Drahá média,
šťastný zimní slunovrat! Jak víte, většinu své kariéry jsem neremcala na sexismus a dál pokorně pracovala. Ale teď cítím ve vzduchu pozitivní závan, osvěžující vítr slibující možnou změnu situace. Proto chci zmínit jednu věc.
Minulý víkend jsem dvakrát dýdžejovala na festivalu v Texasu. Byla to kouzelná akce plná mých oblíbených muzikantů, jako jsou Aphex Twin, Arca, Oneohtrix Point Never nebo Matmos. Seznam by byl nekonečný. Většina z nás pouštěla hudbu jiných lidí a občas jsme přidali instrumentální verze věcí, na kterých v poslední době pracujeme. Uvědomuji si, že dýdžejingu se na veřejnosti věnuju ani ne rok, a je to tedy něco, na co si lidé teprve zvykají. Mí fanoušci jsou mi však neuvěřitelnou oporou a umožňují mi realizovat se i v této nové oblasti. Je to obrovská zábava a moje nerdské já si vyloženě užívá týdny editování a mixování nádherných cizích skladeb, které pak mohu sdílet s ostatními.
Jako by jediným správným ženským hudebním jazykem byl sentiment.
Jenže některá média nemohla překousnout, že jsem „nevystoupila“ a byla jsem „schovaná“ za pulty. Mým mužským kolegům se ovšem tato kritika vyhnula. Tohle je sexismus. A na konci tohoto bouřlivého roku to nechci nechat bez povšimnutí, protože si všichni zasloužíme využít nynější revoluční energie v úsilí o zásadní společenské změny. Bude to stát za to.
Všichni víme, že ženám v hudebním průmyslu je dovoleno skládat písně a zpívat o svých láskách. Jakmile se ale rozhodnou prozkoumávat jiná témata jako atomy, galaxie, aktivismus, nerdské matematické editování beatů a vůbec cokoliv jiného, jsou hned kritizovány. Novináři mají pocit, jako by něco zásadního chybělo. Jako by jediným správným ženským hudebním jazykem byl sentiment.
Desky Volta a Biophilia jsem udělala s vědomím toho, že půjde o témata, o nichž ženy obvykle nepíší. Na aktivistické Voltě zpívám o těhotných sebevražedných atentátnicích a o nezávislosti Faerských ostrovů a Grónska. Na pedagogické Biophilii zase zpívám o galaxiích a atomech. Teprve na posledním albu Vulnicura jsem se podělila o svůj žal a média mě konečně naplno přijala. Muži mohou skákat od tématu k tématu, mohou vytvářet vědeckofantastické či dobové kompozice nebo zábavné frašky. Mohou se ztrácet v ambientních experimentech. Ne však ženy. Pokud si nevyrveme srdce z hrudi a nepláčeme nad muži a dětmi v našich životech, podvádíme své publikum. Zaduste se mým Bechdelovým testem.
Ale časy se mění a my jim jdeme vstříc. Proto vám chci koncem roku se vší laskavostí předat svůj dopis. I když jsem měla odvahu se vám svěřit se zlomeným srdcem, oním klasickým ženským tématem, doufám, že se mi příští rok podaří kostým převléknout a vystoupit z role, v níž jste zmrazili Edith Piaf a Marii Callas (neviděla jsem jediný dokument, v němž by se nezmínil její vztah s řeckým miliardářem Aristotelem Onassisem, což v dokumentech o mužských muzikantech rozhodně není pravidlem a o ženách, které milovali nebo jim zlomili srdce, se málokdy dozvídáme).
Učiňme rok 2017 takovým rokem, v němž dosáhneme plnohodnotné změny a práva na různorodost pro všechny ženy! Kupředu!
Krásné Vánoce,
Björk
Z anglického originálu publikovaného na facebookovém profilu islandské zpěvačky Björk přeložil Lukáš Pokorný.