Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Rasismus a mocenské zájmy na Africkém poháru národů

Fotbalové mistrovství Afriky v Gabonu se veze na vlně specifického afrického rasismu, slouží jako politický nástroj místního vládce a vydělávají na něm hlavně Číňané.

Africký fotbalový šampionát, který začal v pondělí, nebudí ve fotbalovém světě příliš velký zájem. Ze židlí zvedl především šéfy evropských klubů, kteří si veřejně postěžovali, že jim zaměstnanci zmizeli na reprezentační melouch kamsi do Afriky. Mezi diváky na evropských tribunách pak v těchto dnech trpí rasisté, kteří nemají koho dehonestovat napodobováním opičích skřeků nebo házením banánů. A sportovní média nedávají turnaji takový prostor, aby mohli žurnalisté svým bezděčným rasismem připodobnit africké hráče k černým koním nebo rovnou titulovat nejlepšího fotbalistu Afriky jako „černého krále“.

Interní africký rasismus

To ovšem neznamená, že by na africkém šampionátu byli hráči ušetřeni rasistických nadávek typických pro evropské stadiony. „Alžír prohrává s týmem, kde má polovina hráčů HIV,“ glosoval například alžírský fanoušek průběh zápasu se Zimbabwe. Na stejný zápas reagoval na Twitteru další Alžířan slovy: „Jak můžeme prohrávat s někým, kdo ještě včera sbíral bavlnu?“ Jiný příznivec severoafrického mužstva poslal soupeřovi jeho oblíbeného týmu ještě jasnější vzkaz: „Vy bando zas*aných opic“.

Výstavba stadionů v zahraničí je už dlouhodobě jedním z prostředků čínské diplomacie. První arénu za hranicemi vybudovala Čína už v roce 1970 na Zanzibaru a od té doby „podarovala“ stavbami na klíč přes pět desítek zemí především z třetího světa.

Rasistické tweety ale nebyly pouhými emocionálními výlevy několika zhrzených fanoušků. „Měli bychom vyrazit všechny arabské země z Afrického poháru. Nezaslouží si to, protože se necítí být Afričany,“ zněla jedna z odpovědí na agresivní tweety. Odhaluje se v nich napětí, které panuje mezi arabskými zeměmi a státy subsaharské Afriky. Vzájemná nevraživost má přitom historické kořeny, které sahají až do šestého století. Od té doby prodali arabští obchodníci do otroctví více než 17 milionů černých Afričanů. Nerovný vztah na hraně konfliktu pokračuje i v současnosti. Migranti ze subsaharské Afriky, kteří pracují v Egyptě, Libyi nebo Alžírsku, čelí ze strany Arabů psychickému a fyzickému útlaku. Protičernošský rasismus hrál hlavní roli i při nedávných protiuprchlických pogromech a etnických čistkách v Súdánu a Libyi. „Arabové vidí černochy jako rasově méněcenné a arabské násilí na nich má dlouhou a bouřlivou historii,“ vysvětluje kanadský akademik Salim Mansur. „Arabské slovo černoch (’abed) je odvozené ze slova otrok (’abd) a role Arabů v dějinách otrokářství bývá zpochybňována jen málokdy,“ dodává.

Svou roli sehrálo i dědictví evropského kolonialismu. Obě strany přijímají obrazy, které o nich vytvářejí Evropané, a vzájemně se jimi urážejí. Zatímco černoši jsou připodobňováni k opicím, Arabové jsou nálepkováni jako teroristé.

Posvěcení od Messiho

Fotbalový šampionát v Gabonu ale dělá vše pro to, aby dokázal, že patří do světa globálního fotbalu. Vždyť základní kámen stadionu v Port-Gentilu přijel před dvěma roky slavnostně posvětit i Lionel Messi. Fotbalová superstar přijala pozvání samotného gabonského prezidenta Aliho Bonga Ondimby, jak se ostatně dlouholetý vládce země neopomněl několikrát sám pochlubit. Nezmínil se už ovšem o částce 2,4 milionů liber, kterou argentinskému fotbalistovi za „přátelskou“ návštěvu zaplatil. Schopností utrácet ze státního rozpočtu astronomické sumy navázal Gabon na nechvalně proslulou tradici velkých fotbalových turnajů posledních let.

Podobně jako další pořadatelské země plní středoafrický stát svoji pokladnu příjmy z prodeje ropy. Jenže dlouhodobý pokles cen dopadá i na Gabon. Navzdory tomu, že vláda chtěla využít společného pořadatelství šampionátu z roku 2012 se sousední Rovníkovou Guineou, musel Gabon jenom do stadionů investovat přes 200 miliónů amerických dolarů.

Vybudované areály přitom původně měly po skončení turnaje sloužit mládežnické akademii. Jenže před dvěma roky se státní podpora úplně zastavila. „Pořád potkáváme na ulici děti, jejichž rodiče nemají peníze, ale mají sen, že by jejich děti mohly nějaké peníze vydělat a mít lepší život. Tenhle sen skončil v momentě, kdy byla akademie zavřena,“ popisuje situaci exreprezentant Bill Tchato, který byl v akademii jedním z trenérů.

Turnaj „made in China“

Celkové náklady na šampionát v zemi s nedostatečnou infrastrukturou jsou odhadovány na 463 miliard CFA franků (706 milionů eur). Vládnoucí garnitura si ale nepřipouští, že by se jednalo o vyhozené peníze. Po loňských volbách, které skončily sérií protestů, hořícím parlamentem a následnými represemi proti příznivcům opozice, potřebuje prezidentova administrativa uklidnit rozjitřenou situaci v zemi. Turnaj má pomoci vytvořit alespoň zdání národní jednoty.

„Cílem prezidenta Bonga bylo využít fotbal k uklidnění lidí. Na začátku ledna byly školy požádány, aby vyslaly autobusy s žáky na otevření tribun stadionu ve městě Oyem. Děti, které zaplnily místní tribuny, dostaly tričko s nápisem CAN 2017. Děkujeme, Ali. Přitom v přeplněných školních třídách musejí sedět na podlaze,“ upozorňuje bývalý přívrženec prezidenta Laurence Ndong.

Pomocnou ruku zchudlé zemi s velkými ambicemi nicméně podala Čína. Asijská velmoc postavila tři ze čtyř stadionů, na kterých se šampionát hraje. Slavnostní výkop na největším stadionu Přátelství v Librevillu prezentovaly jedny čínské noviny doslova jako „arénu čínsko-gabonského přátelství“. I když Čína v posledních letech investuje do fotbalu velké částky a mimo jiné koupila i pražskou Slávii, výstavba stadionů v zahraničí je už dlouhodobě jedním z prostředků čínské diplomacie. První arénu za hranicemi vybudovala Čína už v roce 1970 na Zanzibaru a od té doby „podarovala“ stavbami na klíč přes pět desítek zemí především z třetího světa.

Gabonská výstavba v čínské režii proto nebyla žádným překvapením. Už nyní představuje Peking pro tuto středoafrickou zemi největšího obchodního partnera. Výměnou za budování místní infrastruktury dostávají Číňané přístup k surovinám, jako je ropa, železo či mangan, které jsou nezbytné pro udržení jejich vlastní průmyslové produkce. Pro gabonskou ekonomiku ale čínské stadionové angažmá příliš přínosné nebylo, protože Čína staví výhradně podle vlastních norem, ze svých materiálů a přiváží si i vlastní pracovníky. To ale prezidenta Aliho Bonga neodradilo investičních pobídek pro další čínské firmy.

Apolitický fotbal neexistuje

Letošní Africký pohár národů zcela nepokrytě funguje jako politický nástroj prezidenta Aliho Bonga a čínské ekonomické expanze. Přesto hlavní hvězda domácí reprezentace Pierre-Emerick Aubameyang jakoukoli politizaci fotbalu odmítá. „Nejsem politik, jsem fotbalista. To, co umím ve svém životě ze všeho nejlépe, je hrát fotbal, to je to, kdy ze sebe dokážu vydat vše, své maximum,“ prohlásil na svém Twitteru v reakci na povolební situaci. Jeho slib, že bude hrát za všechny rodiny v Gabonu a především za mír v zemi, musel vládnoucí klan gabonského prezidenta potěšit. Už méně ho asi potěšil čerstvý fakt, že domácí tým po třech remízách nepostoupil ze základní skupiny a s turnajem se rozloučil.

Autor je sociolog a fotbalový expert.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image