Rada pro rozhlasové a televizní vysílání kritizovala Českou televizi za nevyvážené zpravodajství o amerických volbách. ČT – a do určité míry česká a evropská média obecně – neinformovala o amerických volbách vyváženě a nezaujatě. Tato zaujatost ale vyplývá z jiných důvodů než z těch, na kterých Rada staví svoji kritiku.
Proč chyběla kritika Clintonové?
Na rozdíl od Rady nevidíme problém v tom, že na ČT řekli, že Trump je sexista, že měl divokou a bizarní kampaň nebo že Estonsko bylo reportérem zahrnuto pod Baltské státy, i když původní Trumpovo vyjádření mluvilo jen o Estonsku. Trumpovo osočování redaktorky z Fox News narážkami na to, že má menstruaci, nebo jeho komentář, že osahávání žen je normální, je opravdu sexistické. A Trumpova kampaň byla skutečně „divoká a bizarní“ – byla založená na víceméně spontánních, ne úplně poklidných manifestacích a Trumpových kontroverzních výrocích na Twitteru, a ne na doposud běžném televizním marketingu či na práci institucionalizovaných lokálních poboček strany a volebního štábu. A konečně Estonsko bylo i v Trumpově komentáři nejspíš opravdu uvedeno jako modelový příklad pobaltského státu. Jestli má veřejnoprávní zpravodajství (na rozdíl od komentátorství) z daných informací vyvozovat například spojení „Trumpův sexismus“, je složitější otázka, ta ale v důsledku zase až tak velkou roli nehraje a jasná kritéria se hledají těžko. Ve zpravodajství ČT o amerických volbách vidíme trochu jiné problémy.
Čeští diváci nemají šanci výsledkům amerických voleb porozumět, protože neslyšeli druhou polovinu příběhu. Dostala se k nim jen zkratka o „směšném, hloupém a sexistickém magnátovi, který stojí proti sofistikované a normální Clintonové“.
Zpravodajství ČT – a celkově českých a evropských mainstreamových médií – bylo proclintonovské. Ne ale z toho důvodu, že se „špatně mluvilo“ o Trumpovi nebo že byl ukázán obrázek Clinta Eastwooda mezi signatáři petice proti Trumpovi (ačkoli Eastwood Trumpa podporoval a petici nepodepsal), na čemž staví svůj argument Rada. Zásadní je, že ve zpravodajství nezazněla srovnatelně tvrdá kritika vůči Clintonové. Diváci ČT neslyšeli mnoho relevantního a kritického o Benghází či o e-mailové aféře, ani o tom, že e-maily, které unikly a byly zveřejněny Wikileaks, odkazovaly k možné korupci a konspiraci, která se snažila zajistit vítězství Clintonové v primárkách proti Bernie Sandersovi. Kritika Clintonové byla na místě i v otázce konfliktu zájmů a možné korupce spojené s Nadací Hillary a Billa Clintonových nebo s aspekty spojenými s dědictvím politické kariéry jejího manžela. Problém vyváženosti a nestrannosti zpravodajství tedy nespočívá v několika drsných formulacích, ale v celkovém kontextu zprávy.
Kritika a aféry Clintonové přitom hrály roli v tom, jak americké volby dopadly. Čeští diváci ale nemají šanci výsledkům amerických voleb porozumět, protože neslyšeli druhou polovinu příběhu. Dostala se k nim jen zkratka o „směšném, hloupém a sexistickém magnátovi, který stojí proti sofistikované a normální Clintonové“. V takhle vykresleném příběhu skutečně nelze pochopit, proč někdo, kdo je aspoň trochu při smyslech, nevolil Clintonovou. Zpětný pohled na dynamiku amerických voleb a jejich výsledky ukazují, že mediální prezentaci nelze stavět na selektivní generalizaci. Situace byla, ostatně jako vždycky, mnohem složitější.
Česká, nebo spíš americká chyba?
Nevyváženost zpravodajství o amerických volbách ovšem není problém jen českých médií. Spíš je to problém americký. Ve spojených státech, na rozdíl od Česka, neexistuje žádná veřejnoprávní televize ani žádná její Rada nebo zákony, které by hlídaly férovost, vyváženost a nezaujatost zpravodajství. Zaujatost CNN ve prospěch Clintonové, kterou ČT přebrala, v tomto kontextu není nijak překvapující. CNN se obecně profiluje jako liberálně-levicová stanice a byla kritizována jak konzervativci, tak podporovateli demokratického protikandidáta Bernieho Sanderse. Například stanice MSNBC se ani příliš netajila svým proclintonovským postojem. Naopak Fox News se dá chápat jako konzervativní odpověď zpravodajským kanálům (i když řada osobností Fox News na začátku kampaně Trumpovu kandidaturu také nijak zvlášť nepodporovala). Důležité ale je, že americká veřejnost byla ze všech stran bombardována mixem nejrůznějších kontroverzí a skandálů týkajících se obou kandidátů. V určitých momentech se sice mohlo zdát, že se všechny negativní zprávy týkají jen Trumpa, problémy Clintonové, jako odhalené e-maily Demokratického národního výboru nebo zneužití soukromého e-mailového serveru, byly ale tématem stálým a neustále se vracely.
Je těžké říct, jestli nevyváženost zpravodajství o amerických volbách byla primárně dílem českých redaktorů, anebo jen svědčí o lenosti a nedostatku reflexe při přebírání zahraničních zpráv (např. ze CNN). Že česká média nejsou jen loutky, které pasivně přemelou všechno, co (vybraná) zahraniční média napíší, ukazuje aktivní práce s tématem rasismu, antiislamismu a xenofobie. Všimněme si, že otázka Trumpovy bigotnosti a rasismu (např. jeho komentáře implikující, že mexičtí imigranti jsou všichni násilníci), která byla velkým tématem pro americká média, se v kauze Rada versus ČT neobjevuje a celkově tato kritika Donalda Trumpa nebyla v českých médiích příliš rozebírána. Podobné rysy má způsob, jakým většina českých médií informuje o uprchlické krizi – nepřebírají prouprchlický diskurs zahraničních médií a razí silnou protiuprchlickou tendenci. Zde se ukazuje, že když přijde na xenofobii nebo rasismus, kapacita pro samostatnou českou mediální práci se najde, i když v té nejhorší podobě.
Role skandálů
U amerických médií nejde ani tak to, že jednotlivé stanice straní jedné či druhé straně podle určitého ideologického nebo osobního klíče (politická identita stanic je dobře známá). Problémem je hlavně to, že tyto kanály jsou postaveny na systému čtyřiadvacetihodinového zpravodajství, které žije z honby za senzacemi. Zpravodajství se nejdřív musí něčím naplnit a senzace a skandály navíc zvyšují počet diváků, a tedy i výdělky stanic. Zprávy musí být aktuální, zásadní či rovnou kontroverzní a ověřitelné. V takovém systému pak lehce nastane to, že i když se ve vysílání objeví aféra Hillary Clintonové, která se umí prezentovat mainstreamově, nakonec se stejně mnohem víc pozornosti upne k tomu, co na to říká Trump. Ten totiž jako kontroverzní osoba lidi fascinuje, ať ho milují, nebo nenávidí. Více zábavy a diváckého zájmu tak přinese médiím on. Média proto nakonec vždy více rozebírala Trumpovy reakce na e-maily Hillary Clintonové než obsah problematických e-mailů samotných.
Jako další příklad role skandálů si vezměme druhou debatu prezidentské kampaně. Clintonová se v ní vyjádřila, že „je dobře, že někdo s povahou Donalda Trumpa neřídí soudy v této zemi“, na což Trump odvětil: „Protože pak byste byla ve vězení.“ Z jednoho úhlu pohledu by se Trumpova reakce dala chápat jako vtipná a pohotová replika, z jiného úhlu pohledu lze tento a podobné Trumpovy výroky během debaty číst jako záměr použít prezidentský úřad k trestnímu stíhání a věznění politických odpůrců. A to do liberální demokracie jistě nepatří. Takový nejasný a kontroverzní komentář je pak vodou na mlýn senzacechtivému zpravodajství. Úskalím vyváženého zpravodajství jsou tedy i nafouknuté bubliny skandálů. Spadnout do léčky skandálních odhalení a senzací je velmi snadné. Když už ale skandalizujeme, tak bychom to měli činit rovným dílem.
Doma sexisty nemáme a rasismus je tabu
Ale zpět k české produkci. Dalším problémem zpravodajství o amerických volbách je nekonzistence. Zatímco z českého odstupu není problém automaticky označit Trumpa samotného nebo jeho výroky za sexistické, na české politiky nejsou uplatňována stejná kritéria. Výroky českých politiků nebo celebrit se leckdy příliš neliší od výroků Trumpa a někdy jsou i horší. Trump je plísněn za komentáře o osahávání a menstruaci, ale Zeman vtipkuje o znásilňování žen. Kolikrát se v českých médiích mluvilo o Zemanovi jako o sexistovi tím způsobem, že by se zmiňoval „Zemanův sexismus“, a nejen to, že „feministické organizace označují jeho výrok za sexistický“, poté co uvedl jako svoji přednost vůči Karlu Schwarzenbergovi to, že zemani museli ženy znásilňovat sami, kdežto knížata díky právu první noci zdegenerovala? O toleranci rasistických výroků českých politiků a celebrit vůči Romům a nyní také uprchlíkům ani nemluvě.
Jak již bylo řečeno, ani zahraničními médii kritizovaný Trumpův rasismus na české mediální scéně příliš nerezonoval. Pokud jde o otázku rasismu nebo xenofobie, je česká mediální scéna ve způsobu informovaní (bohužel) konzistentní. Běžné výroky implikující, že „uprchlíci = islamisté = teroristi“, rozhodně nejsou nijak pozadu za Trumpovými komentáři, že „Mexičané jsou násilníci“, a jeho plány postavit zeď. Pro zahraniční média je to xenofobie či rasismus, pro ta česká ne.
Rada v minulosti kritizovala televizi Prima za nevyvážené zpravodajství o uprchlících a Klinice. V tomto ohledu se kritika jiné televizní stanice za nevyváženost zpravodajství z opačných ideových pozic jeví jako celkem „vyvážená“. Radě skutečně dodá důvěryhodnost jedině to, že se na její černé listině objeví zpravodajství z nejrůznějších stanic a napříč ideovým spektrem. Doufejme jen, že se bude s takovým zápalem pouštět i do témat, která se týkají domácí vrcholné politiky, a ne jen vzdálených amerických voleb, ve kterých český divák stejně nic neovlivní. A hlavně, že Rada zapracuje na svých argumentech. Největší nebezpečí manipulativního zpravodajství není ve hře se slovy – že by například zpravodaj ČT měl říct „podle médií Trumpův sexismus“ namísto „Trumpův sexismus“. Taková přesmyčka vnímání běžného diváka příliš neovlivní. Mnohem větší problém spočívá v kontextu a celkovém vyznění zprávy.
Autoři jsou politologové.