podle nich trvat možná několik týdnů či měsíců, ale rozhodně k němu dojde. Je optimismus na místě?

Na místě rozhodně je. Mají totální početní i technickou převahu. Stejně jako se předtím podařilo dobýt půlmilionové město Ramádí, byť za cenu toho, že z jeho části je v současnosti jen hromada trosek. Stejný průběh hrozí i v Mosulu.

Co čekat od Islámského státu? Jak se připravuje na ofenzivu?

Islámský stát předevčírem vypustil patetické video, jak jejich elitní složky patrolují na okrajích města, připravují výbušniny a deklarují odhodlání bránit město. Ale myslím si, že dnes nemají potřebný počet lidí, kteří jsou ochotní za IS zemřít. Navíc je ve hře velký počet neznámých. Nikdo třeba nikdy přesně nevěděl, kolika bojovníky tato organizace disponuje. Když srovnáme původní odhady s poměrně realistickými počty těch, kteří byli zabiti, tak by měl být IS už dávno vyhlazen. Nevíme, kolik lidí jsou schopní do budoucna rekrutovat, nevíme, kolik lidí zde bojuje dobrovolně z ideologických důvodů, kolik jen kvůli penězům, kolik z donucení nebo třeba jen proto, že brání čtvrť, ve které bydlí, a kolik lidí může hájit město pouze z toho důvodu, že jim IS přijde jako nejlepší z několika špatných variant. To je opravdu těžké říct.

Objevilo se také několik zmínek o vnitřním odporu uvnitř samotného Mosulu. Lidé jsou prý připraveni povstat proti IS. Může na tom být trochu pravdy, nebo jde jen o propagandu?

Zaregistroval jsem to, ale i to je těžké posuzovat. Není ani jasné, jestli známé aktivistické skupiny působící na území Islámského státu, jako Raqqa is Being Slaughtered Silently, Deir Ezzor 24 nebo irácký Mosul Eye, nejsou třeba psyops samotného Islámského státu, které mají za cíl odhalovat internetové aktivisty naladěné nepřátelsky vůči IS a pak je likvidovat, či zda se nejedná o dílo tajných služeb.

Irácký premiér Hajder Abádí tvrdí, že se jedná o poslední velkou bitvu proti Islámskému státu na území Iráku. Je to skutečně tak?

Celý nástup Islámského státu umožnilo mimo jiné naprosté selhání irácké armády, která – jak se později ukázalo – existovala z části jen na papíře. Mnoho důstojníků irácké armády vedlo černé duše a pobíralo za ně žold. S technikou, kterou dostali, v podstatě ani necvičili a někde rezavěla ve skladech. Na druhou stranu v Iráku nyní vykrystalizovaly elitní armádní síly, velkou roli hraje Golden Brigade, což je elitní policejní složka, která se významně podílela na úspěšných ofenzivách u mosulské přehrady, v Ramádí i Tikrítu. Pak jsou zde samozřejmě milice, které mají vysokou bojovou morálku, z nichž některé technicky a finančně podporuje Írán. A ostatně i irácká armáda je dnes v lepším stavu než dříve, až je mi jí poslední dobou dokonce líto, protože o jejích úspěších se informuje mnohem méně, než by si za poslední rok či půlrok zasloužila.

Jakou roli hráli ve zlepšení iráckých válečných výkonů vojenští poradci a specialisté ze Západu?

Na výcviku irácké armády i kurdských pešmergů se podíleli určitě Francouzi, Holanďané, Norové i Američané, ale jaký dopad tyto aktivity měly na zlepšení bojeschopnosti, je opravdu těžké posoudit. Velký význam má samozřejmě vzdušná podpora a navaděči, kteří jsou schopni v reálném čase identifikovat cíle pro bombardéry a dělostřelectvo. V počátcích útoku na Mosul hráli třeba zásadní roli francouzští dělostřelci.

Jak do toho může promluvit Turecko? Prezident Erdoğan se nechal opakovaně slyšet, že se nenechá z ofenzivy u Mosulu jen tak vystrnadit…

Kromě toho, že Turecko neustále deklaruje, že se hodlá zapojit, nejsou o jejich působení žádné informace. Význam těch prohlášení je hlavně politický. Nikdo netuší, kolik sil v tomhle regionu Turecko má. Říká se, že na základně Bašika kousek od Mosulu mají Turci 800–1500 lidí. Když si vezmeme, že mosulské ofenzivy se má zúčastnit až osmdesát tisíc lidí, tak je to opravdu kapka v moři. Obecně je tedy pozice Erdoğana v Iráku mnohem slabší než v Sýrii, protože tam má mnohem méně proxy milic. V severním Iráku sice žije relevantně velký počet Turkménů, ale významná část jsou šíité. Na ně Erdoğanův panturkismus příliš nefunguje. Spíš v tom vidím tureckou snahu i zde hrát nějakou roli. Pak samozřejmě existují naprosto neověřené spekulace, že Erdoğan se chce podílet na ofenzivě, aby do Mosulu poslal lidi z tajných služeb s úkolem zničit důkazy o vazbách mezi Tureckem a Islámským státem, ale to jsou pouhé spekulace. Ty vycházejí mimo jiné z toho, že IS zajal několik desítek lidí na tureckém konzulátu v Mosulu a posléze je propustil. Není pravděpodobné, že je pustili jen tak, nějaká dohoda za tím asi byla.

Řada humanitárních organizací i představitelé OSN varují, že ofenziva může způsobit ohromnou humanitární katastrofu a učinit až z milionu lidí uprchlíky. Jsou tyhle obavy na místě?

Mosul je obrovské město. Druhé největší město, o které se bojovalo, bylo Ramádí. To mělo při plném stavu pětkrát míň obyvatel. Takže ty obavy jsou na místě. Město je dosud v podstatě nedotčené, plné lidí. Takže humanitární katastrofa určitě hrozí.

Co říkáte na obavy, že se bojovníci IS budou infiltrovat mezi uprchlíky?

To samozřejmě příslušníci IS dělají. Význam toho rozhodně není vojenský, ale má především vyvolat v lidech strach a nejistotu. V tom spočívá hlavní smysl infiltrace: překazit hladký průběh dobývání získaného území, zasazovat dobyvatelům drobné rány v týlu. Dobývání města tak mohou komplikovat, zpomalovat, ale nemyslím si, že ho tímhle způsobem můžou znemožnit.