Detektivky určitě patří k žánrům dramatické tvorby, se kterými se na televizních obrazovkách setkáváme nejčastěji. Na jedné straně zločin a na straně druhé spravedlnost. Vrazi se hroutí ve výslechových místnostech, zatímco neohrožení zástupci zákona neúnavnému pátrání obětují volný čas i osobní život. Detektivové prostřednictvím dedukce, výslechů a shromažďování stop nakonec neomylně identifikují viníka. V detektivkách se přenášíme do světa, který nám může zprostředkovat jednu nezpochybnitelnou pravdu. Stopy vždy nakonec vytvoří obrazec, který ukazuje jedním směrem. Usvědčení pak zpravidla doprovází přiznání. Nemůže být pochyb: zákon a jeho vykonavatelé jsou na straně poznání. A divák se na konci dílu či série může odebrat blaženě do harmonického světa, ve kterém vždy „pravda vítězí“.
Seriál nám připomíná, jak jsou pravda a poznání relativní, jak jsou instituce omylné a nedokonalé, jakou roli v našem světě sehrává náš výklad, náhoda nebo třeba právě barva pleti.
Jedna noc (The Night Of, 2016) je nové kriminální drama americké televizní stanice HBO, které se nebojí celý koncept detektivních příběhů obrátit vzhůru nohama. Hlavním hrdinou osmidílného seriálu je Nasir Khan, třiadvacetiletý student ekonomie pákistánského původu. Se svými těžce pracujícími rodiči žije v newyorském Queensu. Jedné noci si potají vypůjčí taxík, který jeho otec vlastní ještě se dvěma dalšími muži, a vyrazí na party. Shodou různých náhod nakonec skončí v domě s mladou bílou dívkou. Pijí alkohol a požívají drogy, vyspí se spolu. O několik hodin později ji Nasir najde v její posteli mrtvou a brzy se ocitne ve vazbě jako hlavní podezřelý.
Něco není v pořádku
Seriál sestává ze dvou devadesáti minutových a šesti hodinových dílů. Na tomto půdorysu sledujeme průběh případu hrdiny od samotné vraždy přes vyšetřování až po soudní proces. Podstatné je, že v průběhu procesu je Nasir umístěn do muslimské sekce střežené věznice. Jedna noc je pak důkladným metodickým zkoumáním systému. Pomalé tempo a procedurální vyprávění může v lecčem připomenout chladný britský detektivní seriál s feministickým nábojem The Fall. Jedna noc se však zabývá především odvrácenou stranou institucí, které by měly sloužit spravedlnosti.
Ponurý tón vyprávění určuje především kamera. Jednotlivé interiéry jsou ponořené do tmy i za denního světla. Postavy v kontrastu s tlumeným světlem z oken připomínají spíš siluety. Kamera nám neustále zcizuje postavy, znemožňuje nám jejich blízkost. Snímá jednotlivé charaktery z profilu, případně tak, abychom jim nemohli vidět do tváře. Při výsleších často kamera ustrne v dlouhých záběrech na detailech, na rukou, bubnujících prstech, zatímco vyslýchaná osoba zůstává neostrá – jako jakýsi mlhavý obrys. Právě až obsedantní užívání detailů na úkor celků koresponduje s procedurální povahou vyprávění, se zobrazováním metodické pomalé práce, která doprovází celé vyšetřování.
Přesto však zdaleka nejde o oslavu mravenčí práce a neúnavných vyšetřovatelů. Právě naopak. Způsob snímání nám dává tušit, že zde něco není zcela v pořádku. Výrazné úhly a neobvyklé kompozice často zdůrazňují prostředí na úkor postav. Špinavé stěny či stropy plné drátů a trubek nám připomínají roli kamenných institucí. Odhalují se před námi vnitřnosti jindy zdánlivě uhlazeného systému.
Seriál obnažuje téměř do úplné nahoty i samotný New York; portrétuje město v celé jeho složitosti, v jeho komplikovaných vnitřních rozporech. Neopájí se líbivými záběry na městské monumenty a skleněné mrakodrapy. Naopak pronikáme k jeho podstatě různými zákoutími, zapadlými uličkami i odlehlými ghetty. Vynikají výrazné sociální rozdíly i izolovanost některých komunit. Nejenom Nasir, ale i černošský svědek je vystavován otázkám, proč se pohyboval příliš „jižně“ na Manhattanu, v místech určených spíše bohatým bílým lidem, protože ulice představují pomyslnou hranici mezi jednotlivými skupinami obyvatel. Čtvrti rozdělují lidi podle jejich barvy pleti i sociální třídy. Když se pohybujete mimo svůj rajón, ihned máte co vysvětlovat..
Důležitost barvy kůže
Barva kůže se stává klíčová i pro další osudy Nasira. Najednou je pro vnější svět jen Američanem pákistánského původu, vysokoškolákem z dělnické rodiny, který zavraždil mladou bílou Američanku. Muslimem. Pohlaví, sociální příslušnost i etnicita se stávají klíčovými faktory celého procesu i příčinou ohromné medializace. Nevyslovené téma terorismu, které s případem nijak nesouvisí, jako by v daném kontextu neustále viselo ve vzduchu. Všechny konotace, které Nasirův původ mohou mít, zná nejenom obžaloba, ale i obhajoba. A obě strany s tím chladně kalkulují. Seriál celou problematiku nikterak nezjednodušuje. Nasirův původ má ovšem vliv na to, v kterém vězení bude umístěn po dobu soudního procesu, jakým způsobem se bude vybírat porota, na barvu pleti asistentky obhajoby i na podobu příběhu, jenž se bude vyprávět médiím.
Právě forma a to, jak se věci navenek jeví, jako by byly tím nejdůležitějším v celém americkém právním systému. Nasir musí mít vězeňský úbor správné barvy, aby ho soudce podvědomě nepovažoval za násilníka. Musí mít bílou košili, aby před porotou v kombinaci s barvou kůže vypadal jako seriózní mladý muž, a ne jako „kompars ve West Side Story“. Nasira se přitom nikdo neptá, jestli je skutečně vinen. Justice rozehrává vlastní hru, která jako by na něm byla zcela nezávislá. Státní zastupitelství je ochotné hnát se za spravedlností potud, nestojí-li příliš mnoho peněz. A svoji cenu má i Nasirova obhajoba.
Pravda je relativní
Protagonista mezitím svádí ve vězení vlastní boj o přežití. Tvůrci Nasira Khana nebudují jako pasivního aktéra, který jen útrpně snáší příkoří krutého vězeňského světa. Inteligentní mladý student velice rychle pochopí pravidla, kterými se vězeňský život řídí a začne se podílet na jeho odvrácené straně plné násilí, vražd a obchodu s drogami. Pro něj coby příslušníka muslimské minority vyrůstající ve Spojených státech to není první velká zkouška v životě. Vkrádá se pak nutkavá otázka: Jestli byl Nasir Khan skutečně nevinný před svým umístěním do vazby, bude stále nevinný i poté, co ho soud případně zprostí viny? Lze si jen těžko představit, že by na konci procesu z takto nastaveného vězeňského systému mohl na svobodu odejít člověk, který se dokáže bezproblémově začlenit do společnosti.
Co se viny či neviny týče, má divák možnost interpretovat jednotlivé indicie podobně jako samotní vyšetřovatelé. Neexistují jednoznačné důkazy, které by – podobně jak tomu bývá v detektivkách – podaly jasnou a nezpochybnitelnou zprávu o tom, kdo je vrah. Potenciálních pachatelů se objevuje hned několik. Zločin mohl koneckonců spáchat i sám Nasir Khan. Právě v tom se možná přibližuje seriál nejvíce skutečnosti. Připomíná nám, jak jsou pravda a poznání relativní, jak jsou instituce omylné a nedokonalé, jakou roli v našem světě sehrává náš výklad, náhoda nebo třeba právě barva pleti.
V těchto ambicích se Jedna Noc možná v mnohém liší od zástupu svých konkurentů. Zatímco Netflix přichází s distribuční strategií, která umožňuje stáhnout si s premiérou celý seriál a v případě libosti ho v celku i zkonzumovat, HBO se stále drží konzervativního modelu, který stojí na epizodách vysílaných v týdenním intervalu. V případě Jedné noci to ovšem má svůj smysl. Seriál nastavuje hyperrealistický a do jisté míry i velice oddramatizovaný mód vyprávění. Tvůrcům by se možná právě proto dalo vytknout, že si při takto vysoko nastavené laťce občas dopomáhají méně přesvědčivým (fabulačně až příliš divokým) vývojem některých linek. Přesto se dá Jedna noc se svým extrémně pomalým tempem, náročnou kamerou a příběhem relativizujícím boj dobra a zla a neposkytujícím jednoduchá východiska jen velice těžko usledovat na jeden zátah. Před divákem svým způsobem stojí skutečná výzva, která si možná ve svých nárocích nezadá s některými fúzemi žánrového a uměleckého filmu.
Autor studuje filmovou režii.