Babiš nemůže nezvítězit


Andrej Babiš míří k vítězství v podzimních parlamentních volbách. A zdá se, že mu v tom nejvíce a sebevražedně už nyní pomáhají jeho největší soupeři.

Čím jsou leví intelektuálové nezávislejší, tím více přehlížejí něco tak směšného, jako jsou politické strany a jejich zbytečné volby. Ve svobodomyslné euforii se pak někdy zapomíná, že legální vláda může být zvolena i otřesnou menšinou občanů. A přesto má pak v zemi monopol na násilí, před jehož účinky není žádné autonomní centrum v bezpečí. Ta odpudivá politická scéna není divadlo, ale pořadač našich životů.

Je tedy dobré vědět, k čemu se řítíme. Vše nasvědčuje tomu, že vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš v čele Akce nespokojených občanů (ANO) letos dosáhne vítězství a že tak u nás budou znovu – od roku 2010 již potřetí – přeorány politické silokřivky. V době, kdy správci Cambridgeského slovníku oznámili, že lidé nejvíce vyhledávají slova „chaos“ a „úzkost“, daří se všude kvočnám s ochranitelskými křídly, mocným patriarchům, kteří svým národům nedají zahynouti. „Mám lidem co nabídnout,“ řekl už v prosinci Babiš. „Vždy jsem se uměl postarat o rodinu, o přátele, o zaměstnance a taky o sebe. A myslím, že bych se o naši rodinnou firmu, Českou republiku s deseti miliony členy, taky byl schopen postarat,“ uvedl pro list Deník. Komu se to zdá směšné, pak podceňuje chaos v hlavách a úzkost na duši.

Andreji Babišovi stačí vyčkat na kroky svého hlavního soupeře a skoro bez námahy pak sbírat body z jeho škobrtavých piruet.

Na Hradě má spojence. Miloš Zeman samostatně napadne jím jednou již vetovaný a sněmovnou opětovně schválený „lex Babiš“ o střetu zájmů u Ústavního soudu. A opticky tak navede „dolních deset milionů“ k marši pod Babišova ochranná křídla, kdyby snad ještě trochu váhaly. Tandem Hrad–Agrofert je předvolební steroid nejvyšší účinnosti.

Pravdy patriarchů

Pravý patriarcha národní spásy si také verbálně nesmí brát servítky, aby ukázal, že se ničeho a nikoho nebojí. A tak jsme se z úst budoucího vítěze Andreje Babiše již dozvěděli, že v parlamentu sedí zloději, lháři a podrazáci, že evropští politici jsou vinni migrací a že i to NATO je nadobro k ničemu. Že novináři jsou „zkorumpovaná pakáž“ a že Česká republika je mafiánským Palermem. Je přitom velmi důležité, aby patriarcha svému lidu ve všem nelhal. Mají přece pravdu i bazální antisemité, kdykoli kritizují izraelskou politiku vůči Palestincům. Má pravdu xenofob Donald Trump, spílající Wall Streetu, i když zaměstnává jeho největší žraloky, anebo lající válkám svých předchůdců, jakkoli se sám obklopil generály. A má tedy pravdu i český miliardář, kdykoli vlastnímu světu a jeho obyčejům nastavuje kritické zrcadlo.

Trsy pravdy, verbální svalovina a ochranářská náruč jsou dostačující fenomény, aby nějaké Čapí hnízdo nebo nehrající suma na odkoupení dluhopisů společnosti Agrofert ponechaly voliče v naprostém klidu. Není pravda, že ticho po pěšině o těch skandálech je dáno Babišovým mediálním impériem. Zůstalo dost novinářských minometů v antibabišovských zákopech zcela mimo magnátův dosah. Ale i tam se použitá munice řídí nabídkou a poptávkou. A po Babišových kauzách nějaká velká poptávka – přinejmenším ta čtenářská – není. Jistě, jsou tu nikoli nevýznamné zájmy kapitálu inzertního, ale po Babišovi stékají výsledky paličských „informačních investic“ jako po impregnované soše. Darmo premiér Sobotka požaduje, aby Babiš vyjasnil své majetkové poměry. Darmo to zdůvodňuje: „Ministr financí by měl co nejdříve celou věc transparentně vysvětlit a neposkytovat prostor pro útoky opozice na svou osobu i na vládu jako celek.“ To je poněkud nepoctivé, ba hloupé. Každý přece ví, že hlavním nepřítelem ČSSD není žádná opozice, ale Babišovo ANO a že sebevětší skandály koaličního partnera hodí se premiérovi do krámu.

Vypálený rybník. A cejch

A zde jsme u toho, jak to má Andrej Babiš vlastně lehké. Stačí mu vyčkat na kroky svého hlavního soupeře a skoro bez námahy pak sbírat body z jeho škobrtavých piruet. Sociální demokraté se rozpalují spravedlivým – skutečně spravedlivým – bojem za daňovou progresi a za sociální přilepšení nízkopříjmovým skupinám, seniorům a rodinám s dětmi. Ale do této levicové revoluce, která patrně otřásá samotnými základy asociálního kapitalismu, najednou Babiš, který by rád použil na daních vybraný největší přebytek za posledních dvacet let ke splacení dluhu, suše prohodí: „Musíme to udělat tak, aby se peníze k dětem a k těm rodičům dostaly.“ Kdo ještě neviděl vypálený rybník, ten naši politickou scénu asi nesledoval.

A víc: Kdo ještě neviděl sebevraždu jedné politické strany, ten nebyl u toho, když poslanci projednávali daňový balíček. Babiš v roli otloukánka za elektronickou evidenci tržeb (EET) přispěchal s úpravou: s paušální daní, která by drobným podnikatelům nahradila EET a z tohoto jařma vyloučila také e-shopy. Ale protože se s tím vytasil Babiš, ČSSD tuto rozumnou změnu hrdě potopila. Nadšeně a s rykem válečným na rtech. Kráčí však odteď do voleb s cejchem nepřítele malopodnikatelů. A současně i – bohužel – přítele mafií. Příliš radostně jásala nad výsledkem šetření sněmovní komise o reorganizaci policie, která loni málem rozvalila koaliční vládu. Nadšené halekačky sociálních demokratů nad čtrnáctistránkovým tendenčním blábolem komise nejsou namístě. „Co se podsouvalo a tvrdilo, nebylo prokázáno,“ podsunul předem veřejnosti „nestranný“ předseda komise Pavel Blažek (ODS). A avizoval, že lidé z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci „jednoznačně vstoupili do politického boje“.

Vítr prostě dnes fouká opačně než v době, kdy byl Blažek, v Brně dávno přezdívaný „don Pablo“, ministrem spravedlnosti Nečasovy vlády a po vyhazovu svého předchůdce a spolustraníka Jiřího Pospíšila dostal za úkol zabránit jmenování Lenky Bradáčové vrchní žalobkyní. Tehdy si to nakonec – po napínavých průtazích – přece jen netroufl. Naproti tomu dnes, po reorganizaci policie a účelovém zastrašení vyšetřovatelů, po smetení Roberta Šlachty z klíčové funkce a po propojení policejních informačních systémů tak, aby politická sféra byla napříště včas varována, je už dokonce možné požadovat omezení moci státních zástupců a zatnout tak sekeru do jednoho z pilířů právního státu.

Všichni apartně omdlévají nad Babišovými větami: „Pro nás jsou závěry vyšetřovací komise výsměchem. Je to šaškárna. Pro mě je závěr vyšetřovací komise to, že české Palermo vyhrálo.“ Jsou to však věty pravdivé, i kdyby je odkejhala stokrát potrefená husa. Tohle vydrží do voleb, takto kauzu pojme většina lidí. A sociální demokracie bude tratit, i kdyby byla nakrásně čistá jako lilium.

Čína je blízko

Každý volební manažer či „píjár“ agentura Lidového domu by za těchto poměrů měli problémy. Další slabá místa se však při přípravě kampaně a jejím průběhu obnaží, až se dá nový volební manažer ČSSD Jan Birke do práce. Už nyní se rojí otazníky. Birke hodlá dělat tradiční sociálně demokratickou politiku, opřít se o kmenové voliče strany, o defavorizované sociální vrstvy. Chce dokázat, že ANO není levicové. Zní to velmi věrohodně od poslance a starosty Náchoda, specialisty na dopravu, spolupracovníka Jiřího Paroubka na ministerstvu pro místní rozvoj a pak i šéfa jeho premiérského kabinetu. Zní to přesvědčivě od přítele čínského emisara Jaroslava Tvrdíka, od šéfa dozorčí rady Smíšené česko-čínské společnosti za milion korun ročně. Určitě má, jak pravil Bohuslav Sobotka, „potřebný drive“ a jistě platí, že je, jak na sebe prozradil sám Birke, „vítězný typ“. Dozajista však není Kristus, obklopený zástupy chudých a v světě zavržených.

Když Spasitel kázal na hoře, nenasmlouval si na pomoc k hecování lidí, jak učinil Lidový dům, americkou firmu STG, která dvakrát dobře poradila Baracku Obamovi a nedávno – velmi špatně – Hillary Clintonové. Američtí experti prý už prozradili, že jejich „prvním úkolem bude rozeznat rozdíly mezi Českem a USA“. Vítězství je tedy jisté. Jenže Babišovo. Tu clintonovskou agenturu – a snad zase i tu nešťastnou Čínu – bude těm našim socialistům kdekdo omlacovat o hlavu.

Hon na zajíce

Vnitrostranická vratkost současného vedení ČSSD předvolební „drive“ určitě nepřinese. Tandem Bohuslav Sobotka–Milan Chovanec dostal zelenou v jedenácti krajích a jen na jižní Moravě se na postu statutárního místopředsedy vyvrbil Jeroným Tejc, spiklenec z Lán po volbách 2013. Ale v jižních Čechách zaznamenal Sobotka první jasnou porážku; podporu mu Jihočeši nevyjádřili a jejich koněm na prvního místopředsedu stal se Tejc. Ještě horší je, že šlo zároveň o vůbec první tajné hlasování v nominačním slalomu. Memento mori. Partajní pud sebezáchovy se zjevně propracovává ke dvojímu řešení: za prvé, nesestřelit Sobotku, protože budou volby. Za druhé, sestřelit Sobotku právě proto. Na březnovém sjezdu převládne spíše první možnost, druhá nastoupí až po prohraných volbách. Vrátí se pak sociální demokraté z vandru domů, k Miloši Zemanovi? A stvoří mu náhražku za Stranu práv občanů, stejně tak „vlivnou“?

I Buddha by si snad tady nervózně poposedl. Vedení ČSSD nevysílá soudržné signály. Naposledy přišlo na to, že trochu toho populismu by se šiklo. Bohuslav Sobotka vyjádřil přesvědčení, že v rukavičkách se toho moc nepořídí. „To bychom s populisty prohráli. Takže si občas nasadím boxerské rukavice,“ svěřil se Facebooku. Sundá si brýle, až zazní gong? Boj ministra vnitra Milana Chovance za ústavní právo českých občanů legálně držet zbraň má podobné grády. Bez pistolí v hrstech toho přece taky moc nepořídíme. A až Miloš Zeman, vyzývající k ozbrojování obyvatelstva (a v krajním případě i k odstřelu nesesaditelných premiérů kalašnikovem), ohlásí svoji druhou kandidaturu na prezidentský úřad pouhý den před sjezdem strany (9. března), bude – jak potvrdil Bohuslav Sobotka, hlavní zajíc již probíhajícího honu – zařazen do výběru kandidátů ČSSD. Ne, Babiš nemůže nezvítězit, má to v kapse.

Autor je politický komentátor.

 

A2LARM