Red Bull vám dává křídla, hlásí otřepaný reklamní slogan propagující energetické nápoje. Red Bull vám dává důvod nenávidět, hlásí fotbaloví fanoušci v Německu. I tak by se dala s trochou nadsázky popsat vyhrocená atmosféra kolem lipského klubu, který se aktuálně dělí o první místo v lize s daleko slavnějším Bayernem Mnichov.
Němečtí fanoušci napříč kluby dávají okázale najevo, jak moc jim jediný zástupce z bývalého východního bloku v nejvyšší fotbalové soutěži leží v žaludku. Některé protesty nepřesáhly symbolickou rovinu, jako když skalní příznivci Borussie Dortmund odmítli přijet fandit na stadion do Lipska. Nebo v Hamburku, kde místní uspořádali proti „redbullákům“ protestní pochod. Jinde už ale hráči RB Lipsko poznali, že nejsou vítáni, i v přímé konfrontaci. V Kolíně nad Rýnem zatarasily desítky sedících fanoušků příjezd týmu na stadion a ten musel hodinu čekat v autobuse. Servítky si příliš nebrali příznivci Frankfurtu, kteří v přípravném zápase zasypali trávník šrouby. Vizitku největších extremistů si ale uzurpovali fanoušci Dynama Drážďan. V prvním kole německého poháru hodili na hrací plochu uříznutou býčí hlavu.
Marketing bez hranic, morálky a historie
Gesto se zvířecími ostatky bylo více než jasným odkazem na hlavní důvod série nenávistných protestů. Rakouský výrobce energetických nápojů Red Bull, který má býka ve znaku, totiž lipský tým nejen vlastní, ale dokonce ho uměle vytvořil. Red Bull využil toho, že v Lipsku postavili v roce 2003 kvůli mistrovství světa ve fotbale moderní stadion pro 43 tisíc diváků. Městu ale chyběl tým, který by na něm pravidelně hrál nějakou vyšší soutěž. Limonádový koncern tak před sedmi roky založil zcela nový klub, který si koupil pátou nejvyšší soutěž od SSV Markranstädtu. Pohádková jízda do čela Bundesligy mohla začít. Pomohla i injekce ve výši padesáti milionů eur do posil před letošní sezónou, stejně jako hráčské vybrakování další „energeťácké“ franšízy z rakouského Salzburgu. Marketingový plán Red Bullu na totální sebepropagaci totiž zahrnuje i vlastnictví klubů v Rakousku, New Yorku a Brazílii.
I když Lipsko zažívá v posledních letech výrazný ekonomický a kulturní vzestup, těžko by saské město v konkurenci západních gigantů uhrálo Bundesligu bez „umělého finančního oplodnění“ od Red Bullu.
Jenže na vysněné německé fotbalové půdě nemají „býci“ z východu na růžích ustláno. Ta jim dává ostentativně najevo, že fotbal si za peníze nekoupíš. Alespoň tak by se mohlo interpretovat pravidlo 50+1, které nakazuje, aby většinovým vlastníkem týmu bylo fanouškovské družstvo. Rakouský investor ale dokázal regule obejít. Fanouškovských vlastníků má všehovšudy sedmnáct, přičemž se jedná o zaměstnance společnosti. Že by na obcházení pravidel mohl mít Red Bull patent, ukázal i v případě názvu klubu, který nesmí nést jméno vlastníka ani sponzora. RB v názvu je tak oficiálně zkratkou RasenBallsport, který lze krkolomně překládat jako trávníkovou míčohru.
Pokrytectví s pachutí studené války
Na první pohled sympatický boj fanoušků i svazu proti firemní fetišizaci německého fotbalu má ale řadu skrytých úskalí. Při pohledu na nejlepší německé kluby je zřejmé, že Bundesliga se komercionalizaci příliš nebrání, spíše naopak. Jistě, Bayer Leverkusen a VW Wolfsburg mají z pravidla 50+1 historickou výjimku, protože kluby původně vznikly pro zaměstnance farmaceutického giganta, potažmo automobilky. Jenže extrémně vysoké rozpočty klubů – vždyť jen v Bayernu dosahují platy skoro dvě stě milionů eur –, stovky sponzorů a stále přibývající miliony eur z televizních práv představují přímo ukázkovou kapitalizaci fotbalových trávníků.
Otázka navíc je, jestli by v současné Bundeslize měl šanci uspět tým z bývalého východního bloku tradiční cestou. Socioekonomické rozdíly mezi Západem a Východem se i přes dlouhodobou snahu nedaří odstranit. Fotbalová mapa Německa odráží ekonomické bohatství jednotlivých spolkových zemí. Za bavorským Bayernem zeje dlouhodobě propast, kterou se snaží překročit týmy z Porúří v čele s dortmundskou Borussií. Bývalou NDR reprezentovala alespoň Energie Chotěbuz, tedy až do svého sestupu v roce 2009. Dnes hraje poloprofesionální Regionalligu.
I když půlmilionové Lipsko zažívá v posledních letech výrazný ekonomický a kulturní vzestup, těžko by saské město v konkurenci západních gigantů uhrálo Bundesligu bez „umělého finančního oplodnění“ z rakouské plechovky. Protesty fanoušků týmů s dlouholetou historií, ale i silným sponzorským zázemím tak nesou pachuť odmítání úspěchu rudého býka kvůli východním kořenům.
Fotbal budoucnosti
Je ovšem pravda, že přenesení elitního fotbalu do Lipska není výsledkem filantropické touhy majitele Red Bullu Dietricha Mateschitze dorovnat nespravedlivé ekonomické rozdíly. Že je „firemní klub“ pouhou hračkou v rukou svých majitelů bez zájmu o místní fanoušky, prokázaly i letní přesuny hráčů ze salzburské franšízy do lukrativnější bundesligové pobočky. Vlastnictví klubu silným investorem si neklade za cíl budovat identitu místních s klubem, ale propagovat svoji značku na co nejširší úrovni. Logika globálního kapitalismu tak představuje pro RB Lipsko větší hrozbu než fanoušci soupeřů. V momentě, kdy firma projekt ukončí z důvodů nízké ziskovosti, nebo marketingových škrtů, čeká klub nezadržitelný pád na dno, ne-li úplná likvidace.
Přesto není tento druh komercionalizace posledním stádiem, do nějž se může současný fotbal vyvíjet. I ty nejbohatší kluby světa pořád hrají domovské soutěže, a zůstávají tak navzdory skutečnosti, že hráči jsou žoldáci najímaní z celého světa, v určitém regionálním zázemí. Skutečnou kapitalizací fotbalu by bylo až pronajímání fotbalových šlágrů typu bitvy mezi Barcelonou a Realem Madrid na stadion v Kataru či Pekingu. Možná ale oblíbené „cirkusové“ putování věhlasných mančaftů během letní přestávky po zemích, které se nebojí připlatit, naplní komerční potenciál moderního fotbalu k dokonalosti.
Autor je sociolog a fotbalový expert.