Česká levice: Prezidenta nehanobit, uprchlíky nepřijímat


Silný stát pro českou levici neznamená redistribuci bohatství směrem k chudým, ale respekt k autoritám a flexibilní pohled na lidská práva.

Obavy z české cesty na Východ jsou pryč. Zeman svým dopisem Trumpovi ukázal, že se umí vnucovat i na Západ, a máme tak o jednu geopolitickou starost méně. Osekávání listiny základních práv a svobod, které navrhuje sociálnědemokratický poslanec Jeroným Tejc, nebo zákaz hanobení prezidenta, s nímž přišel komunistický zákonodárce Zdeněk Ondráček, nás neposouvají na žádnou světovou stranu, zůstávají pěkně v teple domova.

Když se zvětšil počet nezaměstnaných, vláda zavedla nucené práce, když se objevili uprchlíci, Tejc se chce zbavit povinnosti jim pomáhat.

Ochránci prezidentského majestátu, například Marie Benešová, mají pocit, že doba je plná sprosťáren a že aspoň prezidenta je potřeba před vším tím svinstvem chránit. Obrázek toho dobrého muže na stěně pak bude hřát všechny, kteří uprostřed sprosťáren musí žít, aniž by je chránil zákon. Silný stát pro české komunisty čím dál víc znamená posilování státní moci spíš než starost o přerozdělování ve prospěch chudých a sociálně znevýhodněných. Vymýcením sprosťáren na Facebooku by byl stát posílen symbolicky. Stát má mít důstojnost jako za císaře pána, bez ohledu na to, co pro lidi dělá. Sám navrhovatel zákona Ondráček si v DVTV kopnul do „řekněme nepřizpůsobivých“, když v debatě o zákonu zmínil zákonnou ochranu sociálních pracovníků a pracovnic a naznačil těžkosti s jistou menšinou.

Zeman se rád ukazuje před lidmi ve všech koutech ČR. Když se setká s nesouhlasem, nemá problém s nepřiměřenými zásahy policie ani s naprosto neadekvátním urážením oponentů. To předvedl, když jednu odpůrkyni označil za bláznivou rozvádějící se hysterku. Lživě. Komunistický navrhovatel zákona mluvil dokonce o hranici mezi vkusem a nevkusem. O svobodu slova tedy nemusíme mít strach, jde o to, aby kritika byla věcná a vkusná. S tím můžou být potíže. Jak se dalo vkusně reagovat na Zemana zpívajícího hymnu s Konvičkou?

Proškrtávání Listiny základních práv a svobod

Lásce komunistů ke státu, kde se o panu prezidentovi nemluví sprostě, a do sociálně nejslabších se trefíte i při rozhovoru, ve kterém to nedává smysl, se vyrovná už jen záliba sociálních demokratů k proškrtávání Listiny základních práv a svobod. Kromě patnácti sociálních demokratů, kteří se přidali ke komunistickému návrhu na obnovu paragrafu o hanobení prezidenta, se v posledních dnech blýsknul i poslanec Jeroným Tejc, jenž navrhnul odstranit z listiny základních práv a svobod závazek přijímat válečné uprchlíky. Bude pak prý všechno jednodušší a zákonodárci budou mít volné ruce k sepsání potřebných protiimigračních zákonů. Ústavu je potřeba zmodernizovat tak, aby odpovídala dnešním potřebám.

Po vládě pravice, která se snažila modernizovat sociální stát jeho seškrtáním do podoby z devatenáctého století, přichází levice modernizující podobným způsobem občanská práva. Instituce, které mají zajišťovat solidaritu, musí ustoupit ve chvíli, kdy by je chtěl někdo využívat. Když se zvětšil počet nezaměstnaných, vláda zavedla nucené práce, když se objevili uprchlíci, Tejc se chce zbavit povinnosti jim pomáhat. Pěkně zleva všem pravičákům ukáže, že nejen sociální, ale i lidská práva se dají v případě krize pojímat flexibilně.

V jednom případě se ale tento týden poslanci oligarchizaci české politiky postavili statečně. Odmítli platit daně za chlebíčky ve sněmovních kantýnách. Chytře se odvolali na zvláštní status sněmovny v našem systému. V oblasti cen chlebíčků zůstává čest zastupitelské demokracie prozatím zachráněna.

Autor je redaktor A2larmu.

 

Obsah Alarmu sdílíme bezplatně, ale bez vaší podpory se neobejdeme.

Dar:





V dalším kroku upřesníte platební metodu a osobní údaje. Službu poskytuje darujme.cz

A2LARM