Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Co se skrývá za protesty v Rumunsku

Stovky tisíc lidí od minulého týdne protestují proti vládě a korupci. Antikorupční agenda ale jen zastírá sociální rozdíly v zemi.

Během posledního týdne až tři sta tisíc lidí demonstrovalo v mnoha městech napříč Rumunskem. Nejsou to sice největší protesty v novodobé rumunské historii, ale určitě se jedná o událost zásadního významu. Hlavním důvodem, proč lidé vyšli do ulic, bylo rozhodnutí vlády vydat nařízení o změnách v trestním zákoníku. Jedna z nejkontroverznějších změn zahrnovala dekriminalizaci zneužití pravomocí veřejného činitele a dalších přečinů. Opatření mělo pomoct mnohým politikům, kteří by tak mohli být zproštěni obžaloby, nebo by je čekaly mírnější tresty – patří k nim i Liviu Dragnea, předseda v současnosti vládnoucích sociálních demokratů. Ten čelí obvinění ze zneužití svých pravomocí a čeká ho soud. Zároveň už vykonává dvouletý podmíněný trest za manipulování voleb. Odsouzení by pro něj neznamenalo jen čas strávený za mřížemi, ale i konec politické kariéry.

Protivládní demonstranti nepodporují žádnou konkrétní politickou stranu ani žádnou osobnost, která by mohla obsadit premiérské křeslo. Chtějí pouze přímé zavedení antikorupční politiky.

Podezřelý byl ovšem i způsob, jakým bylo vládní nařízení schváleno: v úterý večer před půlnocí a bez veřejné debaty. Lidé vyšli do ulic a domáhali se zrušení nařízení a rezignaci ministra spravedlnosti, poměrně rychle ale začali požadovat demisi celé vlády a předčasné volby. V neděli odpoledne vláda nařízení zrušila v naději, že tím protesty zastaví – ale bez úspěchu. Týž den večer byly desetitisíce lidí znovu v ulicích. Pouze malá skupinka, ne více než dva tisíce demonstrantů, se sešla před domem premiéra, aby vyjádřila vládě podporu.

Diskreditace politiky

Lidé, kteří vyšli do ulic, chápali vládní nařízení jako pokus zvrátit protikorupční politiku posledních desetiletí. Sociálnědemokratická strana (PSD), která je považována za nástupce bývalé komunistické strany, byla touto politikou značně zasažena – řada jejích vysoce postavených představitelů byla obviněna z korupce a v některých případech i odsouzena. Mezi lidmi tak panuje názor, že sociální demokraté udělají vše, aby protikorupční úsilí zastavili. Vládní nařízení a způsob, jakým bylo schváleno, tuto představu jen posílil.

Na druhou stranu ale antikorupční politika působí jako značně destabilizující faktor na rumunské politické scéně. Zvýšená pozornost upřená na zkorumpované politiky v minulosti značně snižovala reálnou moc parlamentu i vedení mainstreamových stran. Navíc se protikorupčnímu diskursu podařilo diskreditovat politiku jako takovou – byla považována za neprůhlednou, či dokonce hříšnou, plnou prodejných osobností. Vláda odborníků, která na konci roku 2015 vystřídala vládu sociálního demokrata Victora Ponty, svědčila o této tendenci nahrazovat politiku technokracií za účelem omezení korupce.

Volby v prosinci 2016 situaci ještě zkomplikovaly. Sociální demokraté jasně vyhráli a vládnou s parlamentní většinou. Jejich hlavní opozicí nejsou jiné politické strany, které jsou po výsledcích voleb v parlamentu příliš slabé, ale prezident Klaus Iohannis. Ten v listopadu 2014 vyhrál nad sociálnědemokratickým protivníkem hlavně kvůli tomu, že byl nejdůvěryhodnějším kandidátem pro pokračování v antikorupčním úsilí. Během svého úřadování sice udělal několik výrazných chyb, ale zdá se, že jeho kariéra chytila druhý dech poté, co se přidal k protestujícím v ulicích.

Protesty bez konkrétních požadavků

Nyní jsme tedy svědky rozdělení státní exekutivy: na jedné straně stojí premiér podporovaný parlamentní většinou, na straně druhé prezident s podporou justice a s kontrolou nad tajnými službami. Demonstranti v ulicích zcela jasně podporují prezidenta, často velmi explicitně. V tom ovšem spočívá zvláštnost rumunských protestů. Protivládní demonstranti nepodporují žádnou konkrétní politickou stranu ani žádnou osobnost, která by mohla obsadit premiérské křeslo. Chtějí pouze přímé zavedení antikorupční politiky. Podporu lidí tak má Národní antikorupční úřad, klíčová instituce protikorupční kampaně. Rumunské protesty jsou ale netypické i jiným způsobem – nemají žádné vůdce, žádné sjednocené sdělení ani žádnou viditelnou koordinační strukturu. Každý může přijít a zúčastnit se. Jediná dělící čára probíhá mezi korupcí a antikorupcí, mezi „nimi“ – politiky – a „námi“ – lidem.

To by nás ovšem nemělo mást. Protože v pozadí se vždy skrývají třídní zájmy a tyto protesty nejsou ničím jiné. Obecně můžeme říct, že mobilizace proti současné vládě je zároveň mobilizací proti její hospodářské politice. Sociální demokraté zvýšili minimální mzdu i platy, snížili daně lidem z nejnižšími příjmy a zvýšili, i když jen nepatrně, sociální výdaje. Po těchto opatřeních musejí nutně následovat změny v daňovém systému, především zrušení rovné daně a zavedení vyšších daní pro vysokopříjmové skupiny a korporace. Lidé, kteří vyrazili do ulic, ale nechtějí, aby k něčemu takovému došlo, jelikož by to bylo proti jejich osobním zájmům. Není se co divit, že mezi protestujícími jsou především pracovníci korporací a jejich šéfové. V bukurešťských firmách dokonce dostali zaměstnanci volno, jen aby mohli zůstat vzhůru celou noc a protestovat proti vládě. Novináři a komentátoři, kteří v minulosti odsuzovali vládní výdaje, se přidali s vlastním protivládním poselstvím. Není tedy překvapující, že se protesty rychle posunuly od konkrétního požadavku na zrušení vládního nařízení k volání po rezignaci celé vlády. Rozhodnutí vlády vydat nařízení bylo ukvapené, nerozvážné a především ani nebylo nutné. Bylo možná řízeno politickým kalkulem, špatným úsudkem, případně kombinací obou faktorů. V každém případě se ale opět podařilo skrýt třídní konflikty za antikorupční cíle.

Jak vypadá tento protest ve srovnání s předchozími? Protesty proti těžbě zlata v oblasti Rosia Montana se skládaly z víceméně sjednocené fronty proti silám, jež protestující vnímali jako spojení zájmů globálního kapitálu a zkorumpovaných místních politiků. Tento vztah sice nebyl artikulován kriticky, ale nacionalisticky, nicméně i přesto došlo k důležitým diskusím o místním kapitalismu a povaze korupce. Protesty v listopadu 2015, jež reagovaly na požár v nočním klubu, během něhož tragicky zahynulo 64 lidí, byly pomyslným krokem zpět. Protestující vnímali korupci jako příčinu tragédie, ale byl to jen zjednodušující pohled, zakrývající širší problém ekonomické zaostalosti a deregulace kapitálu. Protesty v tomto roce jsou ale zcela jiné: jsou znakem krize v samém srdci výkonu moci a přesouvajícího se politického terénu. Protestující na ulici nežádají politickou reprezentaci pro své požadavky. Chtějí pouze odstavit vládu a dát volný průchod protikorupční agendě. Nicméně zamlčený třídní aspekt těchto demonstrací naznačuje, že protesty spíše jen prohloubí sociální rozdíly.

Autor je publicista z rumunského portálu CriticAtac.

Z angličtiny přeložila Veronika Pehe.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image