Triumf (z)vůle nad Carpenterovými mimozemšťany


Američtí neonacisté považují slavný snímek Jsou mezi námi režiséra Johna Carpentera za antisemitskou propagandu.

Jsou mezi námi (They Live, 1988) je jedním z filmů, které se v éře sociálních sítí staly ikonami. Obrázek mimozemšťana v obleku stojícího před nápisem OBEY nebo nějakou podobnou grafiku inspirovanou tímto filmem mohla na Facebooku zahlédnout i řada těch, kteří snímek nikdy neviděli. Jsou mezi námi je totiž něco jako analogová verze Matrixu s mimozemšťany místo zlotřilého superpočítače.

Nechtěná parodie

V chytlavé satiře na kapitalistický konzumerismus a reaganovskou éru obecně je společnost ovládána pomocí hypnózy mimozemskou civilizací. Hrdina filmu, pocházející z pracující třídy, se dostane ke slunečním brýlím, které mu umožňují vidět skutečný stav věcí – vidí, že veškeré billboardy a tiskoviny jsou v realitě popsané jen jednoduchými povely jako „Buď poslušný“, „Nakupuj“, „Podřiď se“ nebo „Pracuj“, zatímco na bankovkách stojí nápis „Tohle je tvůj Bůh“. Vedle toho je to také přímočarý akční snímek, ze kterého vešla do obecného povědomí hláška: „Přišel jsem si zažvýkat a nakopat vám prdel. A došla mi žvýkačka.“ Hlavní roli v něm ztvárnila wrestlerská hvězda Roddy Piper, díky čemuž film obsahuje mimo jiné i extrémně dlouhou a z hlediska děje úplně zbytečnou scénu wrestlerské rvačky dvou hrdinů v uličce u popelnic. Je to zkrátka esenciální film své doby, ve které měla společnost co dělat s mnohem většími strašáky, než kdy byli Židé.

Na neonacistické interpretaci Carpenterova filmu je nejzajímavější to, že dokonale zapadá do současných strategií „participujícího publika“.

O to komičtěji působí interpretace filmu, která se objevila v diskusním fóru na neonacistických stránkách Stormfront.org v roce 2008. Mimozemšťané, kteří jsou ve filmu přestrojení za lidi a ovládají veškeré klíčové posty lidské civilizace, podle ní reprezentují „židovské spiknutí“. Kdybychom nevěděli, že jsou některé příspěvky myšlené vážně, působily by jako parodie. Najdeme tu vtípky jako „Židé ve filmu nejsou zobrazeni příliš realisticky. Ti skuteční jsou mnohem ošklivější“ nebo postřehy, podle nichž mimozemské nápisy v podzemní základně „vypadají jako hebrejština“.

Fanfikce a pytláctví

Carpenter letos na zjevnou oblibu filmu u neonacistů reagoval tweetem: „Jsou mezi námi je film o yuppies a neregulovaném kapitalismu. Nemá co dělat s tím, že by Židé ovládali svět, což je urážka a lež.“ Mezi reakcemi, které za toto prohlášení sklidil, jsou i bizarní dezinformační grafiky, které do filmu vkládají propagandistické antisemitské karikatury z hitlerovského Německa, u kterých není moc jasné, do jaké míry je jejich autoři myslí vážně.

Na neonacistické interpretaci Carpenterova filmu je nejzajímavější to, že dokonale zapadá do současných strategií „participujícího publika“, oněch „textových pytláků“, o kterých ve své stejnojmenné knize píše Henry Jenkins. Stejně jako třeba autorky slash fanfikcí pytlačí ve fikčních světech Star Treku nebo Harryho Pottera a vkládají do nich podvratné fantazie o homosexuálních vztazích mezi hrdiny, tak si neonacisté zasazují do Carpenterova filmu své paranoidní vize o židovské konspiraci. Jako by to, co si myslí autor, nebylo vůbec důležité, protože s jeho dílem dnes může manipulovat kdokoli a jakkoli. To samozřejmě neznamená, že na fanfikcích je něco špatného. Jen to ukazuje, že v době, kdy je nějaké popkulturní dílo chápané jen jako hřiště pro řadu často velmi svévolných manipulací, je potřeba dávat dobrý pozor, kdo a jaké hry na těchto hřištích hraje.

Autor je filmový redaktor A2.

A2LARM