Popis jednoho protestu


Protest původních obyvatel Ameriky proti stavbě ropovodu v Severní Dakotě má pro Spojené státy nedocenitelný význam.

Prvního dubna 2016 se asi dvě stovky indiánů ze Severní Dakoty vydaly na koních k soutoku řek Missouri a Cannonball a postavily zde základy Tábora posvátných kamenů, symbolu odporu proti výstavbě ropovodu Dakota Acces. Během následujících měsíců se přidaly tisícovky lidí z více než dvou set kmenů ze Spojených států, Latinské Ameriky a Kanady, aby zažehly jeden z největších protestů původních obyvatel Ameriky v dějinách.

Cena přes 1800 kilometrů dlouhého ropovodu se pohybuje kolem 3,8 miliardy dolarů a potrubím by mělo po dokončení z ropných polí Bakken v Severní Dakotě přes Jižní Dakotu a Iowu do Illinois denně proudit až půl milionu barelů ropy. Projekt podniku Dakota Access LLC, pobočky texaské společnosti Energy Transfer Partners, byl zveřejněn v červenci 2014 a už od počátků čelil odporu siouxského kmene Standing Rock, který se obával kontaminace řeky Missouri a zničení historických a posvátných míst, skrze které má vést.

Nedostatek komunikace

Podle zákona o ochraně historických a archeologických památek musí vláda konzultovat s indiánskými národy potenciální dopady jakýchkoli zásahů do jejich prostředí. Navíc domorodé kmeny ve Spojených státech disponují kmenovou suverenitou, která má zaručit, že s nimi vláda bude komunikovat jako „vláda s vládou“. Podle ústavy tedy nemůže jejich námitky ignorovat. V únoru 2015 poslala The US Army Corps of Engineers (USACE) – vládní agentura, která rozhoduje o stavbě každého vnitrostátního potrubí – dopis siouxskému úřadu pro ochranu kmenových památek (THPO), v němž žádala o povolení ke stavbě. Dostalo se jí odpovědi v podobě žádosti o kompletní archeologický průzkum oblasti. USACE na žádost nereagovala a v září poslala druhý dopis, jímž zvala náčelníka kmene k diskusi o projektu. THPO znovu vyjádřil obavy ohledně neprozkoumaných významných míst v oblasti a dospěl k názoru, že USACE chce paragraf 106 obejít. V prosinci USACE vydala posudek o vlivu na životní prostředí, který byl kritizován například Agenturou pro ochranu životního prostředí, ministerstvem vnitra či Americkou radou pro ochranu památek (ACHP). Přidaly se rovněž další kmeny, skrze jejichž území by ropovod vedl, například Osagové či Ajovové, kteří ACHP napsali: „Nikdo s námi pořádně nekonzultoval záležitosti ohledně dopadu na kulturní vlastnictví, místa a krajinu důležitou pro naši identitu a duchovní zdraví.“

Pro indiány je půda životně důležitá, její rozkradení kolonizátory je jednou z nejkrvavějších kapitol amerických dějin.

Navzdory pochybám ohledně dodržení paragrafu 106 a obavám ACHP nicméně uzavřela USACE v dubnu 2016 jakýkoli další průzkum s verdiktem, že ropovod nebude mít na prostředí žádný negativní vliv. 25. července vydala urychlené povolení (Permit 12) nutné k pokračování stavby ropovodu na zhruba dvou set místech ve všech čtyřech státech. Ačkoli má ropovod vést pod řekou Missouri necelý kilometr od siouxské rezervace Standing Rock, podle závěrečného posudku nehrozí žádné „přímé ani nepřímé dopady“ na prostředí. Na to reagovali začátkem srpna Siouxové spolu s neziskovou organizací Earthjustice žalobou a požadavkem na soud, aby Permit 12 zrušil. Po jedenácti dnech odpověděla Energy Transfer Partners protižalobou na náčelníka a ostatní členy kmene Standing Rock kvůli blokování stavby. V této době šly už počty protestujících do tisíců.

Ochránci, ne bojovníci

Protestující se sami takto nenazývají, považují se za ochránce, a jak říkají, nechtějí bojovat, ale bránit. Více než sto padesát kmenů se vydalo podpořit Siouxe – dokonce i historičtí nepřátelé jako členové Národa vran, kteří nebyli na území Siouxů vítáni od roku 1876, kdy několik stopařů jejich kmene pomohlo armádě generála Custera v bitvě u Little Bighornu během velké siouxské války.

Řeka Missouri poskytuje vodu pro rezervaci Standing Rock, města v okolí, zemědělské osady a další obydlí. Podle právníků z rezervace by jakákoli trhlina „existenčně ohrozila“ příslušníky kmene a jejich způsob života. Kmen rovněž poukazuje na to, že ropovod měl původně vést pod severněji položeným hlavním městem Bismarck, ale úředníci stavbu zamítli, protože by v případě úniku mohla ohrozit vodní zdroje metropole. V samotném regionu došlo k ropné havárii v roce 2010, během níž do řeky Kalamazoo vyteklo milion galonů ropy. Loni v lednu se z rozbitého ropovodu v Montaně vylilo do řeky Yellowstone skoro padesát tisíc galonů. Ačkoli příznivci potrubní dopravy zdůrazňují, že nehodovost je nižší než u vlaků, i tak je nehod velké množství a následky bývají pro místní ekosystémy tragické.

K zásadnímu momentu došlo v neděli 3. září, na výročí Whitestoneského masakru, během něhož pozabíjela americká armáda v roce 1863 na tři sta členů kmene Standing Rock. Buldozery Dakota Acces rozryly tři kilometry dlouhou trasu na místě, které je podle kmene posvátné. Právě povolení rozkopat tuto oblast kmen ve zmíněné žalobě napadal. „Za pár dní by mělo přijít rozhodnutí, zda je to legální, nebo ne, a oni přijdou během svátečního víkendu a zničí celou oblast,“ řekl Jan Hasselman, právní zástupce kmene. Zpravodajství Democracy Now bylo na místě protestů a natočilo reportáž, v níž je vidět ochranka společnosti, jak pouští na protestující psy a stříká na ně pepřovým sprejem. Video se začalo šířit po sociálních sítích a dostalo se i do mainstreamových médií, která do té doby dění v Severní Dakotě ignorovala.

21. září poslalo 1281 (později se číslo navýšilo na 1587) archeologů, antropologů, historiků a ředitelů muzeí dopis prezidentu Obamovi, v němž vyjádřili solidaritu s kmenem a žádali, aby byla stavba zastavena, dokud nebude konečně proveden adekvátní průzkum ohledně dopadu na životní prostředí a kulturní památky. „Destrukce těchto posvátných míst je další ranou uštědřenou Lakotům, Dakotům a dalším, kteří jsou zde doma a trpí dopady těžby fosilních paliv a jejich transportu. Pokud se ropovod postaví, pouze se posílí spotřeba ropy, která přispívá ke klimatickým změnám. Nejvíce trpí lidé, kteří mají nejmenší podíl na krizi,“ píše se v dopise. Indiány podporují po celém světě spousty organizací a aktivistických iniciativ – i v Čechách předali otevřený dopis pro prezidenta Obamu americkému velvyslanectví čeští zástupci hnutí Frack Free World. Indiáni zdůrazňují, že protest je třeba chápat komplexně a v širším kontextu, nejde jim „jen“ o jejich vlastní území, ale kritizují trvající ekonomickou závislost na fosilních palivech, jíž firmy ospravedlňují kontroverzní metody jako frakování. Protesty jsou rovněž voláním po využívání obnovitelných zdrojů (zrovna Severní Dakota disponuje nejlepším větrným potenciálem ve Spojených státech).

Životně důležitá půda

Ochránci vody využívají různých forem nenásilné rezistence. V neděli 23. října postavili nový tábor přímo do cesty ropovodu, jen kousek od místa, kde došlo ke konfliktu 3. září, mimo to umísťují blokády na dálnice, obsazují buldozery nebo zpívají tradiční chorály. Došlo už ale k mnoha zadržením, jen v neděli bylo zatčeno během mírového protestu přes sto lidí. Dokumentaristce Deie Schlosbergové, která začátkem měsíce natočila tři projevy občanské neposlušnosti, během nichž aktivisté uzavřeli ventily, a zastavili tak potrubní tok dehtu, hrozí až čtyřicet pět let ve vězení. Herečka Shailene Woodleyová, zatčená 10. října za účast na výtržnostech, půjde v lednu k soudu. Amy Goodmanová z Democracy Now byla zadržena ze stejného důvodu, ale později bylo obvinění staženo.

V protestních táborech postavili ochránci funkční infrastrukturu, je zde mnoho kuchyní, škola, v níž se vyučují lakotské jazyky a další předměty, zdravotní péče na dobrovolnické bázi nebo místa, v nichž indiánské ženy poskytují spirituální podporu. Vytvořili si mikrokosmos světa, který je nyní v ohrožení. Pro indiány je půda životně důležitá, její rozkradení kolonizátory je jednou z nejkrvavějších kapitol amerických dějin. Ačkoli jsou chráněni ústavou, nedostává se jim respektu a vstřícného jednání. Boj tak pokračuje.

Autor je spolupracovník redakce.

 

A2LARM