O víkendu se konal v pořadí už druhý kongres španělské levicové strany Podemos. Měl být nejen důležitým ukazatelem toho, kam se uskupení, vzniklé ze španělských protestů proti finanční krizi, bude ubírat, ale především si od něj jeho účastníci slibovali vyřešení neshod uvnitř organizace. Nejpozději v roce 2016 se projevily vnitřní pochybnosti o směřování celého projektu, které kulminovaly právě požadavkem na svolání nového kongresu. Ten ovšem potvrdil stávající hlavní linii, opřenou o mediálně známou postavu Pabla Iglesiase. V Podemos nicméně koexistují celkem tři proudy, které čím dál obtížněji nacházejí společné slovo. Můžeme je pro zjednodušení označit jako reformisty, které reprezentuje zmíněný Iglesias, konformisty, jejichž hlavní postavou je Íñigo Errejón, a radikály, kteří se prezentují pod názvem Anticapitalistas.
V Podemos koexistují celkem tři proudy, které čím dál obtížněji nacházejí společné slovo.
Zatímco konformista Errejón sní o větší integraci strany do španělského stranického systému a přál by si vytvořit z Podemos standardní politickou stranu, směřující více do politického středu, Anticapitalistas volají po podstatně větší demokratizaci strany a po jejím zapuštění do lokálních komunit a aktivistických uskupení. Směřovat do politického středu rozhodně v plánu nemají. Iglesiasův model „Vistalegre“ (pojmenovaný po prvním kongresu Podemos v roce 2014) pak v podstatě spočívá ve vytvoření organizované stranické mašinérie, aniž by došlo k významné ztrátě původního radikálního momentu. Sjednotit tyto dva požadavky se ale daří jen částečně a je otázkou, jestli se na tom do budoucna něco změní.
Prozatím se Iglesias stal generálním tajemníkem Podemos se ziskem 89 procent hlasů a v předsednictvu má spolehlivou většinu 37 křesel, oproti 23 pro Errejóna a dvěma křeslům pro Anticapitalistas. Jeho strategický dokument pak získal podporu 56 procent, oproti 33 procentům pro Errejónův návrh a 8,9 procenta pro návrh Anticapitalistas. Jestli se tuto podporu podaří přetavit do volebního vítězství, je samozřejmě nejasné. V průzkumech veřejného mínění se Podemos průběžně drží za španělskými lidovci na druhém místě, o které pravidelně soupeří s tradičními socialisty. Nové neoliberály ze strany Ciudadanos nechávají daleko za sebou. Pokud ale chtějí Podemos přinést skutečnou změnu, je jasné, že nejdřív budou muset změnit sami sebe.