Česká republika se postupně mění v rodinnou firmu. Hnutí ANO zvítězilo v devíti krajích a posílá osmnáct kandidátů na senátora do druhého kola senátních voleb. ANO zvítězilo například na Jižní Moravě nebo v Ústeckém kraji, kde dosud dominovala sociálnědemokratická a komunistická levice. Pro ČSSD naopak znamenají výsledky krajských voleb porážku – získala jen dva regiony. Časy „oranžové tsunami“ jsou tedy pryč, Česko se mění v holding Agrofertu.
Naprostým debaklem byly volby pro TOP 09, která neuspěla v krajích a ve druhém kole senátních voleb má jen tři kandidáty. Naopak za úspěch se dají označit výsledky Tomia Okamury. Spojení jeho strany se Stranou práv občanů (zemanovci) se osvědčilo a uskupení SPD-SPO se dostalo do zastupitelstev většiny krajů. Jejich program byl vystavěný na militantně antiimgranstké rétorice a zahrnoval mimo jiné i zákaz stavby mešit. Okamura se vyjádřil, že případnou koaliční spolupráci si umí představit jen s těmi stranami, které zaručí nepřijímání uprchlíků. Vzhledem k tomu, že většina krajských debat se nesla na vlně větší nebo menší xenofobie a protiuprchlická karta či otázky bezpečnosti patřily k nejsilnějším tahákům voleb, nalezení spojenců by pro okamurovce nemusel být těžký úkol.
Bělohradský versus Růžička
Krátce po druhé hodině se v pražské kavárně Neustadt začali scházet sympatizanti a členové volebního štábu Václava Bělohradského. Kandidatura českého filosofa na senátora na Praze 6, byla mimo jiné testem možností spolupráce Strany zelených s ČSSD. Šestka je považována za pravicovou baštu – kromě jasného favorita za TOP 09 Jiřího Růžičky se překvapivě dobře umístil i František „Čuňas“ Stárek kandidující za ODS. Vzhledem k tomu, že první místo bylo rozhodnuté, sváděl Václav Bělohradský souboj o druhé místo s Vlastimilem Harapesem. Bývalý baletní tanečník postavil svou kampaň na nostalgii spojené se svým jménem a úspěšnýbyl i proto, že si jej za kandidáta vybralo ANO. Nakonec ho ale překvapivě předběhl „Čuňas“. Možnost vystavět v Česku evropské Guantánamo ale naštěstí nedostal a do druhého kola těsně postoupil Bělohradský.
Po včerejších volbách je jasné, že strategie Andreje Babiše funguje. A také, že opět zvítězila pravice, byť ne ta Klausova nebo Kalouskova, ale Babišova.
„Je to vůbec poprvé, kdy levicový kandidát na Praze 6 postoupil v senátních volbách do druhého kola,“ komentoval Bělohradský výsledek. Vzhledem k drtivému úspěchu Růžičky a překvapivě vysokým ziskům Stárka i Harapese však vstup Bělohradského do senátu není příliš pravděpodobný – a to i přesto, že ho ještě včera večer Harapes podpořil. Spolupráce mezi zelenými a sociální demokracií každopádně nemusí být do budoucna špatnou strategií. Otázkou zůstává, jestli to tak budou vnímat i samotní straníci.
Konec Michala Haška?
Souboj na Jižní Moravě kopíroval celostátní boj mezi ČSSD a ANO. Proti sobě zde stáli sociálnědemokratický hejtman Michal Hašek a brněnský primátor Petr Vokřál za ANO. Stejně jako v osmi dalších krajích i tady bylo úspěšnější hnutí ANO, které bude pravděpodobně sestavovat budoucí koalici, i když bude záležet i na postoji KDU-ČSL, která je na Jižní Moravě považována spíše za spojence ČSSD. Na radnici v Brně vládne ale v koalici právě s ANO a spolupráce přes problémy funguje. Z dalších koaličních stran brněnské radnice mírně uspěla koalice Pirátů a Strany zelených i hnutí Žít Brno podporovaného TOP 09. Otevřela se tak možnost podobné koalice, jaká vládne v Brně. Pro Michala Haška se jedná každopádně o silnou ránu. Hašek je považován za jednoho z významných zástupců protisobotkovského křídla strany a fakt, že neuspěl ani ve vlastním kraji, jeho pozici ve straně značně oslabuje.
Trpké výsledky brněnského referenda
V Brně se kromě voleb do kraje konalo i referendum o poloze tamního nádraží. To vzbuzovalo řadu emocí již několik týdnů. Nyní Brňané mohli rozhodnout, jestli chtějí modernizovat nádraží v současné poloze. Kampaň odpůrců referenda, kteří zároveň preferovali odsun nádraží, šířila zmatek, zastáncům nádraží v centru ujelo zase několik přehnaných emocí. Svou roli sehrál i vlažný přístup magistrátu – primátor města Petr Vokřál v minulosti podporu referendu opakovaně vyjádřil, nakonec ale svůj jednoznačný postoj změnil z důvodu posunu termínu vyhotovení studie proveditelnosti, jež měla obě varianty polohy odborně posoudit. Přes podporu Strany zelených a hnutí Žít Brno byla důsledkem tohoto přístupu nedostatečná informační kampaň, což se podepsalo na nízkém povědomí o detailech celého problému. Místo oslavy demokracie tak přišlo trpké zklamání, poněvadž hranice 35 procent potřebných k závaznosti referenda nebyla dosažena. I přes nedostatečnou účast má ale město k dispozici jednoznačný názor občanů na polohu nádraží, protože pro jeho současnou polohu hlasovalo více než 80 procent voličů. Těžko však říct, co to bude pro magistrát města znamenat.
Čunkovo vítězství nad králem hazardu
Ve Zlínském kraji zaznamenali úspěch Křesťanští demokraté v čele s Jiřím Čunkem. Starosta Vsetína a dlouholetý senátor se prosadil navzdory kauzám, které jsou s jeho osobou spojené. Před volbami v roce 2006 nechal z centra Vsetína vystěhovat 36 romských rodin do mobilních buněk, což pak komentoval slovy: „Já čistím jenom od vředů. To dělají lékaři taky.“ Dosavadní krajská vládní koalice ČSSD, KSČM a zemanovců naopak zcela propadla se ziskem dvanácti, osmi a dvou procent. Velké očekávání provázela kandidatura Iva Valenty, majitele hazardní skupiny Synot a portálu Parlamentní listy, který šel do voleb jako lídr společné kandidátky Svobodných a Soukromníků. Voliči obdrželi hlasovací lístky, na nichž měl „král hazardu“ uvedeno jako trvalé bydliště Monte Carlo. Valenta se těsně před volbami „přestěhoval“ z daňového ráje do Zlína, aby splnil zákonné požadavky. Peníze z hazardu umožnily stranám doslova zaplavit region masivní kampaní, která jim nakonec přinesla zisk pouhých čtyř mandátů.
Tanec na hrobě TOP 09
Neúspěch TOP 09 bez spolupráce se Starosty a nezávislými je dalším projevem pádu pravice spojené s obdobím vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase. Radovat se z něj nemá cenu – jeden typ klientského kapitalismu byl nahrazen jiným. Naoko žoviální Miroslav Kalousek ve svém televizním výstupu poblahopřál Petru Fialovi – pro ODS byly volby alespoň nějakou vzpruhou, ačkoliv o nějakém hegemonickém postavení si obě kdysi významné pravicové strany můžou nechat zdát. Česká politika má dnes totiž jediného hegemona, který se rozprostírá zprava doleva, a tím je Andrej Babiš. Úspěch jeho „hnutí“ ANO ukazuje, že étos protikorupčního boje proti stranické garnituře dál funguje. Svědčí o tom například porážka Michala Haška, který se proslavil kumulací funkcí, mlžením o své návštěvě u prezidenta a naposledy mluvčí, kterou nikdo neznal, ale brala stovky tisíc korun od Jihomoravského kraje. Jeho pád opět posiluje hnutí ANO. To stále čerpá z obecného znechucení z praktik reprezentovaných kdysi populárním Haškem a dalších papalášů, ať už z ČSSD nebo ODS a TOP 09.
Škodolibou radost tak přináší snad jen absolutní fiasko Alternativy pro Česko, ultrapravicové formace postavené na troskách Bloku proti Islámu. Petr Hampl, Martin Konvička i Eva Hrindová ve svých senátních obvodech zcela propadli, poslední jmenovaná nezískala ani tisíc hlasů, ostatní na tom nebyli o moc líp. Islamofobní hnutí nečekalo na volby, stihlo se zesměšnit, ještě než k nim vůbec došlo, a hlasy xenofobů získal opět Okamura. „Udělali jsme první krok, další budou následovat,“ glosovala svá dvě procenta Hrindová.
Po včerejších volbách je jasné, že strategie Andreje Babiše funguje. A také, že opět zvítězila pravice, byť ne ta Klausova nebo Kalouskova, ale Babišova. Pod pláštíkem svého „hnutí“ se mu za dva roky působení ve vrcholné politice podařilo vybudovat řadu dceřiných firem a jeho přání, aby „Česká republika byla jako jedna velká rodinná firma“ se díky včerejšku pomalu stává realitou. Rozvětvená krajská rodina dala stávajícímu heslu „Řídit stát jako firmu“ konečně reálný rozměr. Kdo je v této firmě pánem, je jasné.