V čase, kdy celý svět s hrůzou či naopak nadšením sledoval inauguraci Donalda Trumpa, ve Francii členové a sympatizanti socialistů vybírali v prvním kole primárek kandidáta, který se pokusí obhájit Hollandův triumf z roku 2012. Veřejnost, média ani samotní socialisté v úspěch levice příliš nevěří, a to ani přesto, že se v posledních měsících vládě daří snižovat nezaměstnanost a více než rok trvající výjimečný stav se blíží ke konci.
Francouzský Sanders
Ve zklamání z odcházejícího levicového prezidenta se odráží řada otřesů, kterými francouzská společnost prošla za poslední dva roky. Vedle teroristických útoků a na ně navazujících represivních opatření včetně dosud trvajícího výjimečného stavu zažila Francie také dlouhý, vytrvalý a nakonec marný boj proti zákoníku práce a několikaměsíční snahu o sociální změnu hnutí Nuit debout. Vzrůstající nenávist vůči muslimským Francouzům a Francouzkám korunovala debata o zákazu burkin. To vše má za následek hněv a frustraci, na kterou nejvíce cílí předsedkyně Národní fronty Marine Le Penová nebo dlouholetá tvář francouzské radikální levice Jean-Luc Mélenchon. Le Penová, poslankyně Evropského parlamentu a tribunka francouzského lidu (jejíž předvolební heslo zní „Ve jménu lidu – Au nom du peuple“) je v průzkumech prozatím na druhém místě, tudíž se zdá, že její strategie vychází.
Po středečním televizním duelu levicových kandidátů je jasné, že oba zastupují odlišné chápání jak moderní levice, tak samotné Socialistické strany.
I zatracovaní socialisté ovšem mohou po výsledcích prvního kola primárek pomýšlet na dobrý výsledek. Do druhého kola, které proběhne tuto neděli, totiž z prvního místa postoupil „radikál“ Benoît Hamon. Bývalý ministr Hollandova kabinetu představuje progresivnější část toho, co z tradiční francouzské levice zbylo. Od roku 2012 zastával funkci ministra bez portfeje pro solidární a sociální ekonomiku a v roce 2014 se stal ministrem školství. Tuto pozici však po necelých pěti měsících opustil, protože nesouhlasil s odklonem vlády od socialistické politiky.
Hamon, v současnosti poslanec za pařížské předměstí Yvelines, je nejen překvapením primárek, ale také člověkem, jemuž se daří mobilizovat mladé voliče, odboráře nebo lidi z regionů. Sám přiznává, že se nechal inspirovat americkým demokratem Berniem Sandersem. V české sociální demokracii bychom někoho jako Hamon hledali marně. V programu se zabývá otázkami práce, navrhuje zkracování pracovního týdne na dvaatřicet hodin, je pro zavedení univerzálního občanského příjmu nejdříve pro lidi mezi 18 a 25 lety (lidé v tomto věku jsou nejvíce postiženi nezaměstnaností). Přichází také s novými formami zdanění – například v případě firem, které používají roboty namísto lidí – a v neposlední řadě akcentuje klimatickou změnu.
Ve srovnání se svým soupeřem Manuelem Vallsem, bývalým ministrem vnitra a posléze premiérem, který se proslavil zejména v souvislosti s debatami o burkinách, když prohlásil, že obnažená je žena svobodná (jako ikonická Marianne), je Hamon do jisté míry revoluční kandidát. Prozatím se zdá, že by mohl mít šanci vyjít z nedělního klání jako vítěz – otevřeně jej podpořil také další z kandidátů, jenž v primárkách skončil třetí za Vallsem, Arnaud Montebourg. Po středečním televizním duelu kandidátů je jasné, že oba zastupují odlišné chápání jak moderní levice, tak samotné Socialistické strany. První reaguje na palčivé problémy současného světa (ekologická krize, automatizace práce, narůstající sociální frustrace) jazykem progresivní levice a nabízí nová řešení, druhý, jak sám říká, je realistickým politikem, který ví, co je možné prosadit. Podobně realisticky se nedávno prezentovala i Hillary Clintonová.
Fillonovo špatné spaní
Pravicový tábor se doposud tiše smál nízké účasti v socialistických primárkách, kam přišly necelé dva miliony voličů oproti čtyřem a půl milionům, kteří se zúčastnili primárek pravice. François Fillon je zástupce neoliberální a konzervativní pravice a prostřednictvím tématu negativních postojů k migraci se pomalu pokouší na svoji stranu přetáhnout voliče a voličky Marine Le Penové. Momentálně je však již třetí den konfrontován se skandálním odhalením, které může s prezidentskou volbou ještě výrazně zahýbat. Satirický týdeník Le Canard Enchainé totiž začátkem tohoto týdne odhalil, že bývalý premiér Fillon po dobu dvanácti let zaměstnával svoji manželku Pénélope Fillonovou jakožto asistentku v Národním shromáždění, což jí vyneslo půl milionu eur ze státní kasy. Nejenže částka nekoresponduje s běžnými platy asistentů; nejasné je i to, jakou práci madame Fillon vykonávala.
Francouzská média píší o destabilizaci Fillonovy kampaně. Ve čtvrtek 26. ledna Fillon přislíbil, že bude-li shledán vinným, kandidaturu vzdá. Francouzské zákony sice dovolují veřejným činitelům zaměstnávat rodinné příslušníky, předmětem aktuálního soudního procesu ovšem bude nepřiměřená výše odměny a zejména (doposud) nedohledatelný objem práce Fillonovy manželky. Jednou z možností zůstává, že byla madame Fillon zaměstnávána zcela fiktivně. Ať už to dopadne jakkoliv, skandál znamená pro francouzskou republikánskou stranu oslabení, které by mohlo pomoci Národní frontě.
Autorka studuje politologii na FF UK.