Tento příběh se odehrává v době, kdy intenzivně probíhají boje za svobodu informací, kdy se virtuální prostor stává rovnocenný tomu „reálnému“, kdy se hackeři podílejí na válce proti ISIS, kdy server Wikileaks měsíčně odtajňuje dokumenty související s aktuálním děním. V době, kdy se, jak se zdá, konečně začínají řešit otázky týkající se nejen znevýhodnění leseb a gayů, ale také trans lidí. A také v době, kdy se tato témata zrcadlí v popkultuře. Jako příklad můžeme uvést poslední sérii amerického seriálu Orange Is the New Black, který kromě hnutí Black Lives Matter (Na černých životech záleží) zobrazuje také trans ženu, jež je za špatné chování přeložena do mužské věznice. Téměř paralelně běžící seriál Mr. Robot se zase zabývá tím, jaký je život po virtuální revoluci. A co čeká whistleblowery, kteří zveřejnili citlivé vládní informace.
Případ Chelsea Manning jasně ukazuje, jak vratká jsou ve Spojených státech, v zemi domnělé tolerance, LGBT práva a jak snadno jsou porušována.
Chelsea Manning by mohla figurovat v obou zmíněných seriálech. Nejdříve v Mr. Robotovi a hned potom v Orange Is the New Black. Trans žena, která v roce 2010 prostřednictvím serveru Wikileaks zveřejnila nejvíce armádních a diplomatických dokumentů v historii, si nyní odpykává šestý rok ve vězení ze svého pětatřicet let dlouhého trestu. Letošek byl pro ni obzvláště náročný. Po červencovém pokusu o sebevraždu byla již dvakrát odsunuta na samostatnou celu. V září po dobu pěti dní držela protestní hladovku, to proto, aby jí byla umožněna operace stvrzující pohlaví. Přestože jí nakonec operace přislíbena byla, přístup odpovědných orgánů je zatím liknavý. Kromě toho Manning stále čelí kárnému řízení za pokus o sebevraždu.
V rozporu s vlastní identitou
Na psychice Chelsea Manning nepřidala ani dvouletá cesta vedoucí k hormonální terapii a další absurdity, kterým je v boji se systémem vystavena. Jelikož má stále status vojáka, musí se pravidelně stříhat dle armádních norem pánských sestřihů, a tedy v rozporu se svou identitou. Mimoto je stále umístěna v mužské věznici. V jednom ze svých článků, které má možnost publikovat v americké verzi Guardianu, hovoří o vězení jako o instituci, jejímiž zdmi nepronikají „pokroky zvenčí“. Jako příklad je uvedeno zrušení zákazu sloužení trans osob v armádě, k němuž došlo 30. června 2016. Manning nicméně upozorňuje, že se mimo jiné musí dořešit také otázka vojáků a vojaček, kteří jsou umístěni do vězení, kde ztrácejí nárok na genderové sebeurčení.
Případ Chelsea Manning jasně ukazuje, jak vratká jsou ve Spojených státech, v zemi domnělé tolerance, LGBT práva a jak snadno jsou porušována. Je také zřejmé, že pokud by se svědectví o šikaně na základě genderové identity objevilo v zemích, které jsou považovány za „méně pokrokové“, američtí státníci by tyto praktiky odsoudili coby zločiny proti lidskosti, zatímco na vlastním území je tolerují. Takovýmto způsobem byly legitimizovány například útoky v Iráku, kde bylo „potřeba“ chránit lidská práva. Koneckonců, zneužívání domnělé tolerance v boji proti „cizímu“ se mezitím osvědčilo i v našem kontextu.
Lze rozvrátit systém z vězeňské cely?
Čin Chelsea Manning byl klasifikován jako vlastizrada, ve skutečnosti byl ale vrcholem patriotismu. Ke zveřejnění dokumentů ji vedla víra ve svobodu informací a v sociální spravedlnost. Také z jejích článků je patrné, jak důležitou roli v jejím životě hraje armáda a jak moc by si přála, aby byla přístupnější k lidem s různými genderovými identitami, a navzdory svému osudu nepřestala v tuto instituci věřit. Otázka tedy zní, zda se dá takto silně zakořeněný systém rozvrátit z vězeňské cely.
Manning nezanevřela ani na svou zemi a na rozdíl třeba od Edwarda Snowdena, whistleblowera z NSA, neutekla před svým rozsudkem. I z toho důvodu má v zádech širokou podporu osobností veřejného života a také poměrně vzácné privilegium publikovat články a komunikovat prostřednictvím Twitteru. Přestože jsou její manévrovací možnosti omezené, daří se jí i nadále sdílet informace, byť jiného charakteru než ty, které ji do vězení přivedly. Ostře sledované výpovědi z vězení nakonec mohou pomoci ostatním vězněným. A pokud úřady dostojí svým slibům, bude Manning první transgender osoba, která v rámci výkonu trestu v USA podstoupí operaci stvrzující pohlaví. Navzdory těmto malým krůčkům je ale třeba mít na paměti šikanu a systematické porušování základních lidských práv v amerických věznicích. A je na čase se začít ptát, zda se z práv LGBT+ lidí nestávají pouze nástroje předvolebních kampaní a zda jejich dodržování v praxi nekončí u těch, kteří se – ať už vědomě či nevědomě – dostali do rozporu s americkou administrativou.
Autorka je genderistka.