Prezident této země překvapil 28. října tím, když ocenil „za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství“ Petra Robejška, mediálního politologa proslulého nikoli vzdělávacími zásluhami, ale především plagiátorskou aférou. To, co by pro kteréhokoli studenta mohlo znamenat vyhazov ze studia, nebylo v případě Robejška překážkou vysokého ocenění. Zeman se tak především vysmál všem učitelům i studentům, kteří berou publikační etiku vážně. Inu, jsme koneckonců zemí plzeňských práv…
Věděl Zeman a jeho podřízení, že vyznamenaný Robejšek založí politickou stranu, a stalo se státní vyznamenání subtilním nástrojem její podpory a zviditelnění? Nebo to nevěděl – a má tedy pozoruhodně neinformovaný aparát?
Nebylo přitom jasné, co přesně prezident Zeman oceňoval. Klasickou vědeckou prací soustředěnou kolem odborných publikací Robejšek pohrdá, vystupuje spíš jako veřejný intelektuál. To by bylo oceněníhodné, kdyby do veřejné debaty přinášel něco, co by ji obohacovalo, říkal něco nového, učil nás vnímat realitu v její složitosti. Robejšek zvolil opačnou možnost – utvrzoval většinu v jejích předsudcích, formuloval jednoduché stereotypní závěry a především strašil. Už v roli veřejného intelektuála mluvil spíš jako politik, pro něhož je důležitější laciná popularita než intelektuální svědomitost. Snad jediným zdůvodněním pro ocenění tak mohla být jeho názorová blízkost s postoji prezidenta.
Neuplynul ani měsíc a vyznamenaný Robejšek zakládá politickou stranu, a to s podporou spolumajitele společnosti Penta, neblaze proslulé korupční kauzou ve slovenské politice. Strana se nezakládá z týdne na týden a nejsme v zemi, kde by se věci dařilo tajit. Lze si tedy položit dvě jednoduché otázky. Věděl Zeman a jeho podřízení, že vyznamenaný Robejšek založí politickou stranu, a stalo se státní vyznamenání subtilním nástrojem její podpory a zviditelnění? Nebo to nevěděl – a má tedy pozoruhodně neinformovaný aparát?
A druhá otázka: udělil Zeman vyznamenání jako výraz podpory Robejškově politické agendě, a máme tedy jeho Realisty chápat jako reinkarnaci neúspěšných Zemanovců, kterým po jejich neúspěchu prezident zakázal brát své jméno do úst nadarmo? Anebo za vyznamenání dostal od Robejškových bohatých sponzorů někdo z prezidentské kanceláře nějaké „protiplnění“?
Autor je politolog a novinář.