Život, za který se netruchlí?


Kolem smrti mladého Roma v žatecké pizzerii Panamera je stále mnoho pochybností. Dosud nevíme, zda v Žatci nedošlo k vraždě, při níž asistovala i policie.

Je chladný listopadový večer a centrum Žatce je vylidněné, jen před pizzerií Panamera nedaleko autobusového nádraží hlídkují dva policisté. Po blízkém kruhovém objezdu každou čtvrthodinu projede stříbrná dodávka s připravenou policejní jednotkou. „Nic víc vám k tomu neřeknu, ale vyhrožují nám,“ říká servírka v podniku, ve kterém před dvěma týdny zemřel sedmadvacetiletý Miroslav Demeter. V zimní zahradě hned naproti vchodu sedí skupina mužů ve sportovních mikinách, někteří z nich mají oblečení značky Thor Steinar. Působí sebejistým dojmem a zřejmě sem chodí často. V zadní části pizzerie panuje klid a podle osazenstva je podnik oblíbený u místní střední třídy.

Kdo tahá za nitky?

Restaurace patří známému a vlivnému žateckému podnikateli Ladislavu Kodlovi. Když na něj dojde řeč, místní říkají, že je známý tím, že „tahá za nitky“ a udržuje blízké vztahy s politiky na radnici. Podle některých svědků během pietního shromáždění před pizzerií zmíněný Kodl s ostatními pořvával „Čechy Čechům“. Ve městě se mluví také o jeho vazbách na klub thajského boxu G-­Titán, kam údajně chodí trénovat lidé z neonacistické scény.

Miroslav Demeter pocházel z pětadvacet kilometrů vzdálených Loun, kde ještě tři měsíce před smrtí žil se svou družkou Janou, s níž měl dvě malé děti. Stejně jako jeho rodiče i sestra nejprve pracoval ve skladu firmy Amazon v Dobrovízi. Zvlášť mezi Romy na Ústecku je práce pro americkou korporaci považovaná za lepší alternativu k montovnám, které sídlí například v průmyslové zóně Triangle mezi Žatcem a Louny. Právě v jedné z nich pracoval i Miroslav v posledních měsících života. V důsledku neomluvené absence předtím přišel o práci v Amazonu a přešel do továrny Yanfeng, vyrábějící interiérové komponenty do aut, která je známá mizernými pracovními podmínkami. Právě ztráta zaměstnání s lepším platem zřejmě přispěla ke zhoršení Miroslavovy situace i rozkladu vztahu s Janou.

Klíčový problém spočívá v jednání policie, která dosud nebyla schopná zastavit spekulace a přijít s důvěryhodným vysvětlením rozporuplného případu.

Miroslav Demeter se kvůli neshodám odstěhoval od družky zpět k rodičům do bytu na okraji Loun. Janu s dětmi ale dál navštěvoval v ubytovně Oharka, kde byl také večer před svou smrtí. Od družky večer 17. října odešel, sehnal si pervitin a o jeho dalším směřování té noci víme zatím jen ze záznamů lounské policie. Okolo třetí hodiny ráno násilím vnikl do cizího bytu v sousedním domě, kde údajně „rozbíjel nábytek a vybavení bytu“. Policisté jej při tom zadrželi a nechali ho v cele „dojíždět“. Mezitím na dotaz příbuzných telefonicky sdělili, že ho vzhledem k tomu, že nemá kriminální minulost, propustí i bez výslechu, ale že si stěžuje na bolest břicha. Byl proto v 15:30 převezen sanitkou do žatecké nemocnice, kde vzápětí zdravotníci po telefonu vyzvali jeho matku, aby si svého syna vyzvedla. Byl však z neznámých důvodů propuštěn v 16:00 ještě před příjezdem jeho blízkých.

V informační mlze

Pešky pak šel směrem k centru do nedalekého Lidlu. Neměl s sebou mobil, tak se snažil kontaktovat své blízké s pomocí zaměstnance supermarketu. Zoufale se snažil dostat domů a přitom jednal zcela zmateně. Z Lidlu opět odešel ještě dřív, než jej matka stihla vyzvednout. Pokračoval pak dál do centra až k autobusovému nádraží, kde měl drobnou potyčku s řidičem autobusu, kterou zaznamenala svědkyně na mobilní telefon. Podle některých výpovědí pak vešel do recepce hotelu Černý orel, odkud ho obsluha vyhodila. Předtím si dokonce měl lehnout na kapotu auta městské policie, což zůstalo bez odezvy i bez zadržení. Jeho poslední kroky pak vedly do pizzerie Panamera. Jeho úmrtí je zahaleno do podivné informační mlhy, kterou se zatím nepovedlo projasnit.

Kauza je výjimečná množstvím kamerových záznamů, které prostřednictvím sociálních sítí rychle prosákly na veřejnost. Některé z nich pocházejí od hostů restaurace nebo z průmyslových kamer pizzerie, další natočili náhodní kolemjdoucí. I přesto podávají jen velmi útržkovité svědectví o tom, co se skutečně stalo. Není jisté, jestli Miroslav Demeter vešel do pizzerie dvakrát, zda zákazníky napadal, ať už slovně nebo fyzicky. Proč nezvaného hosta prostě nevyvedli z podniku? Uveřejněné záznamy z kamer pizzerie jsou sestříhané a neukazují celý průběh incidentu. Obrazy vybízejí k různým, a často dokonce protikladným interpretacím – na některých je vidět snaha o oživování a na jiných zase silné údery pěstí do ležícího těla. Kvůli úhlu záběru však můžeme pouze spekulovat, jestli rány míří na hlavu, nebo jinam. Při absenci dalších důkazů a výpovědí přímých svědků si každý může s pomocí záznamů volně potvrzovat vlastní přesvědčení – nalezneme záběry, které zdánlivě potvrzují, že se jedná o vraždu, stejně jako ty, jež svádějí k interpretaci, že jde o nešťastnou souhru náhod.

Neznámá příčina úmrtí

Protokol z pitvy provedené na Oddělení soudního lékařství a toxikologie Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem uvádí následující diagnózu: „Náhlá srdeční smrt. Neznámá příčina úmrtí. Drogová závislost.“ Miroslav Demeter byl podle zprávy v době smrti pod vlivem pervitinu. Jeho dlouhodobé užívání údajně způsobilo i celkové oslabení organismu a následnou smrt. Zemřelý si měl ten den podruhé aplikovat pervitin někdy mezi devátou a devatenáctou hodinou, ale podle jeho dosud zjištěného pohybu není zřejmé, kdy mohl drogu sehnat, když většinu dne strávil na policejní stanici. Patoložka navíc konstatuje „vdechnutí žaludečního obsahu do dýchacích cest“, aniž by poznatek dále rozebírala. Pitevní protokol zmiňuje i údery zřetelné na jednom z videozáznamů – jejich intenzita prý „nebyla způsobilá ke vzniku závažnějšího poranění než pohmožděnin“. Nejistotu vzbuzuje i písemný záznam o výjezdu záchranky, která do pizzerie dorazila v 19:18, Miroslavovo tělo měla odvézt z místa v 19:43, ale smrt nastala až v 19:55, což je v rozporu s tvrzením státní policie, podle níž Demeter zemřel v pizzerii. O odvoz sanitkou prý policie požádala kvůli „vyhrocení situace“.

Klíčový problém spočívá v jednání policie, která dosud nebyla schopná zastavit spekulace a přijít s důvěryhodným vysvětlením rozporuplného případu. I díky síle obrazů otřásla Miroslavova smrt romskou komunitou a málem vyvolala etnické nepokoje. Už dva Romy odsoudil lounský soud k nepodmíněnému trestu vězení za to, že vyhrožovali údajným Miroslavovým vrahům. Nebýt usilovné snahy rodiny Demeterových o důkladné vyšetření případu a kvalitní novinářské práce serveru Romea, případ by byl pravděpodobně už dávno zameten pod koberec jako další z úmrtí „feťáků“, za jejichž životy se netruchlí. Postup policie je zarážející bez ohledu na to, jestli mladý muž zemřel v důsledku srdečního selhání, nebo cizím zaviněním. Nezjistila totožnost účastníků incidentu, nevyslechla přítomné svědky a místo úmrtí ani neuzavřela pro zajištění případných stop konfliktu – pravděpodobně se rozhodla, že když je „pachatel“ mrtvý, případ se dál nebude řešit. Pizzerie funguje dál, jako by se nic nestalo, a vyšetřování bylo zmařeno ještě před jeho počátkem.

Policisté selhali i v komunikaci s příbuznými zemřelého – od samotného počátku s nimi jednali necitlivě a s despektem. Nedokázali odpovědět na jejich základní otázky o incidentu a nechali tak prostor pro pochybnosti. Postoj rodiny, která i pod silným tlakem bojuje za svá práva, si zaslouží obdiv. Nejistý a neprofesionální přístup policie vedl až k mobilizaci romské komunity po celé České republice i v zahraničí. Při pietním pochodu v Žatci stovky Romů koncem října vyjádřily svoji solidaritu s pozůstalými. Přes nezájem hlavních médií, která se v té době plně zaobírala kauzou Brady, získal anonymní „feťák“ tvář a příběh. Jeho smrt vyvolala odezvu alespoň u ministra vnitra a na policejním prezidiu, což – doufejme – povede nakonec k vyjasnění celého případu a prověření postupu policie.

Autor je redaktor A2larmu.

Text vyšel v A2 č. 1/2017 s tématem Romové a násilí.

 

A2LARM