Kamarádka porodila svého druhého syna doma během vánočních svátků. Její porod jsme v rámci soukromé skupiny matek mohly sledovat online z jejích statusů. Uvnitř facebookové skupiny Porod v domácím prostředí se ženy obracejí na jiné ženy s žádostí o radu či podporu v těhotenství. Celkově jde asi o šest tisíc žen, osobně se většinou neznají, ale navzájem si radí a podporují se v odhodlání vzít porod do svých vlastních rukou.
I já jsem členkou této skupiny a vím, že bez podpory, které se mi dostalo od neznámých žen, bych nikdy neporodila tak krásně a přirozeně (a to se v mém případě jednalo o ambulantní porod v nemocnici). Skupina pro mne byla jedinou alternativou k webům typu Mimibazar. Přečetla jsem všechny sdílené příběhy a některé dokonce opakovaně. Ať už jsem se zeptala na cokoli, vždy jsem získala řadu informací. Nezřídka se rodička obrací s žádostí o podporu přímo při probíhajícím porodu. Dá se říct, že skupina je jedním z projevů obnovené síly pradávného společenství žen, která se rozvíjí třeba i pomocí sociálních sítí. I proto jsem udělala rozhovor s Martinou Verte, momentální správkyní skupiny.
Jak byste charakterizovala skupinu Porod v domácím prostředí?
Skupina je především místem pro ženy (i jejich muže), které se rozhodují, zda chtějí přivést na svět své dítě doma. Mohou si zde přečíst příběhy a zkušenosti žen, které už doma rodily, ujasnit si co porod doma obnáší a získat odpovědi na všechny otázky, které s domácím porodem souvisí. Skupina je zde i pro všechny ostatní, kteří se chtějí dozvědět o porodech doma reálné informace, a nikoli jen to, co nám předkládají média.
Chtěla bych, aby se ženy začaly více spoléhat na svou intuici a cítily se těmi nejkompetentnějšími osobami ve vztahu ke svému tělu a svým dětem.
Nejlépe smysl skupiny vystihuje text v popisu naší stránky: „My jsme ta změna! Milí přátelé, dejme světu vědět, že se děti rodí také doma! My ženy, maminky, otcové, babičky, rodiny, děti, lidé… My máme právo na přirozený porod doma nebo jinde, kde si zvolíme. Máme právo na podporu a péči. Máme právo svobodně vyjadřovat své potřeby, názory, pocity, příběhy, zkušenosti… Utváříme prostor pro sdílení a nové iniciativy. Ozvěme se široké veřejnosti. Dejme o sobě vědět. I doma se rodí krásné, zdravé děti. Doma se rodilo, rodí a rodit bude. Žádáme o respekt a úctu k životu a porodu, ať už probíhá kdekoli.“
Bylo vám od začátku jasné, jak bude skupina fungovat, nebo se vyvíjí postupně?
Nebylo, když jsem nastoupila, fungovala jsem spíš jako taková pomocná správkyně. Skupina se rozhodně stále vyvíjí. S její současnou podobou jsem spokojena a podle zpětné vazby jsou spokojeni i členové.
Jak dlouho už existuje?
Skupina byla vytvořena v březnu 2014. Já jsem se stala správkyní o rok později.
Skupinu pečlivě kontrolujete a určujete pravidla. Jaká je vaše motivace?
Poskytnout ženám, které se rozhodly rodit doma, podporu a prostředí podobně naladěných lidí a dát jim odpovědi na otázky, které s domácím porodem souvisí. Také se snažím ve skupině udržet zdravý rozum, aby se nesklouzlo k extrémům či fanatičnosti.
Ze začátku byla stránka téměř bez pravidel. Osobně nejsem jejich velkým zastáncem. Když však skupina dosáhne určitého počtu členů – u nás je v tuto chvíli zhruba šest tisíc –, bez nastavených pravidel se to bohužel neobejde. Ve většině facebookových skupin často dochází v diskusích k ostrým hádkám a vulgaritám, čemuž se snažím předejít. Musím říct, že se to daří, k těmto situacím zde vlastně téměř nedochází. Prostředí skupiny je velice vstřícné a členové přátelští.
Jaký má podle vás skupina význam?
Dříve to pro mě byla prostě jedna z facebookových skupin. Dnes si uvědomuji, že její význam je mnohem markantnější. Z reakcí členek ve skupině jsem pochopila, že naše skupina může mít zásadní vliv na rozhodnutí, zda rodit, či nerodit doma. I pro mě samotnou byla velikou podporou před mým vlastním porodem.
Scházejí se domarodičky i mimo prostředí internetu?
Existují srazy domarodiček i setkávání v podpůrných skupinách v různých částech republiky, nicméně žádný hromadný sraz naší skupiny se zatím nekonal.
Která témata jsou v rámci skupiny přes čáru?
Přes čáru je jakákoli forma hrubosti či arogance. Jinak není přes čáru víceméně žádné téma. Jelikož je však téma porodu velice široké a skupina by měla být opravdu zaměřena výhradně na otázky úzce související s porodem doma, byla vytvořena stejnojmenná skupina s přívlastkem OT – off topic, tedy mimo téma. Do této podskupiny se členky mohou obrátit s jakýmkoli tématem, pokud chtějí vědět, co si o něm myslí podobně zaměřené ženy, avšak v hlavní skupině už na to prostor není (tuto skupinu má na starosti jiná správkyně). Na to, aby skupina Porod v domácím prostředí zůstala přehledná a udržela si svůj status, je třeba poměrně striktně držet příspěvky k tématu. Abychom neskončily u toho, že si budeme psát o tom, co budeme vařit k večeři.
Kolik času obnáší péče o stránku?
Na stránku se musím podívat několikrát denně. Každý den chodí desítky žádostí o přijetí do skupiny a nově mi chodí také soukromé zprávy, v nichž mi zájemci o vstup do skupiny odpovídají na otázky, na které musí odpovědět, pokud chtějí být do skupiny vpuštěni. Novinkou je i to, že mi chodí ke schválení příspěvky vložené členy skupiny – musím je odsouhlasit, než jsou uveřejněny. Bylo to bohužel nutné opatření, protože se na stránce denně objevovalo několik příspěvků, které byly mimo téma a do hlavní skupiny nepatřily, a také spousta reklamních nabídek a pozvánek. Celkově ale péče o stránku nezabere hodiny práce, spíš je potřeba pravidelnost, aby tam příspěvky či žádosti o přijetí nevisely příliš dlouho.
Jaká je současná situace kolem domácích porodů?
Situace je dost vyhrocená. Je to velice oblíbené téma pro média, která využijí každé příležitosti ke zvýšení své sledovanosti. Domácí porody nabývají na popularitě, a proto se o nich více mluví a píše, bohužel ale bývají často představené v té nejčernější podobě. Většina informací z médií se však zakládá na nepravdách a polopravdách. Stovky domácích porodů, které nejen že se obejdou bez asistence záchranné služby či převozu do porodnice, ale jsou dokonce idylické, evidentně nejsou tím správným mediálním trhákem. Co se pak děje pod takovými články v online diskusích, bývá nechutné. Tolik zloby a nenávisti najdete už jen v diskusích o muslimech, přistěhovalcích, diskusích s rasistickými tématy a podobně.
Existují statistiky, které by nám řekly, kolik žen rodí doma?
Oficiální statistika zatím neexistuje, i když vím, že jsou lidé, kteří na ní v tuto chvíli pracují, a snad bude brzy dostupná. U nás ve facebookové skupině máme svou soukromou statistiku, ve které evidujeme okolo tří set domácích porodů ročně. Celkově jich však bude mnohonásobně víc.
Čím se živíte v reálném životě?
Momentálně jsem na mateřské dovolené. Dříve jsem se pohybovala v oblasti obchodu a marketingu. Nyní jsem porodní dula, laktační poradkyně a právě dokončuji kurz lektorky předporodní přípravy. Také koketuji se studiem porodní asistence a navštěvuji spousty kurzů a seminářů s porodní tematikou.
Snažíte se obnovovat pozitivní vztah žen k jejich porodu?
Chtěla bych ženám ukázat, že porod nemusí být strastiplná záležitost, která se musí vytrpět a přežít. Že je to úžasný a transformační zážitek, který je posílí v jejich ženství a mateřských kompetencích. Chtěla bych, aby se ženy začaly více spoléhat na svou intuici a cítily se těmi nejkompetentnějšími osobami ve vztahu ke svému tělu a svým dětem. Co se týče „léčení“ porodnictví, tak to je složitější a bude to ještě dlouhá cesta. Nevěřím, že by to mohl nějak výrazně ovlivnit jednotlivec, ale pokud ženy hromadně porozumějí vlastní síle a začnou praktikovat výše uvedené, porodnictví se začne měnit samo.
Myslíte si, že současná forma osvěty kolem domácích porodů pomáhá zlepšovat celkovou situaci a veřejné mínění v Česku?
Myslím, že osvěta okolo domácích porodů je stále velice malá. Snaha by byla, ale odpůrci domácích porodů nerozumí a nejspíše ani nechtějí rozumět jazyku, kterým příznivci domácích porodů mluví. Nezajímají je konkrétní studie, fakta, doporučení WHO (Světové zdravotnické organizace), zkušenosti z jiných vyspělých zemí, kde jsou domácí porody legitimní volbou, nedávají prostor k diskusi a zarputile opakují těch svých pár pseudoargumentů, proč jsou porody doma špatné. Bohužel na straně odpůrců jsou sami zdravotníci, především lékaři, také média a tím pádem i většinová společnost.
Myslíte si, že uznáním domácího porodu jako právoplatné formy porodu a rodičky jako svéprávného člověka naše zdravotnictví ušetří, či nikoli?
Problém je, že v současné situaci si ženy, které se rozhodnou rodit doma, musí služby porodních asistentek a dul platit samy. Nicméně pokud srovnám náklady na domácí porod s přítomností porodní asistentky s náklady na porod v porodnici, je samozřejmě porod doma mnohonásobně levnější. Velikou úsporou pro české zdravotnictví by bylo i to, kdyby zdravé ženy s fyziologickým těhotenstvím mohly být během těhotenství v péči komunitní porodní asistentky a k lékaři docházet jen na nezbytné úkony – například krevní odběry, ultrazvuk a podobně. V péči lékařů by pak zůstaly ženy, které mají riziková těhotenství, nebo ženy, u nichž se během těhotenství objevila nějaká patologie. Tento model je ověřený a funguje ve spoustě vyspělých zemích EU. Posílat zdravé ženy k lékařům je pro české zdravotnictví dost zbytečný luxus.
Co byste vzkázala ženám – budoucím rodičkám?
Budoucím rodičkám bych vzkázala především to, aby vzaly zodpovědnost za porod do svých rukou. Ne nutně, aby rodily doma – neboť porod doma rozhodně není vhodný pro každého –, ale aby se informovaly, co porodní proces obnáší. Aby si přečetly knihy o přirozených porodech, navštívily nějaký nezávislý předporodní kurz (ne v porodnici) či se setkaly před porodem s komunitní porodní asistentkou či dulou. A pokud se rozhodnou rodit v porodnici, radila bych jim, aby tam nechodily samy, ale aby si s sebou vzaly dulu nebo porodní asistentku, která jim pomůže pohlídat dodržení jejich požadavků.
Bohužel znám příběhy příliš mnoha žen, které se v nevědomosti, dobré vůli a víře odevzdaly do rukou zdravotníků, protože věřily, že jsou to odborníci, kteří vědí, co dělají, a velmi draze za tuto zkušenost zaplatily traumatem na celý život.