Otázka, která rozděluje zemi: Pozvala v září 2015 Merkelová stovky tisíc uprchlíků do Německa? Vzniklá společenská debata vrhla stín na politickou budoucnost kancléřky, posílila krajně pravicovou populistickou Alternativu pro Německo v některých zemských volbách a otrávila politické klima natolik, že politici jsou běžně uráženi jako „zrádci svého lidu“, jak se například stalo během Dne německé jednoty v Drážďanech. Ti, kdo kancléřku viní z obrovského přívalu uprchlíků do Německa na konci minulého roku, vypichují tři zásadní momenty. Prvním bylo Merkelové prohlášení „my to zvládneme“ během letní tiskové konference 31. srpna 2015. Druhým byla slavná selfie se syrským uprchlíkem při návštěvě hostelu v Berlíně 10. září. A třetím – nejdůležitějším – bylo Merkelové rozhodnutí z 5. září přijmout tisíce uprchlíků, kteří se vydali na cestu z budapešťského nádraží Keleti do Německa.
Byla by kancléřka schopna zpomalit, nebo dokonce zastavit uprchlickou vlnu, kdyby se zachovala jinak? Odpověď zní ne.
Tato tři uvítací gesta se uskutečnila během pouhých dvou týdnů. Stačila k tomu, aby spustila ohromnou vlnu uprchlíků? Nyní, po více než roce, mohou tuto otázku dostupná data alespoň částečně zodpovědět. A ukazují, že pokud zde nějaký vliv Merkelové byl, jen těžko ho lze považovat za určující.
Důležitým ukazatelem je vývoj počtu do Německa příchozích uprchlíků v čase. Opravdu začalo toto číslo narůstat až po září? Odborník na imigraci Herbert Brücker z Institutu pro výzkum zaměstnanosti (IAB) v Norimberku analyzoval data ze Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky (BAMF), která zobrazují, jak se počty uprchlíků vyvíjejí po týdnech. Jeho výsledky napovídají, že uprchlická vlna začala mnohem dříve, už na jaře 2015, a Merkelové rozhodnutí z 5. září nic nezměnilo, alespoň ne v Německu.
Ale copak graf neukazuje, že v listopadu začalo do Německa přicházet více lidí? Může být tento skok interpretován jako výsledek politických rozhodnutí Merkelové? K zodpovězení otázky je potřeba porozumět vývoji migračních proudů. Na začátku jsou skoro pokaždé nepatrné. Pár lidí vyrazí na cestu a jejich sousedi a přátelé čekají, zda uspějí. Dosáhnou-li svého cíle, je to signál pro ostatní, že se mohou vydat na cestu také. Čím více lidí z konkrétní komunity to dokáže, tím více ostatních najde odvahu opustit domov. Totéž platilo v roce 1989. Proud východních Němců mířících na Západ přes Maďarsko tehdy vzrostl až poté, co ti, kdo vyrazili dříve, uspěli. Proto se výzkumníci migrace nedívají jen na absolutní čísla, ale zajímá je spíše, jak se mění v rámci měsíců. Teprve pak je dynamika zřetelnější. A toto tempo růstu se v Německu po září nezměnilo. Znamená to, že většina uprchlíků v momentě, kdy se Merkelová objevila na slavné selfie, už dávno opustila své domovy? Pomůže nám pohled na země, přes než uprchlíci cestovali v létě. Jejich cesta byla dlouhá přibližně tři tisíce kilometrů a vedla z Turecka přes Řecko, Makedonii a Srbsko do Maďarska. Šli tedy takzvanou balkánskou cestou.
Uprchlíci museli nejprve projít přes Řecko. Zdejší data ukazují, že migrační vlna začala v březnu a od té doby rapidně rostla. Největší nárůst v počtu příchozích uprchlíků nastal mezi červencem a srpnem 2015, dlouho před zářím. Tito lidé nečekali na pozvání Merkelové, vyrazili z vlastní vůle.
Podobně ukazují data z Maďarska, že k největšímu nárůstu došlo mezi srpnem a zářím. Lidé, kteří v srpnu dorazili do Řecka, pokračovali na sever. Nejdříve po moři z řeckých ostrovů do Atén a poté autobusem a vlakem k makedonské hranici. Zde obvykle prošli hranice a následně se vydali vlakem k srbské hranici. Tu pěšky překročili a mohli pokračovat do Maďarska.
Maďarsko uzavřelo hranice se Srbskem v polovině září. V půlce října následovalo uzavření hranice s Chorvatskem. Výsledkem byl drastický pokles uprchlíků na konci roku.
Nelze vyloučit, že Merkelové kroky mnohé uprchlíky později motivovaly, aby pokračovali až do Německa. Ale ti, kteří dorazili do Maďarska v září, opustili své domovy mnohem dříve. Proto, jak ukazují data z balkánské cesty, není nárůst vlny uprchlíků zásluha Merkelové.
Moc internetu?
A co teorie o moci internetu? Podle té se uprchlíci vydali na cestu do Německa po zhlédnutí Merkelové selfie a obrázků z mnichovského hlavního nádraží, kde byli vítáni s radostí a nadšením. Podle této verze byly tyto fotografie sdíleny miliony uživatelů na sociálních sítích a mnohé motivovaly, aby přišli do Německa. Toto tvrzení lze těžko potvrdit, či vyvrátit, ale existují data, která to osvětlí.
Google uchovává statistiky veškerých vyhledávaných hesel. Na požádání Zeit Online poskytla společnost údaje, kolik lidí v Sýrii vyhledávalo v roce 2015 slovní kombinace jako „azyl v Německu“ či „migrace do Německa“. Samozřejmě ne každý, kdo tyto termíny vyhledává, se na cestu vydá, ale ukazuje to, kolik lidí takové informace shánělo. Počet vyhledávání znatelně vzrostl v srpnu, což potvrzuje, že spousta Syřanů se o migraci do Německa informovala ještě před gesty kancléřky.
Je rovněž problematické přeceňovat účinek slavného tweetu BAMF z 25. srpna, který tvrdil, že Německo již neaplikuje tzv. Dublinskou konvenci na občany ze Sýrie. Jinými slovy, už neposílalo uprchlíky zpět do první země v Evropské unii, do níž dorazili. Německo ho znovu zavedlo v listopadu. Mnoho Syřanů si jistě mohlo tweet vyložit tak, že jim z Německa nebude hrozit deportace. Data z Twitteru navíc ukazují, že se tweet rozšířil po celém světě. Často se ale přehlíží, že Dublinská konvence nebyla v mnoha případech aplikována ani před tímto tweetem. Částečně proto, že Soudní dvůr Evropské unie v roce 2011 pozastavil deportace do Řecka. „Dublinské regulace dávno ztroskotaly,“ říká mezinárodní expert přes právo Walter Michl z univerzity v Mnichově. „Víc než cokoli jiného byl tweet zárukou, že Německo nevynucovalo ‚dublin‘ pro Syřany.“ Tweet byl tedy určitě důležitým signálem pro syrské uprchlíky, ale neoznamoval změnu přístupu.
Pokud to nebyla Merkelová, tak kdo?
V konečném důsledku se debata ohledně Merkelové uprchlické politiky točí kolem následující otázky: Byla by kancléřka schopna zpomalit, nebo dokonce zastavit uprchlickou vlnu, kdyby se zachovala jinak? Odpověď zní ne. Lidé nezačali opouštět své domovy kvůli pár tweetům, selfíčkům a fotkám jásajících občanů z Mnichova. Hromadný pohyb milionů lidí měl čtyři zásadní příčiny.
V létě 2015 se válka v Sýrii zhoršila. Mnoho Syřanů na jaře a v létě 2015 zjistilo, že je jen nepatrná šance, že se v blízké budoucnosti situace v zemi zlepší. V první polovině roku byla armáda prezidenta Bašára Asada pod tlakem, na který zareagoval posílením bombardování. V červenci a srpnu zažily Aleppo, Ghúta a jiné rebely obsazené oblasti dosud nejstrašlivější útoky. Ve stejnou dobu nebyla schopna americká vzdušná kampaň zpomalit expanzi Islámského státu. Spousta Syřanů tak toho léta ztratila všechnu naději, obzvlášť syrští Palestinci. Jejich uprchlický tábor v Damašku, Jarmúk, byl cílem tvrdých útoků už od roku 2014 a hromadný odchod z tábora probíhal už dlouho.
Humanitární organizace neměly dostatek prostředků. V prosinci 2014 neměl Světový potravinový program udržitelné finanční rezervy na nákup zásob pro Syřany z uprchlických táborů v Libanonu, Jordánsku a Turecku. Ačkoli mnohé země přislíbily v následujících měsících pomoc, přišlo jí velice málo. 27. června 2015 Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky varoval, že ze 4,5 miliard dolarů dorazila jen jedna, která nepostačí k poskytnutí adekvátní pomoci v následující zimě. Úřad už v červnu 2015 vydal zprávu, že Syřané vidí cestu do Evropy jako svou jedinou možnost.
Uprchlíci neměli právo na práci ani na víza. Spolu s Tureckem byl Libanon zemí, která přijala největší množství syrských uprchlíků. Ale začátkem roku 2015 prohlásila bejrútská vláda, že již není schopna poskytnout dalším lidem přístřešek, a zavedla pro Syřany vízovou povinnost. Ve stejnou dobu kolovaly v regionu zvěsti, že Turecko plánuje učinit totéž. Výsledkem byl pocit mnoha Syřanů, že nyní, v první polovině roku 2015, mají poslední šanci opustit svou zemi. V té době byla situace v Turecku a Libanonu velmi chaotická. Jen minimum uprchlíků našlo přístřešek v táborech, většina se musela spolehnout sama na sebe. Po čtyřech letech občanské války vyčerpala spousta lidí veškeré prostředky, jenže v Turecku a Libanonu neměli povoleno pracovat. Turecko tento zákaz zrušilo až v lednu 2016 jako součást dohody s EU.
Bezpečnostní situace v Afghánistánu se výrazně zhoršila. Afghánci jsou druhou nejpočetnější uprchlickou skupinou. Většina jich utekla kvůli katastrofální bezpečnostní situaci v zemi. Podle Pomocné mise OSN v Afghánistánu (UNAMA) přišlo v roce 2015 o život nejvíce občanů od roku 2009. Tálibán převzal nadvládu nad třiadvaceti ze zhruba čtyř set distriktů – ať už dočasně nebo natrvalo. Thomas Ruttig z Afghanistan Analysts Network odhaduje, že šedesát až sto distriktů bylo v roce 2015 ohrožováno nebo kontrolováno Tálibánem. Nutkání uprchnout bylo obzvlášť silné u etnické skupiny šíitských Hazárů. Tou dobou se značně změnila i nálada obyvatelstva. Před prezidentskými volbami v roce 2014 si byla spousta Afghánců jistá svou budoucností. Ale to se změnilo, když nový prezident ukázal, že jim nebude schopen zajistit bezpečnost. V červnu 2015 provedla The Asia Foundation průzkum mezi zhruba deseti tisíci Afghánců a 57 procent reagovalo, že jejich země míří špatným směrem. Nikdy předtím nebyl výsledek takhle pesimistický. Na otázku „Opustili byste svou zemi, kdybyste měli možnost?“ odpovědělo čtyřicet procent respondentů kladně. Ve stejnou dobu vyrazila spousta Afghánců, kteří žili jako uprchlíci v Íránu, do Evropy. V Íránu žijí přibližně tři miliony Afghánců, kteří zde čelí velké diskriminaci. Spousta jich nemá povolení k pobytu, i když zde žijí desítky let. Navíc nemohou pracovat a mnohdy chodit do škol nebo studovat na univerzitách. Podle organizace Human Rights Watch teheránský režim nutil v roce 2015 afghánské uprchlíky pod hrozbou deportace zpět do Afghánistánu narukovat do provládních syrských milicí. Velká část se proto raději rozhodla utéct do Evropy.
Na imigrační vlnu se dalo lépe připravit
Velké migrační proudy do Evropy tak začaly mnohem dříve, než Angela Merkelová učinila své dlouho diskutované rozhodnutí ze zářijové noci. Především Syřanům již Německo dávno otevřelo své dveře. Někteří vzdělaní Syřané ze střední třídy využili zdejších dlouhodobých kontaktů svých rodin a známých. Je možné, že rozhodnutí Merkelové posílily uprchlický proud, že dodaly odvahu některým lidem opustit své domovy. Ovšem Merkelová rozhodně nenese zodpovědnost za spuštění uprchlické vlny. I kdyby se zachovala jinak, sotva by se jí podařilo zmírnit přísun uprchlíků do Německa.
Je rovněž třeba říct, že političtí lídři v Německu moc dobře věděli, co se dělo v Sýrii a Afghánistánu v prvních šesti měsících roku 2015. Dobře také znali prognózy, které vypracovalo ministerstvo vnitra 19. srpna 2015. Federální vláda, státní vlády, policie a státní správa mohly udělat mnohem více, aby se lépe připravily na příchod tisíců uprchlíků.
Události ze září 2015 zůstávají kritickým politickým bodem. Počínaje 5. zářím bylo jasné, že problém není možné dál ignorovat. Vlády a občané Evropy se musí rozhodnout, jaký postoj k uprchlíkům zaujmou: buď se mohou po vzoru maďarského premiéra Viktora Orbána úplně uzavřít, nebo se k problému postavit otevřeně. Tohle je třeba si vyjasnit.
Autoři jsou datoví žurnalisté německého deníku Die Zeit.
Z anglického originálu Refugees: It Really Wasn’t Merkel, publikovaného na stránkách deníku Die Zeit, přeložil Lukáš Pokorný.