Foto Tomáš Rafa
Výročí polské nezávislosti 11. listopadu je už několik let svátkem všech nacionalistů v Polsku. Od roku 2010 se stal velký Pochod nezávislosti ve Varšavě největší akcí pravicových extremistů v Evropě. Během akce organizované občanskou iniciativou spojující několik krajně pravicových, nacionalistických, katolických a antisemitských organizací vychází do ulic desetitisíce agresivních a rozvášněných nacionalistů. V minulosti došlo k potyčkám s antifašisty, tento rok nebyly žádné vážnější střety hlášeny. Podle odhadů policie prošlo Varšavou v záplavě polských vlajek a bílých orlů až 75 000 nacionalistů, jejichž cílem bylo ohradit se vůči jakékoliv jinakosti – ať už národnostní, etnické či sexuální. V mrazivém počasí a padajícím sněhu létaly dělbuchy a dýmovnice, provolávala se hesla jako „Polsko Polákům“ a došlo i na antisemitská hesla. Ve stejnou dobu pořádali akce ještě Výbor na obranu demokracie (KOD) a antifašisté, obě s výrazně menší účastí.
Cílem antifašistické koalice bylo ukázat, že nechtějí výročí polské nezávislosti přenechat jen národovcům a že existují i jiné, pozitivní společné hodnoty.
Vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) si od pochodujících nacionalistů raději držela mírný odstup. Zatímco legitimizační strategie PiS se z velké části opírá o kategorii etnicky a nábožensky homogenního národu, v současnosti si vládnoucí strana nemůže dovolit odcizit umírněnější voliče ze středních tříd, díky kterým získala parlamentní většinu v posledních volbách. Prezident Duda tak sice národovcům napsal dopis, ale jejich akce se nezúčastnil. Už tímto gestem ale stvrdil, že vládní strana nemá žádné námitky vůči protiuprchlické, protievropské a rasistické rétorice pochodujících. Duda se místo toho zúčastnil oficiální vojenské ceremonie a veřejně ukázal, jaké hodnoty současné polské vedení vyznává, při otevření Chrámu Boží prozřetelnosti ve Varšavě, jednoho z největších a nejdražších kostelů v současném Polsku. Čelní představitelé PiS si už tradičně připomněli oběti smolenské tragédie.
Dvě tradice polského patriotismu
Obezřetnost PiS je poněkud pokrytecká, jelikož to byla právě tato strana, která po léta národoveckým organizacím dodávalo legitimitu. Součástí úspěšné strategie Jaroslava Kaczyńského bylo štvaní proti liberálním vládám Občanské platformy, a to skrze vyzdvihování členů radikálně pravicových organizací jako dobrých patriotů. Svým způsobem to byla právě PiS, co způsobilo, že nyní jsou každého 11. listopadu v ulicích desítky tisíc pravicových nacionalistů, a ne jen několik set. Zároveň ale nemůžeme odhlížet ani od důležité role liberálních vlád a let neoliberalismu, které vedly k tomu, že tolik lidí dnes nemůže svou frustraci vyjádřit ani řešit lepším způsobem, než je identifikace s národem. Ten se stal v absenci jakékoliv sociálním otázky jediným srozumitelným společenským tmelem. Bylo by přehnané a nemístné tvrdit, že desetitisíce účastníků nacionalistických pochodů po celém Polsku jsou do jednoho fašisti nebo jiní radikálové. Mezi účastníky je i mnoho obyčejných lidí, mnozí z nich zklamaní voliči antiestablishmentového zpěváka Pawła Kukize či právě PiS.
V den polské nezávislosti se tak střetávají dvě tradice polského patriotismu – xenofobního a antisemitského, představovaného hrdinou polské nezávislosti Romanem Dmowským, a sociálně orientovaného a solidárního, zosobňovaného Ignacym Daszyńským, prvním premiérem nezávislého meziválečného Polska. Zatímco k té první se odvolávají pochodující nacionalisté, z druhé tradice těží především levice a liberálové. Tyto dvě vize jsou ale téměř neslučitelné. Pokus předchozího prezidenta Bronisława Komorowského zorganizovat na Den polské vlajky 2. května 2013 akci otevřenou celému společenskému spektru a spojující tyto dva různé patriotismy v novou historickou politiku byl jen prázdným politickým gestem. To nejlépe symbolizoval velký čokoládový orel, národní symbol Polska, zhotovený pro tu příležitost, který seděl na hnědé čokoládové hroudě představující zřejmě kyprou polskou půdu. Jenže ta ze všeho nejvíc připomínala smrdutou hromádku výkalů.
Poslední povzdech liberálních elit
O podobný sjednocující manévr se nyní pokouší občanské hnutí Výbor na obranu demokracie (KOD), projekt liberální opozice, který nadále přitahuje značné množství lidí jako společný jmenovatel všech, kteří se staví proti vládnoucímu straně. Hnutí, která má být otevřené všem a spojovat různé vrstvy společnosti, je především posledním povzdechem liberálních elit. Ty bohužel stále nejsou schopny reflektovat svou roli, již sehrály ve volebním úspěchu PiS.
V kampani lákající k účasti na pátečním pochodu udělal Výbor několik strategických chyb. Nejprve se na facebookové straně lídra hnutí Mateusze Kijowského objevil obrázek zmíněného xenofoba a antisemity Romana Dwoského. Na Kijowského se snesla taková kritika, že byl nucen se veřejně omluvit. Tím ale chyby nekončí. Ačkoliv Výbor neustále zdůrazňuje svou otevřenost, jeden z internetových memů ohlašujících páteční demonstraci zněl: „Jdu, protože ne každý, kdo má jiný názor, musí být levičákem.“ Po rozhořčených ohlasech byl KOD nucen obrázek ze svého facebookového profilu stáhnout. Faktem ale zůstává, že tato organizace, stavící se proti PiS, v zoufalství přejímá rétoriku vládní strany, která nadále buduje svou legitimitu na doposud stále živém antikomunismu. Na páteční akci si sice jako vždy svorně podávali ruce lídři všech liberálních opozičních stran, nicméně otázkou je, jak dlouho jim tápající KOD bude k něčemu ještě sloužit. I tak ale na pochod dorazily desetitisíce lidí.
Antifašistická platforma
Někteří z nich se pak později odpoledne zúčastnili i třetí velké akce dne. S heslem „Za vaši i naši svobodu – postav se nacionalismu“ vystoupila antifašistická koalice tvořená levicovou stranou Razem, anarchistickými iniciativami a jinými levicovými skupinami. Reagují na narůstající legitimizaci krajně pravicové rétoriky ve veřejném prostoru. Účast byla skromnější než na předchozích akcích, za zvuků bubnů a skandování antifašistických hesel pochodovalo městem odhadem něco přes tisíc osob. Cílem organizátorů bylo ukázat, že nechtějí tento svátek přenechat jen národovcům a že existují i jiné, pozitivní společné hodnoty. Důležitým tématem byla i práva žen, zejména právo na potrat. Právě navrhovaný zákaz potratů nedávno vzbudil masové protesty, které nakonec donutily vládu návrh stáhnout.
Pro české levicové prostředí je možná překvapující, do jaké míry i Razem těží z národní symboliky a kolik úsilí investují do tvoření historické politiky. Nicméně vyzdvihování odkazu polského předválečného socialismu – a v něm i možných pozitivních asociací patriotismu jako práce pro větší dobro společnosti – je pro Razem klíčové, pokud chtějí oslovit jiné voliče než jen mladé příslušníky středních tříd se sociálními ideály, žijící ve velkých městech. Páteční akce ukázaly, že v Polsku proti sobě nestojí jen nacionalisté a katolíci na jedné straně a liberálové na straně druhé. O slovo se čím dál důrazněji hlásí i nová levice, která bojuje proti tomu, aby pojmy jako „národ“ nebo „solidarita“ skončily výlučně v rukou nacionalistické a xenofobní pravice.
Autorka je redaktorka webu Political Critique.
Foto Vojtěch Boháč