Rozvrat polské demokracie


Polská parlamentní krize zatím neskončila tragédií, ale situace je velmi vážná.

Polsko zažilo dramatický víkend. Tisíce lidí opět protestovaly v ulicích napříč zemí poté, co poslanci prožili v pátek napínavé okamžiky v dolní komoře parlamentu. Už ani nelze spočítat pokolikáté se od převzetí moci stranou Právo a spravedlnost (PiS) v říjnu minulého roku podobné protesty konají. Ta dělá vše proto, aby zničila systém brzd a protiváh nutný pro demokratické fungování státu. Po ochromení ústavního soudu a nedávných krocích proti neziskovým organizacím a právu na shromažďování se minulý týden odehrála další etapa demontáže demokracie útokem na práci novinářů.

Představitelé parlamentní i mimoparlamentní opozice, liberálové i levice pochopili, že už není čas na sledování vlastních cílů a budování vlastního politického programu na protivládních akcích.

Od prvního ledna totiž budou do Sejmu mít přístup jen vybraní novináři z několika mála prověřených médií. PiS se tak snaží zbavit veškeré transparentnosti. Páteční události se ale zvrhly v přímý útok na poslední výspu demokratického zřízení – parlamentní opozici –, když vládní strana přenesla hlasování do jiné místnosti bez přítomnosti opozičních stran. Polsko se nyní nachází v hluboké krizi parlamentarismu. Naději dávají už jen občanské protesty, jejichž síla ukazuje, že přece jen velká část Poláků si nechce nechat svá demokratická práva vzít.

Podstata parlamentarismu v ohrožení

Celý víkend se manifestovalo před budovou Sejmu i prezidentským palácem. Akce svolaly Výbor na obranu demokracie (KOD) a iniciativa Obywatele RP. Přidaly se jak strany parlamentní opozice, tak levicová strana Razem, stejně jako mimoparlamentní liberální a postkomunistická levice. Atmosféra byla napjatá. A to zvláště poté, co vláda svolala vlastní demonstraci na neděli odpoledne, kde byla opozice označována za „bývalé komunisty“ a vládní politici shromážděné vyzdvihovali jako „skutečnou občanskou společnost“. Je to poprvé od převzetí moci, co vládní strana zmobilizovala své přívržence, aby vyšli do ulic na podporu vládní politiky. Je tedy jasné, že Jarosław Kaczyński cítí reálné ohrožení. Podle zpráv se ale nezdá, že by se PiS podařilo shromáždit větší davy než opozici.

V parlamentu mezitím opoziční poslanci nadále okupují zasedací sál bez světla a topení a hodlají vydržet do nového jednání sněmovny, které se má uskutečnit v úterý. To vše zdánlivě kvůli omezení mediální svobody – to ale spíše posloužilo jako rozbuška v situaci, kdy by jakýkoli další krok vlády dopadající na demokratické instituce vyvolal nevoli.

Vše začalo v pátek odpoledne, kdy poslanec opoziční Občanské platformy (PO) Michał Szczerba při projednávání státního rozpočtu vystoupil u řečnického pultíku s nápisem „Svobodná média“. Maršálek Sejmu Marek Kuchciński (PiS) ho dvakrát napomenul a poté vyloučil ze zasedání. Tento postup se ale nelíbil opozici, tedy PO a Nowoczesné (Moderní), která zablokovala řečnický pultík a postupně i celý prostor vedení Sejmu, dožadujíc se návratu poslance Szczerby na schůzi. Zatímco opozice skandovala hesla o médiích a demokracii, poslanci PiS jim odpovídali antikomunistickou rýmovačkou „Všichni v Polsku se vám smějí, komunisti a zloději!“.

Ostatně další z řady antikomunistických opatření bylo toho dne na programu zasedání: opoziční poslanci svou akcí zablokovali hlasování o snížení důchodu bývalým příslušníkům komunistické státní bezpečnosti. Blokáda řečnického pultíku donutila poslance vládnoucí strany vyjít ze zasedací místnosti. Čas si krátili zpíváním koled.

Zábava ale skončila v momentě, kdy maršálek ohlásil přenesení zasedání do jiné místnosti, což dal opozici stále blokující řečnický pultík vědět pomocí obrazovek. Poslanci PiS spolu s krajně pravicovým hnutím Kukiz ’15 pak bez přítomnosti médií (takže není vůbec jasné, co se v místnosti vlastně dělo) hlasovali o rozpočtu i o důchodech. Platnost hlasování ihned napadli jak opoziční politici, tak právníci. V dobře fungujícím demokratickém státu by pochybnosti mohl vyřešit ústavní soud. Ten je ale už od konce minulého roku kvůli zásahům PiS paralyzován. Polsko se tak ocitá ve skutečné krizi: vládní strana svým postupem úplně obešla parlamentní opozici a zaútočila na samou podstatu parlamentarismu.

Komunistické metody antikomunistů

Jedna po druhé tak mizí instituce, na které se lze ještě odvolat a domáhat se spravedlnosti. Ústavní soud už je pod kontrolou PiS a média, jež mohou o krocích vlády informovat a zároveň je dohnat k zodpovědnosti, mají značně ztíženou práci. Z veřejnoprávních médií se už dávno stala média státní; zatímco se před Sejmem protestovalo, státní televize informovala, že probíhá „pokus o destabilizaci státu“. Na internetové stránce stejného média se dokonce objevilo, že opozice vede „hybridní válku“ proti Polsku.

Polská státní média jsou skvělým příkladem toho, jak militantní antikomunismus internalizuje metody, proti kterým se rádoby staví: míra ideologizace jazyka skutečně připomíná zpravodajství před rokem 1989. Nové pravidlo omezující přístup novinářů do Sejmu uvrhne postup vlády do ještě většího stínu. Ironií je, že v pátek měla řada médií na protest proti změnám v plánu nepublikovat žádné fotky politiků – rychle od toho ale opustila, poté co se v Sejmu i před ním začalo odehrávat tolik nečekaných událostí.

Davy se začaly scházet před parlamentem už v pátek večer, aby blokovaly vchod do budovy, došlo i na vážné potyčky s policií, ačkoli zprávy o užití slzného plynu byly jen poplašné. Policejní koridor nakonec ve dvě ráno umožnil Jarosławu Kaczyńskému a premiérce Beatě Szydło ze Sejmu odjet. Zatímco Kaczyński do té doby útočil na jednu demokratickou instituci za druhou, aby mohl zavést skutečnou „dobrou změnu“, kterou PiS svým voličům slibuje, nyní opozice zaznamenala jedno symbolické vítězství. Donutila poslance PiS z parlamentu potupně utéct uprostřed noci. Protesty pokračovaly celý víkend, přenesly se i do dalších měst. V Krakově v neděli večer blokovaly davy cestu Kaczyńskému na hrad Wawel, kam jako každý měsíc přijel položit květy na hrob svého bratra a jeho ženy, kteří zahynuli při pádu letadla ve Smolensku v roce 2008.

Protesty budou zřejmě pokračovat až do vánočních svátků. Současný vývoj je natolik vážný, že opozice se protentokrát pevně sjednotila. Představitelé parlamentní i mimoparlamentní opozice, liberálové i levice pochopili, že už není čas na sledování vlastních cílů a budování vlastního politického programu na protivládních akcích. – chtějí-li dosáhnout výsledků, musí táhnout za jeden provaz. Precedent už tu je – nedávný masový „černý protest“ proti plánovanému zákazu potratů dokázal vytvořit patřičný tlak, aby vláda od svých plánů ustoupila, právě díky tomu, že opozice dokázala překonat vzájemné rozdíly.

Pro strany, které se až donedávna raději nepřidávaly k liberální mainstreamové opozici – především jde o stranu Razem, jež se snaží o progresivní politiku – jde do určité míry o politický hazard. Hrozí, že je pohltí opoziční hnutí založené výhradně na boji proti PiS, ve kterém bude těžké prosazovat jakýkoli levicový program. Nicméně i oni se teď soustředí na uchránění alespoň minima demokracie. „Brzdy a protiváhy“ už jsou sice víceméně odstavené, ale masové protestní hnutí se Kaczyńskému zatím zastavit nepodařilo. Drama tak sice pokračuje, ale prozatím ne s tragickým vyzněním.

Autorka je spolupracovnice redakce a redaktorka webu Political Critique.

 

A2LARM