Polský rasismus u mazurské kebabárny


Začalo to petardou a skončilo nožem v břiše. Tragédie v polském Ełku je výsledkem krajně pravicové propagandy.

Ełk, asi šedesátitisícové město v polském regionu Mazury, silvestrovská noc. Noční bitka v baru skončila smrtí jednadvacetiletého polského muže. Bohužel jen jeden incident z mnoha: nedávno v Sopotu, Radomi i ve Varšavě došlo k podobným nešťastným případům, kdy se bitka proměnila v útok nožem, který si vyžádal oběť na životě. Pouze k tomuto konkrétnímu případu se ale přidávají už dva dny trvající nepokoje. V Ełku téměř došlo k lynčování, zatčeno bylo více než třicet osob. Přes sociální sítě se převalila vlna nenávisti, nacionalistické organizace nabádají k odvetě vůči údajnému pachateli vraždy. Proč? Protože k nehodě došlo u prodejny kebabu a incidentu se účastnili cizinci pracující ve fast foodu.

Tunisana, podezřelého z vraždy jednadvacetiletého Poláka, nic neospravedlňuje – diskuse u kebabárny se neřeší kudlou (leda snad v sebeobraně). Jak to skutečně bylo, vyjasní soud. Vraždu není možné pochopit, ale můžeme se pokusit pochopit úzkost, která vedla až k zoufalému činu.

Pohádky o islamizaci Polska jsou čirá fantazie. Mnohem větším nebezpečím na polské ulici je bílý nacionalista. A to nejen pro lidi s tmavší pletí.

Měl se zaměstnanec kebabárny stát dalším brutálně zbitým cizincem v Polsku? Další obětí rasistického útoku, jako byly ty v Poznani, Wrocławi, Lodži, Varšavě, Gdaňsku? V zásadě v každém větším polském městě dochází stále častěji k takovým činům: v minulém roce vzrostl počet útoků s rasovým či náboženským motivem o čtyřicet procent.

Nárůst katolického fundamentalismu

Je těžké nedávat tytu útoky do souvislosti s politikou vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS), s blouzněním Jarosława Kaczyńského o zónách práva šaría ve Švédsku, s deklarovanou neochotou přijmout syrské uprchlíky. A především s jeho stálým flirtováním s nacionalisty, rasisty a hlasateli násilí, jako jsou poslanec Paweł Kukiz či ultrapravicové hnutí Ruch narodowy. Strůjci nepokojů cítí, že násilí je schvalováno ve vyšších patrech. Ministr vnitra Mariusz Błaszczak dokonce oficiálně řekl, že nálady lidí snažících se zlynčovat domnělého pachatele považuje za „úplně pochopitelné“. Přitom to ale nejsou islamisté, kdo šíří teror v polských ulicích, ale bílí polští katolíci. „Zabijeme tě, zasraný muslime!“ slyšel zkopaný a zbitý George v Poznani. Ve Varšavě útočníci bili číšníka Karima se slovy: „Vrať se domů, teroristo!“ Není ani třeba být muslimem. Stačí tak vypadat v očích polských nacionalistů. Ve Wrześně zaútočil čtyřiadvacetiletý muž na manželský pár z Indie, v Krakově nebo Wrocławi to zase za nošení tradičního turbanu schytali sikhové.

A kolik je obětí tohoto etnického napětí na polské straně? Do silvestra nebyla ani jedna. Daniel R. je první. Jeho smrt je vrcholem vlny nenávisti, kterou v Polsku rozdmýchávají nacionalisté – jak ti v oblecích v poslaneckých lavicích, tak ti na ulici. To oni mají tuto smrt na svědomí. Jsou vinni stejně jako přímý pachatel. Stačí se podívat na facebookové profily extremistů, jako jsou Robert Winnicki, Marek Jakubiak či už zmíněný Kukiz, přečíst si jejich výpovědi o muslimech v médiích a podívat se, co píší jejich organizace o incidentu v Ełku. Atmosféra v Polsku houstne jejich vinou.

Kdo je tady nebezpečný?

Jsem přesvědčený, že kdyby se tato záležitost týkala polského podnikatele provozujícího pizzerii, který zabil zloděje, jenž se ho snažil okrást, na internetu by se hrdě mluvilo o právu na obranu vlastního majetku. Jenže v polské společenské hierarchii má v podobných případech bílý zloděj a „dresař“ patrně jakýsi druh imunity. Nenávist je často vysoká – vyloučený vylučuje jiného, aby byl někdo konečně pod ním. Obnovuje to jeho důstojnost a znamená to, že může alespoň ze své etnické příslušnosti načerpat trošičku hrdosti.

Takže ani oběť činu nic neospravedlňuje. Jak napsal portál elk24.pl, mladík vrazil do kebabárny, ukradl dva nápoje a jeho kamarád hodil do podniku petardu. Zachoval se jak typický polský fotbalový chuligán: s petardou v ruce a velkou hubou díky kámošovi za zády. Jenže měl neskutečnou smůlu.

Polští muslimové jsou nepočetnou menšinou, je jich sotva třicet tisíc, často jsou velmi dobře integrovaní – lékaři, veterináři, podnikatelé nebo studenti – a co je důležité, nevyskytuje se mezi nimi náboženský fundamentalismus. Což se nedá říct o katolické většině. Pohádky o islamizaci Polska jsou čirá fantazie. Mnohem větším nebezpečím na polské ulici je bílý nacionalista. A to nejen pro lidi s tmavší pletí. Pro gaye, lesby, squattery, feministky i levičáky všeho druhu bývají setkání s touto skupinou bohužel často velmi brutální. Aktivity krajní pravice detailně dokumentuje Hnědá knížka vydávaná sdružením Nikdy více.

Čekání na opravdové teroristy

Je tu ještě jedna čistě technická věc. Souhlasem s útoky na muslimy si nakonec vyžádáme teroristický útok v naší části Evropy – nespáchá ho běžný, slušný imigrant, ale jeho přesný opak, který produkujeme naší vlastní nenávistí: zradikalizovaný, nenávistný, náboženský fundamentalista.

Jak dlouho ještě můžeme beztrestně trápit lidi ve jménu našich úzkostných fantazií? Jak dlouho můžeme napadat a urážet návštěvníky? Ničit jim výlohy, sprejovat jim na dveře nenávistné nápisy, bít je na ulicích, okrádat a urážet? Do Ełku musely přijet policejní i vojenské posily. Rok 2017 nezačíná v Polsku dobře.

Autor je novinář a spolupracovník polského portálu Krytyka Polityczna.

Z polského originálu Rasizm polski pod kebsem mazurskim, publikovaného na webu Krytyka Polityczna, přeložila Veronika Pehe.

 

A2LARM