Paříž: Znásilnění obuškem kvůli barvě pleti


Brutální zacházení policie s mladým Francouzem na pařížském předměstí znovu rozdmýchalo protesty proti policejnímu násilí.

Českými médii koncem minulého týdne prolétly obrazy hořících aut na pařížských předměstích a Novinky.cz varují před „nakumulovaným vztekem a frustrací migrantů a jejich potomků žijících na okraji francouzské metropole“. Co ale způsobilo pařížské nepokoje a jaký podíl na tom mají bezpečnostní složky?

Fascinace no-go zónami

„To lžete, to byste byla mrtvá,“ odvětila mi jednoho dne příznivkyně (snad již umírajícího) hnutí Islám v ČR nechceme, když jsem se jí snažila popsat situaci na okrajích Paříže. Nevěřila mi, že do Seine-Saint-Denis, místa, které se u nás často označuje jako takzvaná „no-go zóna“, se můžete vydat i za šera a nehrozí vám rituální vražda nebo brutální znásilnění.

Až osmdesát procent mladých lidí „černošského nebo arabského vzezření“ bylo za posledních pět let na ulici zastaveno a legitimováno. Prý s odkazem na všudypřítomnou teroristickou hrozbu.

Nemálo z nás si pamatuje rok 2005 a tehdejší obálky českých novin, kterým dominovala zapálená auta a titulky jako „Přistěhovalci rozpoutali násilí“ anebo „Chudí migranti z Afriky zahajují revoluci“. Média strašila tak, že na to velká část populace ani po téměř dvanácti letech nezapomněla a Paříž, potažmo její mytická předměstí, si jednou provždy spojuje s „nenávistnými a nepřizpůsobivými“ migranty. Širší kontext tehdy nikoho nezajímal, a hořící auta se tak stala symbolem „nezvládnuté integrace“ a přílišné otevřenosti západní „multikulti“ Evropy.

Místa, jako je slavné Seine-Saint-Denis, rozhodně není nutné si idealizovat. Je na ně zhruba podobně smutný pohled jako na pražská nebo severočeská sídliště. Ale ideologie redukující je na pouhé „no-go zóny“ znemožňuje střízlivý pohled na věc.

Policejní násilí, model 2017

V loňském roce jsme byli ve Francii v souvislosti s protiteroristickými opatřeními svědky několika desítek vyhrocených incidentů. Jeden z odpůrců zákoníku práce přišel při demonstraci vinou policistů o zrak, desítky zejména mladých lidí byly zadrženy a vyšetřovány. Již méně se ovšem mluví o nárůstu rasismu v policejních řadách, který nejlépe demonstruje zpráva francouzského ochránce práv, kde se píše, že až osmdesát procent mladých lidí „černošského nebo arabského vzezření“ bylo za posledních pět let na ulici zastaveno a legitimováno. Prý s odkazem na všudypřítomnou teroristickou hrozbu.

Podobně se odehrál aktuálně široce diskutovaný incident, jehož následkem jsou tisícihlavé protesty a demonstrace. Byl čtvrtek 2. února, když dvaadvacetiletého mladíka známého jako Théo kontrolovali na sídlišti Aulnay-sous-Bois policisté. Asi proto, aby důkladně prověřili jeho identitu, použili nejdříve slzný plyn a následně jej jeden z ochránců zákona znásilnil obuškem. Celý incident natáčeli kolemjdoucí a deník Le Parisien publikoval video, kde je část události poměrně dobře vidět. Théo je stále hospitalizovaný s poraněními konečníku, kvůli kterým musí být minimálně dva měsíce na neschopence.

Ostatní čtyři aktéři jsou momentálně postaveni mimo službu, vyšetřováni a jeden z nich dokonce obviněn ze znásilnění. Širší důsledky ovšem odsouzeníhodné chování policistů dosud nemá, a zatímco se Théo stal prvním z témat předvolební kampaně, lidé jako premiér nebo ministr vnitra, na nichž leží odpovědnost, mlčí. Do nemocnice se necelý týden po události vydal dosluhující prezident François Hollande, který tak vyjádřil solidaritu nejen s nespravedlivě napadeným, ale i s jeho rodinou a alespoň rétoricky zahájil prošetření a změnu v přístupu bezpečnostních složek. To je sice bohulibé, ovšem hrůzný zážitek to zřejmě z hlavy jednoho z tří tisíc obyvatel sídliště, které je součástí Seine-Saint-Denis, jen tak nedostane.

„Hej, lidi, zastavte tu válku“

Bezprostředně po události se zdvihla vlna solidarity pod heslem „Je suis Théo“ a na různých místech se konala shromáždění odsuzující postup policie. Na některých sídlištích to dosud vře a téměř každý den se zde odehrávají demonstrace, které mnohdy ústí v pouliční boje. K jejich častým projevům patří i zapálené popelnice a auta. Třebaže se hospitalizovaný Théo snaží situaci uklidňovat a přes média a sociální sítě svým kamarádům a kamarádkám vzkazuje, že „miluje svoje město a až se vrátí, chce, aby vypadalo stejně“, trpělivost dochází. Théo nicméně ve svých výzvách nepolevuje: „Hej lidi, zastavte tu válku, spolupracujme!“

Lidé se dožadují spravedlivého zacházení, kterého se jim minimálně po dobu trvání výjimečného stavu (od listopadu 2015) nedostává. K doposud největšímu konfliktu došlo tuto sobotu v Bobigny. Vyhrocená situace měla za následek zničení auta rádia Europe 1. Po internetu kolovala také informace, že na místě téměř uhořela šestiletá dívka. Tu s vidinou senzace zveřejnily také Novinky.cz, ovšem momentálně to spíše vypadá, že šlo o hoax.

Jistě, vymlácení skel autobusových zastávek a několika obchodů není legální forma protestu. Otázkou ale je, jestli v této situaci není legitimní. A kdo byl někdy například v řecké Soluni, ví, že podobně tam dopadá většina demonstrací nebo pochodů. Nestává se přitom, že by česká média přinášela hororové fotky a strašila „revolucí prodchnutým Balkánským poloostrovem“. Snad se Hollande od rétorických cvičení posune k reálným činům a nabídne na závěr své pětiletky v Elysejském paláci řešení, jak jednou provždy utnout zhovadilé chování francouzských policistů. Stejně už nemůže nic ztratit.

Autorka přežila návštěvu pařížského předměstí.

 

A2LARM