Snažili jsme se ukázat banalitu rasismu


Mluvili jsme s režisérkou Rozálií Kohoutovou, která spolu s Tomášem Bojarem nedávno dokončila film FC Roma o problematice rasismu ve fotbalu.

Je Patrik Herák dobrý brankář? Ve filmu to tak moc nevypadá.

To je tím, jak jsou fotbalové zápasy natočené. Tuto metodu Tomáš Bojar použil už v dokumentu 2:0, ve kterém v průběhu zápasu nasnímal a nazvučil několik lidí, které ten film potom sleduje. My jsme tedy zabírali vždycky kapitána týmu Patrika a trenéra Pavla plus další lidi, kteří nám přišli zajímaví. Tím pádem ty zápasy nejsou celé. Občas jsme si i ve střižně říkali, že je to škoda. A protože Patrik je jediný, koho jsme na hřišti natáčeli, jsou ve filmu vidět jenom góly, které dostává on, a ne ty, co dala FC Roma. Neměli jsme kameru na druhou branku, a tak může Patrik, chudák, působit jako špatný brankář, což jsme samozřejmě nechtěli. Myslím, že je dobrý brankář, půjčují si ho i jiné týmy z okolí, nejen ten romský.

Další věc, kterou divák nevidí, jsou názory těch týmů, které s FC Roma odmítly hrát…

Když jsme jezdili na obhlídky, říkali jsme si, že by bylo zajímavé sledovat i jiný tým z té soutěže, nejen ten romský. Nejlepší by byly – s ohledem na zápletku filmu – Březiny, které jsou jejich hlavním soupeřem a rivalem. Hráči se navzájem od mala znají, myslím, že jsou na tom podobně i svou úrovní. Březiny ale spolupracovat moc nechtěly. Svolný byl jen tým Velké Bukoviny. Ve filmu je scéna s trenérem Pepou Pařezem před zápasem a Pepu a fanoušky Velké Bukoviny snímáme i během zápasu.

Pokud je tam komediální tón, umožňuje nám to rasismus lépe obnažovat.

Proč se s Březinami nepodařilo navázat spolupráci?

Řekli jo, můžete točit, ale nebylo možné je přesvědčit, aby si nasadili porty, čili jsme nemohli zaznamenat, co říkají. To nemělo pro film žádnou cenu.

Tím pádem ve filmu není vidět, jak se bílé týmy rozhodují, proč budou, anebo nebudou s FC Roma hrát.

Hledali jsme další způsoby, jak to tam dostat. Jedním z nich bylo natáčet telefonáty, z nichž je vidět, jak s nimi jednají. Nikdo totiž nic neřekne přímo do očí. Nikdo neřekne, já nebudu hrát, protože mě štvou cikáni, ale je tam spousta takového toho „já nejsem rasista, ale“. Ani Patrikovi nejsou schopní říct napřímo, co se děje, a to právě ukazují ty telefonáty.

Z těch hovorů je vidět, že on se s těmi lidmi zná, čili to má všechno osobní rozměr…

Je to až zvláštní – všichni třeba vědí, že Patrik Herák chodí do práce, a vědí také, že za tu rvačku, která se tam řeší, mohl taky Patrik. Ale on zároveň chytá v jiných týmech a nikdo s tím nemá problém. Petice, kterou proti FC Roma sepsali, to byl takový jejich manifest, ale nevím přesně proti čemu. Pavel si myslí, že Děčíňáky nejvíc štve grant z města na podporu týmu. Ale ten grant šel na malé kluky. Ale protože tam před osmi lety byl konflikt, celé to založili na tom, že prý jsou agresivní…

O co v tom konfliktu šlo?

Šlo o to, že Patrikova bráchu Pepu, snad právě v zápase s Březinami, ale nejsem si jistá, někdo urazil nějakou rasistickou hláškou. Začali se tahat už na hřišti, což se ještě podařilo urovnat a pokračovalo se ve hře, ale Patrik s Pepou si po zápase počkali na ten tým v šatně a tam se všichni strašně servali. Ve dvou celou tu fotbalovou jedenáctku zbušili. Dokonce se prý policajti divili, že to byli jen oni dva, na což je Patrik hrdý. Dostali distanc a klub dostal pokutu.

To bylo před osmi lety?

Jasně. Od té doby je to už úplně jiný tým, a paradox je v tom, že za to může Patrik, se kterým bílí nemají problém, protože hraje v jiných klubech a pracuje.

Ve filmu padnou i dost silná prohlášení o Hitlerovi. Jakou roli v tom hraje fotbal sám o sobě? Romský versus bílý tým, to se nedá číst jinak než skrz etnicitu…

Já si myslím, že sport všeobecně funguje jako ventil různých nálad. Když se sejdou dvě mužstva a během zápasu si navzájem zanadávají do cigánů a nácků, přijde katarze a na konci si všichni podají ruce… Tal to funguje teoreticky. Ale když je situace kolem FC Roma takto vyhrocená, je otázka, jestli se to tím spíš nezhoršuje. Jenže to je jen jedna rovina fungování týmu. Pokud se budeme bavit o romském sebevědomí v souvislosti s tím, jaké má tato menšina v Evropě postavení, jak dlouho nebyl vůbec uznaný romský holocaust a čím vším si ta menšina prošla, tak myslím, že jak fotbal v Děčíně, tak i box vede k nějakému pozitivnějšímu sebehodnocení Romů.

Takže to má smysl především pro tu menšinu?

Proto oni pak řvou „cikáni vyhráli“ a podobně. Ten fotbalový klub funguje už od šedesátých let a myslím, že je pro ně fakt důležitý. Když klub někdy před deseti lety vedl Pavel Horváth, než odjel do Anglie, měli možnost i postoupit. Prý na ně tou dobou chodilo přes tři sta lidí. Pak to ale šlo celé k ledu a teď to obnovují. Fotbalovou tradici si udržují celé rodiny. Nikdy ta úroveň asi nebyla nijak moc vysoká, ale pro děčínskou komunitu je to důležité – i dneska, kdy je situace na severu vyhrocená.

Jakou roli hraje fotbal v životě samotných členů FC Roma?

Pro ně je to na prvním místě sportovní aktivita. Zábava s kámoši, která je nic nestojí. Většina těch kluků sice pracuje, ale rozhodně nejsou nějak bohatí, musí živit rodiny a byl by pro ně problém zaplatit si třeba fitko. Tým finančně i jinak dost táhne Pavel, ostatní přispívají spíš sporadicky, jak se jim chce. Zaběhají si, kopnou si, dají si jointa a dobrý. Myslím, že Pavel se v nich snaží probudit ambici vyhrávat. Pro děti je to důležité. Než jim Pavel dá míč, koukne se taky na známky v žákovské, probere absence ve škole nebo i to, že malý Pucki sbírá vajgly v devět večer u Hypernovy, protože jeho rodina je nefunkční a všem je to úplně šumák.

Jednomu klukovi dokonce koupil kopačky…

On se o ty kluky opravdu stará. V podstatě tam zadarmo provozuje nízkoprahový klub. Samozřejmě že komunitní. V Děčíně je bohužel společnost rozdělená, takže je potřeba mít romský dětský tým a kvůli tomu je potřeba udržet si i chlapy, aby ti malí měli vzor. Současně se začleňují nově příchozí. Když přijedou Romové z osad, ostatní oni si neberou servítky. Říkají jim „křováci“ a říkají o nich, že doma kálí na koberec… Je to rasismus uvnitř menšiny. Ale jejich děti berou a můžou s nimi hrát fotbal, a tím je přijmout do komunity.

Měli jste nějaký klíč, podle kterého jste do filmu vybírali rasistické průpovídky?

Pokud je tam komediální tón, umožňuje nám to rasismus lépe obnažovat. Když se to ale začne brát vážně, je to najednou mrazivé. V HBO měli dokonce v jisté fázi stříhání pocit, že z toho vzniká protiromský film. Ale naštěstí jsme nemuseli nic zaobalovat nebo nějak obrušovat. Důležité je vnímání publika, když se lidi začnou smát na začátku ve chvíli, kdy tam holka řekne, že lidi by měli být bílí, je potom celý ten film sranda. To se stalo ve Varech. Poté, co neproběhla projekce na Bohemce, ten film zvážněl.

Co je vtipné na tom, když si Romové dělají srandu z Vietnamky tím, že parodují její češtinu?

Když se smějete úplně debilní představě o tom, jací jsou Vietnamci, pomáhá vám to chápat rozdíly. Vidíte zkrátka, jak je to hloupé.

A bylo by vtipné, kdyby to samé dělali bílí? Hraje to roli?

Asi ano. Vidíte Romy jako chudáky, se kterými nechce nikdo hrát, a pak posloucháte ty jejich rasistické kecy na muslimy… To překvapí a vyvolá smích.

Čekali jste negativní reakce? Jako třeba na Bohemce?

Já jsem vůbec nečekala, že to promítání zruší. Asi ty emoce byly kvůli tomu, že to bylo na stadionu. My jsme tím chtěli vyjádřit, že film je hlavně o fotbale a je přístupný pro lidi, co chodí na fotbal. Distributor Filip Kršák to ale trošku čekal, měl nějaké echo. Mě ale stejně vždycky překvapí, že s romskou tematikou stačí vystoupit mimo určitou společenskou bublinu a lidi tě zkrátka pošlou do prdele.

Jaká je tedy pozice tvůrce, který chce dělat filmy s romskou tematikou? Dá se udělat film o Romech, který by nebyl okamžitě považován za proromský?

Ten film především dobře funguje pro tu komunitu. Romové mají pocit, že popisuje jejich opravdivý život. Romům často vadí, jak jsou znázorňováni ve filmech, třeba v takovém Romingu. My si děláme legraci ze všech, i z bílých, i z Romů, a ukazujeme to jako žabomyší spory na Děčínsku. Ale myslím, že nejvíc hejtů je od lidí, kteří ten film vůbec neviděli. A štve je už to, že někdo točí o Romech, se kterými nikdo nechtěl hrát fotbal. Mají předem daný názor – zvlášť když se ten film jmenuje FC Roma.

Dá se filmem bojovat proti rasismu?

Myslím, že to může vyvolat debatu. Víc asi čekat nemůžeme. V Brně se fanoušci Zbrojovky nakonec dohodli s distribucí na tom, že se nebude promítat na stadionu, jak chtěl Matěj Hollan, ale o kousek vedle na kluzišti a dokonce přišli na brněnskou premiéru. Film se jim líbil a chtějí pozvat FC Roma na zápas. To je ideální scénář. Teď žádáme o grant na distribuci a rádi bychom ten film vytáhli ven z prostředí, kde se sejdou jen lidi, co spolu souhlasí. Třeba reakce na premiéře v Děčíně byly skvělé, nikdo neměl zábrany se smát, když někdo ve filmu řekl nějakou blbost.

A přišli i bílí?

V menšině. Zvali jsme všechny účinkující z filmu, „gadžové“ ale povětšinou nedorazili.

 

A2LARM