Hipsterský ráj Coachella jako test zodpovědnosti


Za slavným hudebním festivalem stojí miliardář podporující konzervativní politické síly. Jak zareagují muzikanti?

Festival Coachella, pořádaný každé jaro v Coloradské poušti, patří k nejprestižnějším hudebním přehlídkám současnosti. Když minulý týden organizátoři zveřejnili trio letošních headlinerů ve složení Beyoncé, Radiohead a Kendrick Lamar, strhla se okamžitě bitva o lístky a festival byl během necelé hodiny kompletně vyprodán. Jenže oslavné texty o nabitém lineupu v médiích rychle vystřídaly články rozkrývající finanční pozadí festivalu. Weby jako Afropunk, Teen Vogue či Quietus přinesly informaci, že Philip Anschutz, majitel korporace AEG Live, která Coachellu pořádá, otevřeně podporuje konzervativní politické síly a sype peníze do organizací popírajících globální oteplování a práva LGBTQ komunity. Vize hipsterského hudebního ráje dostala tváří v tvář nástupu Donalda Trumpa do prezidentské funkce povážlivé trhliny.

„Kapely mají určitou zodpovědnost. Největší zlo v historii neprováděli fanatici nebo sociopati, ale obyčejní lidé, kteří přijali předpoklady svého stavu a účastnili se příslušných akcí s tím, že jde o něco normálního,“ napsal britský hudební magazín Quietus v břitkém editorialu apelujícím na muzikanty, aby svůj vztah k Coachelle ještě zvážili. Americký portál Idolator rovnou volá po bojkotu akce: „Je načase změnit své festivalové plány. Anebo se zkrátka zachovat tak, aby si trio headlinerů – kteří jinak mají za sebou historii progresivních politických stanovisek – uvědomilo, že je potřeba, aby v dubnu na pódiu pozvedli hlas.“

Každý z nás se svou troškou podílí na běhu systému, který podporuje nerovné životní podmínky nebo přispívá k ekologické destrukci planety. Slavní angažovaní muzikanti jsou ale v trochu jiné pozici – vystupují jako hlas protestu a ze svých postojů čerpají autenticitu.

Nálada v Americe je během střídání stráží v Bílém domě dost napjatá, a tak i informace, která už je vlastně roky veřejně známá, může v novém politickém kontextu zažehnout malý požár. Anschutz Trumpa přímo nepodporoval, v republikánských primárkách stál za jinými kandidáty, ale jeho konzervativní názory jsou všeobecně známé. A svůj světonázor se snaží prosazovat i v zábavním průmyslu. Není to tak dávno, co se v médiích diskutovalo nad poněkud kontroverzním poselstvím dokumentu Waiting For Superman, který kritizuje americké státní školství a horuje pro soukromý vzdělávací systém. Anschutz byl také iniciátorem velkorozpočtové adaptace křesťanské fantasy Letopisy Narnie. Ještě problematičtější jsou nicméně aktivity jím podporovaných organizací jako Alliance Defending Freedom, Family Research Council nebo National Christian Foundation, které podle portálu Uproxxx lobbují proti zákonům umožňujícím svatby osob stejného pohlaví.

Feministka Beyoncé, ekologičtí Radiohead

Coachella Valley Music and Arts Festival vznikl v roce 1999. Po druhém, prodělečném ročníku v roce 2001 jej od malé firmy Goldenvoice koupila korporace AEG Live a udělala z něj během několika let jeden z nejnavštěvovanějších hudebních festivalů současnosti. Kromě proslaveného festivalového spektáklu má Coachella pověst festivalu s dobrým vkusem (proto o něm referují hipsterská média, jako je například server Pitchfork) i místa, kde se „dějí podstatné věci“. V roce 2006 zde Daft Punk se svojí pyramidou z LED obrazovek odstartovali průnik taneční elektronické hudby na americký kontinent a o šest let později tu vystoupil hologram mrtvého rappera Tupaca Shakura. Coachella se navíc může pochlubit napojením na kontrakulturní hnutí devadesátých let – jeho prapočátky se datují do roku 1993, kdy Pearl Jam válčili s nadnárodní společností Ticketmaster a hledali neobvyklá místa, kde by mohli zahrát, aniž by se museli podřídit jejím pravidlům. Jedním z těchto míst byl i Empire Polo Club v městečku Indio nedaleko kalifornského Palm Springs, a právě tam se zrodil nápad Paula Tolletta a již zesnulého Ricka Van Santena založit Goldenvoice a uspořádat festival. Zmíněná společnost ho provozuje dodnes – byť už jako součást AEG Live.

První ročník Coachelly roce 1999 byl považován za jakousi kontrakulturní odpověď na nepovedený a zkomercionalizovaný Woodstock ’99, konaný jen o několik měsíců předtím. Dnes ale z této nálepky samozřejmě zůstalo jen málo – Coachella je hlavně byznys s teenagerskou zábavou jako každý jiný velký festival. Trojice ohlášených headlinerů přesto slibovala, že by tentokrát mohlo jít o něco víc než jen o zábavu a rozptýlení. R&B zpěvačka Beyoncé vystupuje jako zapálená feministka, rapper Kendrick Lamar se angažuje v hnutí Black Lives Matter a brojí proti institucionalizovanému rasismu a Radiohead se zase nijak nestydí za svoji ekologickou agendu. O to větší ranou je připomínka toho, že majitel festivalu proti těmto progresivním názorům aktivně bojuje a z pozice miliardáře obhajuje společenský status quo.

Má Ostrava stejný problém?

Nikdo není nevinný a každý z nás se svou troškou podílí na běhu systému, který podporuje nerovné životní podmínky nebo přispívá k ekologické destrukci planety. Slavní angažovaní muzikanti jsou ale v trochu jiné pozici – vystupují jako hlas protestu a ze svých postojů čerpají autenticitu. Ovšemže pro ně hudba představuje živobytí, ale žádná z velkých hvězd rozhodně není v situaci, aby musela kvůli morálním ústupkům umírat hlady. Nikdo z headlinerů se ke kauze Coachella během posledního týdne nevyjádřil, což vlastně není tak velké překvapení. Ozval se jen médii „grilovaný“ Philip Anschutz, který v tiskové zprávě rozhořčeně prohlásil: „Nedávná tvrzení publikovaná v médiích, že jsem proti LGBTQ, nejsou nic jiného než falešné zprávy a nesmysly. Absolutně podporuji práva všech lidí bez ohledu na sexuální orientaci.“ Na jeho obranu se vyslovilo také několik konzervativních médií: AEG Live prý dává práci spoustě lidí, a proto nemůže být tak špatná.

Společnost AEG Live ovládá více než polovinu globálního koncertního byznysu, a proto se proti ní bude bojovat dost těžko. Vzdát to hned na začátku ale není nejlepší strategie. Jak připomíná týdeník New Yorker, Amerika možná vstupuje do nové epochy konzumentských bojkotů – poté co v nulté dekádě lidé na sociálních sítích organizovali masivní bojkoty proti korporacím jako Shell nebo Nike kvůli ničení životního prostředí či pracovním podmínkám dělníků, nyní přicházejí „konzumentské blokády“ firem, které podporují nástup alt-right ideologie a fašismu. „Špatná publicita prokazatelně snižuje výdělky firmy, byť nemusí ohrozit její veřejnou image,“ napsal New Yorker. Dá se proto očekávat, že i pověst Coachelly značně utrpí.

Až se budou na začátku dubna muzikanti všech možných žánrů na pódiu Coachelly vymezovat proti novému americkému prezidentovi, bude v tom hodně pokrytectví. Budou to totiž dělat za peníze muže, který umožnil jeho nástup. Podobné diskuze ostatně nejsou ničím novým ani v Česku. Když festival Colours of Ostrava přijal před několika lety mezi své sponzory koncern Agrofert Andreje Babiše, začal růst seznam muzikantů, kteří zde odmítli vystupovat z politických důvodů (namátkou Midi Lidi, Planety nebo Dizzcock).

Nabízí se tu analogie s punkovým hnutím sedmdesátých let, které se postavilo proti odlidštěnému světu velkých vydavatelů a začalo svoji hudbu prodávat nezávisle. Výdělky z prodejů desek nahradily v éře digitální distribuce honoráře za koncerty, nicméně výchozí premisa velkého problému hudebního průmyslu zůstává stejná – na jedné straně stojí muzikanti a proti nim nadnárodní firmy, které zosobňují všechno špatné na současném společenském systému. A když je možné se proti nim vymezit, je nutné to udělat.

Autor je hudební publicista.

A2LARM