Odpověď Pavla Bělobrádka na dopis křesťanů a křesťanek


Uveřejňujeme reakci předsedy KDU-ČSL a místopředsedy vlády na kritiku jeho postojů k otázce sociálního bydlení.

Milé sestry a bratři v Kristu!

Dovolte mně, abych zareagoval na Váš otevřený dopis k sociálnímu bydlení. Úvodem chci podotknout, že MPSV samo odstoupilo od původní verze a Váš apel je tedy bezpředmětný a vyhovět mu logicky nelze. Tím nechci ovšem celou záležitost uzavřít.

Dále chci před závorku vytknout, že na rozdíl od mnohých z Vás nemám teologické vzdělání a nechodil jsem ani na náboženství. Snažím se každý den číst Písmo svaté a čtu ho stále dokola. Náboženskou přípravu jsem absolvoval pouze před přijetím svátostí a před vstupem do manželství. Moje teologické znalosti jsou tedy oproti Vašim jistě omezené a nedostatečné. Osobně čerpám pro svůj duchovní rozvoj zejména z Katolického týdeníku, Universa, Christnetu a knih autorů, jako je Opasek, Tajovský, Vaško, Halík, Sokol, Vácha, Vacek nebo Rybář. Taktéž nejsem odborník na sociální bydlení a problematice se detailně nevěnuji. Proto budu v případě zákona spíše obecnější.

Pokud ignorujete fakt, že existuje část populace, která se nepřizpůsobuje elementárním normám ctěným naší společností, pak je debata asi zbytečná.

Přestože jsou mezi Vašimi signatáři lidé, kteří jsou přímo spojeni s levicovými politickými stranami, přestože se odkazujete na moji komunikaci s ženou, která je údajně členkou levicové strany, a přestože jste zveřejnili Váš text na velmi levicovém webu, kde si můžeme přečíst články o teologii osvobození, feminismu, genderové ideologii a problémech levice u nás i v zahraničí, nechci celou věc odbýt tím, že je to celé motivováno pouze politickým útokem a křesťanský étos je jenom zástěrka. Navíc z několika jedinců nechci usuzovat na všechny, protože někteří signatáři mohli být Vaším dopisem uvedeni v omyl a podepsali ho v dobré víře. Obsahuje totiž mnoho nepřesností, faulů, omylů a chyb.

Můj twitterový účet je soukromý

Na začátek si dovolím otázku. Pokud jste křesťané, proč nevolíte křesťanský přístup? Nebo jsou dle Vás slova „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra“ (Mt 18,15) pouze vytržena z kontextu a platila jen pro konkrétní situaci? Pokud by Vám šlo o věc samotnou, bez politického kontextu, nebylo nic snazšího než se na vysvětlení zeptat jinou formou a teprve pak zaujmout veřejné stanovisko. Protože „Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl“ (Gal 6,1). „Já, Pavel, vás napomínám tiše a mírně po způsobu Kristově…“ (2Kor 11,1). Obstát nemůže argumentace, že jsem já něco za KDU-ČSL tvrdil veřejně. Můj twitterový účet je soukromý a osobní, což si o něm každý může přečíst. Stanoviska na něm uvedená nevyjadřují postoje strany, pokud tak není výslovně uvedeno. Publikuji zde i články z webu tisíckráte.cz, vtipy a soukromé fotografie, např. rodiny. Není to tedy účet předsedy strany.

Opustíme-li rovinu stranicko-politickou, pak si dovolím postupovat dle Vašich jednotlivých tvrzení v posloupnosti Vašeho dopisu. Twitterovou komunikaci naprosto komolíte, vytrháváte z kontextu a dokonce účelově neuvádíte vše. Proto doplňuji a přikládám její začátek:

Nemám totiž rád, když nás někdo napadá za politické kroky odkazem na náboženství. Sám citáty z Bible běžně opravdu šetřím. Jenže když mě někdo, kdo je ve straně hájící nekřesťanské zásady, školí z křesťanství, pak to má smysl. Proto jsem reagoval citátem z Bible, protože ji často tito „moralisté“ neznají ani z rychlíku. Paní Pavlů se v tomto vlákně stala terčem podivu, když tvrdila, že křesťanská láska je představitelná bez Bible:

Z prostorových důvodů neuvádím celou konverzaci, i když by některým z Vás asi mnohé objasnila.

Neomarxistické teorie

Podobně vytrháváte z kontextu a účelově manipulujete se smyslem článku Rodina není sociální případ, kde podle Vás zdůrazňujeme, že „podporu od státu si zaslouží pouze pracující rodiče. Těžko v těchto výrocích neslyšet společenské odsouzení těch, kdo nepracují, ať už nemohou nebo nechtějí.“ To je ovšem nehorázné tvrzení. Na Twitteru: „Nemoci a nechtít je rozdíl.“ Cituji z článku Rodina není sociální případ: „Podpora výchovy dětí a pracujících rodičů je naprostou prioritou KDU-ČSL.“ „Dítě se nesmí stát prostředkem obživy. Ale ani příčinou chudoby.“ Tedy podpora výchovy dětí všech; pracujících rodičů pak proto, že jsou v současnosti diskriminováni. Obzvláště být na minimální mzdě je často méně výhodné než nepracovat a pobírat dávky. Zejména máte-li více dětí. To je nemorální. I rodiče s průměrnými příjmy ale stát za výchovu nemá trestat. Dále zcela ignorujete kontext, že debata je o nástroji podpory rodičů, kde jde o snahu MPSV zrušit systém slev na manželku a podporu manželství jako instituce. My je hájíme. Každý ať si žije ve svazku, jaký mu vyhovuje. To ale neznamená, že má stát v rodinné politice bagatelizovat význam a hodnotu manželství a snižovat jí tím, že je to jedna z rovnoprávných forem. Tato neomarxistická teorie by pro křesťana měla být těžko stravitelná. Svobodu nebýt v manželství jistě máme, ale to není důvod přestat ho podporovat. Příspěvky jistě mají dostávat i děti nepracujících rodičů. Nemají ovšem způsobit, že na hlavu jsou na tom pracující rodiny hůře než ty nepracující. Tudíž vyvodit z článku, že podporu státu mají dostat jen pracující rodiče, je vadné a neodpovídá to kontextu debaty o rušení slev a přechodu pouze na dávky. A to jen pro některé občany. Slevy jsou pro všechny pracující a dávky se tím neruší. To je ale na jinou debatu.

Obvinit pak kolegyni, že hovoří „jazykem extrémní pravice o nepřizpůsobivých“, je prostě faul. Tak jak se takovým lidem říká? Sociálně slabí? To jsou přeci i lidé přizpůsobiví, kteří si nehoví už několikátou generaci v sociální síti. Jejich děti neodpovídají na otázku ve škole, co budou dělat v dospělosti, že budou na dávkách, na pracáku. I mezi sociálně slabými máme děti, které nejsou jedinými, kdo v celé rodině ráno někam vstává. Pokud ignorujete fakt, že existuje část populace, která se nepřizpůsobuje elementárním normám ctěným naší společností, pak je debata asi zbytečná. Všichni jim určitě chceme pomoci, ale tím, že jim přidělíme byty (a nemusí je zrovna vybydlet) a že takto budou pokračovat v dalších generacích, jim nepomůžeme, to prostě nedává smysl. Musí zde být sociální práce, povinnosti a jejich vymáhání. Pouhé právo a nárok jsou demotivující. Kdo někdy alespoň zavadil o komunální politiku a zná realitu, ví, že jsou skutečně potřební, ale že jsou mezi nimi i lajdáci a neplatiči, kteří jsou schopni napadat těmi nejvulgárnějšími slovy úředníky i politiky. A to nemluvím o páchaných násilných trestných činech vůči nim.

Ne všichni potřební jsou stejní

Proč bychom my, kteří platíme daně a bydlení jsme si sehnali díky svojí píli či píli našich předků, díky šetrnosti a často svépomocí, měli neplatičům zajišťovat skvělé bydlení? Když příspěvky na bydlení evidentně k tomuto účelu nepoužívali? Osobně jsme s bratrem rodinu, která neměla kde bydlet, ubytovali v našem neobývaném domě. Dohodli jsme se, že si se známými dům trochu opraví, my jim investice započteme na rok a pak se uvidí. Nakonec jsme se s nimi po roce museli rozloučit. Sepsat smlouvu o nájmu ani nemělo cenu, protože přestali plnit dohody a to, že by začali platit nájem, bylo vyloučené. Strašné to bydlení nebylo, když jsem tam potom téměř rok sám bydlel bez jakýchkoli úprav jako vysokoškolsky vzdělaný člověk. Obávám se, že by mnozí potřební v takovém domě bydlet nechtěli, protože si myslí, že se o ně někdo pořád musí starat, aniž by sami přiložili ruku k dílu. Že mají nárok na bezpracný servis. Ve farnosti jsme se před více než rokem postarali s přáteli o bezdomovce, který žil v jeskyni. Nyní bydlí v bytě, platí nájem, chodí do práce. Prostě jsme mu pomohli k svépomoci. Je vděčný.

Nesnažte se tedy vyvolat dojem, že jsou všichni potřební úplně stejní a má k nim být stejný přístup. Peskování od lidí, kteří dávají knížecí rady, a z vlastního nic nezaplatí, je nespravedlivé. Daně platím také. A obrovské. Jsem přesvědčen, že je to správné. Podporuji charitu. Významně. Např. jen Domov sv. Josefa loni díky mé aktivitě obdržel přes 600 000 Kč. Když jsem pak konfrontován s pojmem křesťanství od lidí, kteří jsou mu v zásadě nepřátelští, nikdo se nemůže divit, že jsem občas sarkastický.

Jistě, musíme přihlížet ke kontextu, konkrétní situaci a době. Rady otrokům a jejich pánům jsou v našich dnešních podmínkách absurdní. Mají ale smysl například v zaměstnaneckých vztazích.

Poté nám vyčítáte něco, co sami neříkáme a neprosazujeme. Byli jsme a budeme pro přijetí účinného zákona o sociálním bydlení. Nechť ho mají i nepracující. U zdravotně hendikepovaných, opuštěných apod. to nerozporujeme. Dokonce ani u ostatních, pokud ovšem projeví snahu svoji situaci zlepšit. Nikoli že jim nižší standard postačí za tu cenu, že pro to nemusí udělat nic víc než byt nemít a uplatnit na něj „právo“. Jak k tomu přijdou ti ostatní? Zde je jádro sporu o zásluhovost. K zákonu doporučuji vysvětlující stanovisko Jana Bartoška: Vyjímám: „Konečně po čtvrt století se u nás chystá zákon o sociálním bydlení. Nástroj, jak zajistit střechu nad hlavou těm nejpotřebnějším, tedy těm, kteří se přes veškerou snahu nedokážou o vlastní byt postarat sami. Je však iluzí myslet si, že jde o všelék, který vyřeší bytovou krizi.“ „Zákon o sociálním bydlení měl pro KDU-ČSL závažné nedostatky. Především nařizoval povinně i nejmenším obcím, aby část bytů vyčlenily jako sociální, bez ohledu na to, zda jsou u nich třeba a zda na to mají. Po našem tlaku MPSV ustoupilo, účast obcí bude dobrovolná a nevznikne aparát se stovkami úředníků. Druhým vážným problémem byla ambice zákona řešit bytovou krizi takříkajíc univerzálně a slíbit byt de facto každému, kdo řekne, že ho potřebuje. Už ze socialismu ale víme, že takto to nefunguje. Stát nemá a nemůže mít prostředky na to, aby dal všechno všem. Nyní už ministerstvo mluví o 118 tisících potřebných. Tedy zhruba o jednom procentu obyvatel.“

Socialisticko-zelený výklad

Nyní k vlastnímu výroku sv. Pavla. Jak jsem napsal výše, reagoval jsem sarkasticky. Což na Twitteru, který je soukromým a neformálním prostorem, dělám často. Protože popichování vůči křesťanství jsem si zažil opravdu dost. To jsem ani nevěděl, že jde o zástupkyni strany, která například podporuje potraty. K Vašemu socialisticko-zelenému výkladu zmíněného novozákonního textu si dovolím poznamenat slova biblistky Mireii Ryškové z Perspektiv Katolického týdeníku (8.–14. 11. 2016): „Solidarita v rámci obce patřila k jejímu životu. Ovšem nesměla se zneužívat, jak to zřejmě dělali zmiňovaní členové obce: nepracovali, žili na úkor druhých, vedli podle autora zahálčivý život a věnovali se něčemu, co jim nepříslušelo.“ „Není snadné rozlišovat mezi těmi, kteří pomoc naléhavě potřebují, a těmi, kteří si ze své situace udělají živnost.“ „Na druhé straně každý člověk je primárně zodpovědný za svůj život a za život blízkých.“ „Ale i pro nás platí autorova výzva: plnit své povinnosti, starat se řádně o sebe a svoji rodinu…“

Jako byste zcela zapomněli na slova, která mají být obecnou inspirací každému křesťanovi. Vymlouvat se na to, že jsou to slova pro tehdejší konkrétní situaci, považuji za farizejské. Jistě, musíme přihlížet ke kontextu, konkrétní situaci a době. Rady otrokům a jejich pánům jsou v našich dnešních podmínkách absurdní. Mají ale smysl například v zaměstnaneckých vztazích. Mají nám být inspirací a promítat se do našich reálných situací. Jsem dalek doslovného výkladu Písma. Nicméně nechme mluvit apoštola: „Přikazujeme vám, bratří, ve jménu Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který vede zahálčivý život a nežije podle naučení, která jste od nás převzali. Sami přece víte, jak máte žít podle našeho příkladu. My jsme u vás nezaháleli ani jsme nikoho nevyjídali, ale ve dne v noci jsme namáhavě pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž“ (2Te 3,6–8). K tomu jen dodám, že když jezdím debatovat s mladými lidmi, souhlasím s nimi, že se každý má postarat sám o sebe. Dodávám ovšem, že jsme také povinni se postarat o ty, kteří se o sebe postarat nemohou.

Vadné a urážlivé

Vaši větu „Použít uvedený výrok proti 200 tisícům občanů a občanek ČR, kteří jsou dnes v bytové nouzi, znamená zlehčení mnoha konkrétních osudů lidí v nouzi. Sotvaco dokáže znevážit křesťanský odkaz tak jako toto účelové zneužívání“ musím zcela odmítnout jako naprosto vadnou a urážlivou. Než dehonestovat druhé, zkuste meditovat nad slovy „Kdo se dopouští křivdy, dostane za to odplatu“ (Kol 3,25). „Bratří, nesnižujte jeden druhého. Kdo snižuje nebo odsuzuje bratra, snižuje a odsuzuje zákon. Jestliže však odsuzuješ zákon, neplníš zákon, nýbrž stavíš se nad něj jako soudce. Jeden je zákonodárce i soudce; on může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního?“ (Jk 4,11–12). Výrok jsem nezneužil a nikoho jsem nezlehčoval! Naopak, je nefér, že zamlčujete, že jsem jasně doplnil: „Neplést s komunist., kdo nepracuje, ať nejí. Nemoci a nechtít je rozdíl.“ V tom je jádro sporu. Že ne každý z potřebných si pomoci váží, nezneužívá ji a zaslouží si ji. Protože si „ze své situace udělají živnost“ a „vedou zahálčivý život“.

Citovat potom pasáže z Matoušova evangelia (Mt 23,4 a Mt 23,14) lze směle označit za drzost. Aniž byste znali realitu, soudíte a urážíte. Jak již jsem psal, bezdomovcům jsem osobně pomáhal, na rozdíl od mnoha farizejů, kteří do vlastního domu potřebného nevezmou, jen kážou druhým, dávají jim hraběcí rady a veřejně je zostouzejí. Kdo z nás je takový křesťan, aby splnil: „Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“ (Mk 10,21)? Za to bych Vás poté mohl také kritizovat. Vždyť je to absurdní.

Zavání to třídním bojem

Nevím, co myslíte „privilegovanou skupinou“, ale to už opravdu zavání třídním bojem. Nikomu domy vdov nevyjídám (Mk 12,40), naopak, na rozdíl od socialistů, kteří rádi rozdávají z cizího, jsem zastáncem nekolektivistické solidarity. Také to v praxi činím skutky. Finančními i nefinančními. Jsem ze skromných poměrů. Moji rodiče nejezdili na dovolenou, víkendy a volný čas trávili na stavbě rodinného domu, který v zásadě postavili s jedním zedníkem. Cihly si bourali a škrabali sami. Za celé dětství jsme byli na jediné dovolené. Na Slovensku týden v podnikovém karavanu. Jelikož byl znám negativní postoj rodičů k socialistickému zřízení, nevykonávali výrazně ohodnocené funkce. I po revoluci pracovali jako státní úředníci až do důchodu, takže patřili k nižší střední třídě. Matka v začátku manželství neměla téměř nic. Pracovali, po práci dřeli a šetřili. Platili daně. Díky tomu jsme s bratrem měli zajištěné bydlení ještě jako vysokoškoláci. Já sám bydlím druhým rokem ve 3+1 se třemi dětmi. Předtím, už jako vicepremiér, jsem bydlel v 2+1. Auto mám z roku 2001. Nejezdím na zahraniční dovolené, v létě jsme byli pouze týden na manželských setkáních v Třešti. Nemám DVD přehrávač, u moře jsem byl pouze s gymnáziem ve třetím ročníku, celý život šetřím. Víte proč? Protože ctím slova sv. Pavla i křesťanské hodnoty. Že se má každý postarat podle svých sil o sebe a o svoji rodinu. Dělal jsem to, když jsem jako člověk s dvěma tituly a sedmi roky praxe bral 20 360 Kč hrubého, a dělám to i nyní. Aby moje děti měly bydlení, nemusely si půjčovat a dělat dluhy. Protože to tak dělali moji rodiče a doufám, že to tak budou dělat i moje děti. Rád každému pomůžu, nikdo nemá umírat na ulici. Ani lenoch, ani alkoholik, nikdo. Konečně tady máme azylové domy, domy na půli cesty, domy pro bezdomovce atd. Musí ale pomoc chtít, což část bezdomovců nechce. Kdo chce žít lépe, měl by pro to něco udělat. Podle svých sil. Pokud budeme pořád lidi omlouvat a nebudeme je motivovat, aby s naší pomocí zlepšili svůj život a hlavně situaci svých dětí, pak se to obrátí proti nim. Také jsem mohl před pár lety říci, že vstávat ve 4:15 a jezdit dělat na jatky s roztroušenou sklerózou za ty peníze nemám zapotřebí. Mohl jsem jít na invalidku a přivydělávat si. Dělat, co mě baví. To by ale bylo v rozporu s mým přesvědčením.

Nebuďte pokrytci

Nikomu nehodláme nakládat neúnosná břemena. To kategoricky odmítám. Nepodporujeme ovšem to, aby stát přidělil byt de facto každému, kdo řekne, že ho potřebuje. Pokud chceme podporovat další generace lidí, kteří si zvyknou, že pro to, aby slušně bydleli, oblékali se, měli mobily, televize, dostatek jídla a peníze na zábavu, stačí, že existují, popřípadě mají děti, to je podle mého soudu krátkozraké, pro společnost demotivující a naopak kontraproduktivní.

Apeluji tedy na Vás, abyste příště byli mírnější v odsudcích, nebyli pokrytci, nejdříve si zjistili skutečnosti, nedehonestovali druhé bez znalosti faktů, nepřekrucovali fakta a nevytrhávali věty z kontextu. Nevyčítejte druhým to, co sami děláte: „Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra“ (Mt 7,5). Za smutné pokládám Vaše použití odkazu na článek, který je nejen tendenční, čiší z něj nenávist, ale dokonce obsahuje zjevné nepravdy. U lidí, kteří učí na vysokých školách, bych předpokládal lepší práci se zdroji.

Věřím, že „kdo má uši k slyšení, slyšel“. A porozuměl, pochopil a uznal, že forma ani obsah Vašeho apelu nebyly šťastné. Bohužel, neagresivní, kultivovaná a věcná diskuse se ve společnosti vytrácí. Od mnohých z Vás bych ji očekával. Z rozsahu jistě vidíte, že přestože nemůžu naplnit Vaši výzvu k podpoře původního návrhu, beru celou situaci vážně a věnoval jsem jí hodně času i mentálního úsilí. Tímto považuji celou záležitost za uzavřenou.

S přáním mnoha darů Ducha svatého a pozdravem Chvála Kristu,
hříšník Pavel Bělobrádek

Náchod, 22. 1. 2017

 

Dáváme prostor polemikám. Podpořte nás.

Dar:





V dalším kroku upřesníte platební metodu a osobní údaje. Službu poskytuje darujme.cz

A2LARM