Když hoří Klinika, přichází důkazní nouze


Detailní pohled na vyšetřování útoku na Kliniku vzbuzuje v kontextu jiných policejních akcí velké rozpaky.

Foto Petr Zewlakk Vrabec

Šestého února 2016 čekalo Prahu hned několik demonstrací. Německé hnutí PEGIDA pořádalo mezinárodní akci proti „islamizaci Evropy“ a čeští nacionalisté plánovali něco jako vyvrcholení své roční snahy o ovládnutí ulic a veřejného prostoru. Hradčanské náměstí si zamluvil Martin Konvička s Blokem proti islámu a jejich konkurenti z Bartošovy Národní demokracie se sešli na Vítězném náměstí. Od rána bylo jasné, že situace v Praze bude vyhrocená. Ultrapravičákům se sice nepodařilo dostat do ulic plánované desetitisíce, ale svá vysoká očekávání demonstrovali alespoň agresivitou.

Při projevu Adama B. Bartoše střílel muž plynovou pistolí do vzduchu a na Hradčanech došlo k napadení přenosového vozu Českého rozhlasu. Kolem třetí hodiny odpoledne, na Malé straně napadli maskovaní extremisté pochod Iniciativy Ne Rasismu!. Přestože celé město bylo plné policejních těžkooděnců, na místě bylo jen sedm pochůzkářů. Vzduchem létaly dlažební kostky i láhve, ale k přímému střetu nakonec nedošlo. Až do večera to vypadalo, že se už nic vážného nestane. Jenže zhruba kolem sedmé začaly chodit mobilizační smsky: „Na Kliniku míří náckové.“

Starostka Prahy 3 Vladislava Hujová nepřímo poukázala na to, že důvodem k útoku byl postoj Kliniky k uprchlíkům, solidární sbírky a pomoc lidem v nouzi.

V tu chvíli bylo „na baráku“ jen něco kolem dvacítky lidí. Krátce před půl osmou se na linku 158 dovolal první nahlašovatel. „Útočí na nás neonacisti,“ oznamuje a snaží se policii popsat, o jakou Kliniku, že to jde. „No Klinika, ty vole,“ říká nakonec zoufale a ujišťuje se, že policie přijede brzy. „Jedem tam, jo,“ odpovídá dispečer. Během následujících několika minut se ozvalo několik dalších lidí a útok potvrdili. Nejdřív oznamovatelé hovořili jenom o rozbitých oknech a létajících kamenech, po chvíli se objevila i informace, že Klinika hoří. „Pošlete okamžitě hasiče! Je to asi skupina čtyřiceti mužů v kuklách, jsou ozbrojený tyčkama. Tak, prosím vás, něco rychle udělejte,“ urgoval Policii obyvatel jednoho z domů v ulici.

Nikdo v té chvíli netušil, že dovnitř vlétla světlice, od které chytly záclony a vstupní prostor centra. Policisté v doprovodu hasičů přijeli ke Klinice do deseti minut a zjistili, že na dům zaútočila necelá třicítka extremistů. „Ještě dnes si vzpomínám na to, jak stojím s dalšími lidmi na chodbě uvnitř Kliniky, mám lopatu v ruce a někdo zezdola křičí, že hoří. Po chodbě se šířil dým a já si myslel, že za dveřmi je hromada rozzuřených nácků,“ vybavuje si po roce Lukáš, jeden z těch, kteří byli během útoku uvnitř centra.

Centrum chaos jako o křišťálový noci

Co se ale dělo před útokem? Pohyb podezřelých osob, pro které se používá označení PEX (pravicoví extremisté) nebo také termín „závadové osoby“, ukazují městské kamery. Někteří z nich se ke Klinice vydali z Hlavního nádraží, jiní od Viktorky Žižkov, další z Vršovic ­– od Edenu a z Ďolíčku. Nakonec se necelých šedesát osob shromáždilo v parku Parukářka, který je přímo nad Klinikou. Mezi nimi byli ultras různých pražských fotbalových klubů, od Slávie přes Spartu až k Bohemce. Většina z nich byla v černém oblečení a obličeje měli zakryté. Na čí povel se někteří z nich rozhodli vzít Kliniku útokem, není jasné. Když se ale do tmy ozvalo „Běžíme!“, dalo se přibližně dvacet až třicet lidí do pohybu.

Někteří útočníci dům zasypali kameny a dlažebními kostkami, jiní chtěli „jenom“ udělat bugr a vystrašit lidi uvnitř centra. „Každému muselo být jasné, co se chystá,“ vypověděl jeden z vyslýchaných o půl roku později a přiznal, že sám házel na dům kameny.

Terén šli nejdřív obhlédnout dva zvědové, zbytek skupiny sbíral materiál. Kromě kamenů třeba dřevěné tyče, které slouží jako podpěra stromkům v parku. Samotný útok trval jen několik desítek vteřin, poté se pachatelé rozutekli a co nejrychleji zmizeli v okolních ulicích.

Během chvilky zadržela Policie dva muže, kteří prchali Jeseniovou ulicí. Oba tvrdili, že pouze rychle šli, byli ale udýchaní a zpocení. Po desáté hodině je předvedli k podání vysvětlení. Jeden z nich, Filip, dal policii ihned nahlédnout do interní komunikace skupiny hooligans Sparty Praha YF – Youth Firm. V chatu se jedenáct kamarádů domlouvá i na tom, jak bude šestý únor probíhat. Někdy kolem páté píše humorně uživatel Žlutas: „Centrum chaos jak o křišťálový noci.“ Myslí tím pochopitelně centrum města, kde byla atmosféra několikrát silně vyhrocená. Komunikace skupiny ustává krátce před šestou. Pak už se spolu rowdies nebaví.

„Byl jsem připravený na boj muže proti muži, a ne na takový srabský postoj, jako je házení kamenů a klacků,“ uvedl dvacetiletý Filip. Jeho kamarád Hynek si údajně na Parukářku šel vyřizovat účty s někým z hooligans scény. „Nevím kdo, ale někdo řekl něco v tom smyslu, abychom si našli každý nějaký kámen nebo klacek, tomu jsem úplně nerozuměl,“ hájil se ve své výpovědi. Do běhu se prý dal ze stejného důvodu jako Filip – protože utíkali všichni –, aniž by si uvědomoval, kde se právě nachází.


Nikdo nic nedělal, nikdo nikde nebyl

Policii se i prostřednictvím telefonních čísel podařilo identifikovat několik lidí a ty si v červnu postupně předvolávala k výslechu. Nechyběly mezi nimi ani nejvýraznější postavy české ultrapravicové scény.  „Na Parukářce se řešilo, kde jsou vchody. Neznám přesně důvod, ale asi to bylo kvůli tomu, kam se má hodit ta pyrotechnika,“ uvedl ve výpovědi jeden ze zadržených, Ondřej. „Nebylo třeba, aby někdo dával nějak pokyny. Prostě mi bylo jasné, že ty kameny mám hodit na budovu té Kliniky,“ dodal. Dále řekl, že původně jel do centra jenom na demonstraci a o tom, že se něco chystá, se dozvěděl během dne. „Nechtěl jsem opustit skupinu. Nechtěl jsem před ostatními být za toho, kdo se na to vykašlal,“ odpověděl na otázku, proč se útoku účastnil. Zdůraznil přitom, že jeho role byla spíš pasivní – v davu prý byli mnohem aktivnější jedinci. „Svého jednání lituji,“ uzavřel svou výpověď. Ondřejovo jednání policie v srpnu vyhodnotila jako přestupek proti veřejnému pořádku. Jako jediný si tak z celého incidentu odnesl alespoň nějaký trest.

„Nevím ani, proč jsem za nimi jel, asi si zablbnout,“ prohlásil Mikuláš. „Prostě jsem si myslel, že se jde na levoty.“ Stejně jako většina ostatních i on popřel, že by se do útoku zapojil. Dále uvedl, že na akci bylo hodně slávistů a sparťanů, že převážná většina útočníků byla maskovaná a že vyjma jednoho kamaráda vlastně nikoho neznal. V tomhle duchu hovořila většina vyslýchaných: na Parukářce byli, ale útok se jim zdál přehnaný, odešli ještě před ním, případně na rozdíl od ostatních neseběhli až k baráku. Navzdory téměř ročnímu vyšetřování se tak policii nepodařilo dopadnout a usvědčit takřka nikoho, kdo by se na zapálení Kliniky přímo podílel.

Udělala policie maximum?

Jaký postup policie při vyšetřování zvolila, zůstává zatím nezodpovězenou otázkou. Můžeme se ptát, jestli si třeba zkusila propojit případ útoku na Kliniku s útoky, které se v Praze odehrály během loňské dubnové noci a jejichž cílem byly kavárny a instituce, podporující platformu HateFree. Nebo zda se na útoku nespolupodílel někdo z těch, kdo vystavil parte Olze Pavlů, šéfce centra Kašpárek v Pardubicích. Motivy u všech napadení byly totiž podobné. Tak jako tak byl případ pro nedostatek důkazů odložen. Stopy a důkazy údajně znehodnotil požár a žádná osoba se nedoznala. Vtírá se myšlenka, nakolik může tento výsledek extrémně pravicové skupiny posílit. Nezaútočí po čase znovu a nebude to už mít nějaký fatálnější důledek, než „jen“ vyhořelou vstupní halu jedné budovy na Žižkově?

Policie se k případu vyjádřila pouze přes své tiskové oddělení, nikdo jiný informace nepodává. „Detektivové dělali maximum, aby celou událost objasnili. Nicméně v průběhu prošetřování se policisté dostali do takzvané důkazní nouze, a to především proto, že v takovýchto případech nelze stíhat paušálně celou skupinu, ale ‚pouze‘ konkrétní jednotlivce,“ uvedl v oficiálním vyjádření Tomáš Hulan, tiskový mluvčí Policie ČR. Dodává dokonce, že „stopy a důkazy na místě znehodnotil jednak následný požár, ale také sami poškození neodbornou manipulací, což je další podstatný fakt, který byl jednoznačně na újmu prošetřování“, čímž na Kliniku přenáší další vlnu odpovědnosti za něco, co na ní spáchal někdo jiný. Policie prý pro zdárné vyšetření kauzy udělala všechno, co bylo možné. V kontextu akce Fénix nebo případu ruského studenta Igora Ševcova, který de facto bez důkazů skončil na pár měsíců ve vazbě a dnes nemůže ani rozdávat jídlo bezdomovcům, je to od policejních orgánů dost nepříjemný vzkaz.

Klinika si za to může sama

Hořkým paradoxem celé kauzy ale zůstává ještě jedna věc. Navzdory dočasné solidaritě – podporu centru vyjádřila například i primátorky Prahy Adriana Krnáčová – nakonec fakticky převážil názor, že si za to Klinika může tak trochu sama. Starostka Prahy 3 Vladislava Hujová případ hned využila a ve svém dopise Vládě ČR (odeslaném jen pár dní po útoku) uvedla, že „Praha 3 se nesmí stát bojištěm pravicových a levicových extremistů“. Nepřímo tak poukázala na to, že důvodem k útoku byl postoj Kliniky k uprchlíkům, solidární sbírky a pomoc lidem v nouzi. Něco takového Hujová označuje za „naivní vstřícnost“ a vtahuje tak Kliniku do špinavé hry, ve které se s obětí nesolidarizuje, ale ještě jednou se jí naloží.

Vyjádření zastupitelů Prahy 3 pomohla ve veřejném prostoru vytvořit pocit, že mít ve své ulici autonomní a sociální centrum znamená koledovat si o průser. V takovém přístupu k problému je pak jedno, kdo se k násilí uchýlí – vždycky na něj bude mít tak trochu právo. Pravicoví radikálové, kteří před rokem zaútočili na Kliniku a ohrozili zdraví dvacítky lidí, kteří byli uvnitř, vyvázli bez postihu a vina za incident je naopak přisuzována širokému kolektivu Kliniky.

„Ještě na začátku minulého roku se jak z neformální komunikace s úředníky, tak z vyjádření Andreje Babiše pro média zdálo, že prodloužení smlouvy nestojí nic v cestě. Situace se začala měnit, když se útok na Kliniku stal součástí celospolečenské přestřelky ohledně postoje k migrantům. Široká koalice od IvČRN přes starostku Hujovou až po prezidenta Zemana začala tvrdit, že nebezpečím jsme vlastně my. Úřad se těmto argumentům buď podvolil, nebo je přímo využil,“ dodává k celému incidentu jeden ze členů kolektivu Kliniky. Zdá se, že neonacismus, jak píšou Klinikáři na svém Facebooku, se u nás opravdu vyplácí.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

A2LARM