Anketa: Proč dnešní společnost potřebuje feminismus?


U příležitosti Mezinárodního dne žen zveřejňujeme anketu, týkající se důležitosti feminismu v dnešní době.

Osmého března 1908 se v New Yorku shromáždilo na patnáct tisíc šiček, aby demonstrovaly za lepší pracovní podmínky a volební právo. Již o rok později se začal slavit Mezinárodní den žen a ke konci sedmdesátých let jej Organizace spojených národů vyhlásila dnem boje za ženská práva. S těmi je neodlučitelně spjat feminismus. Zeptali jsme se, proč jej v dnešní společnosti potřebujeme.

 

Silvie Lauder, novinářka (Respekt)

Pro různé společnosti existují různé odpovědi. Ta saúdskoarabská feminismus potřebuje proto, aby se tamní ženy mohly svobodně pohybovat po ulicích; řada afrických zemí či Indonésie proto, aby miliony tamních ženy netrpěly děsivými následky ženské obřízky; společnost pákistánská zase proto, aby se dívkám dostalo řádného vzdělání.

Ačkoli si řada lidí myslí, že v Česku je vše vybojováno, feminismus – přesněji feminismy – potřebuje i společnost česká. Také proto, že máme stále jednu z největších propastí mezi výdělky mužů a žen v Evropě, že jsme v porovnání s evropskými sousedy nadprůměrně tolerantní k sexuálnímu násilí nebo že mateřství sice považujeme za cosi posvátného, ale matky „uctíváme“ tím, že je – proti vůli řady z nich – odstavíme na dlouhá léta od práce a celkově se k nim chováme jako k občanům druhé kategorie. Následkem toho jsou české ženy chudobou ve stáří postiženy více než muži. A potřebujeme feminismus také proto, že neprospívá jen ženám, ale také mužům. Už jen proto, že z výzkumů víme, že páry, které se spravedlivěji dělí o péči o děti a domácnosti, mají více sexu.

Tereza Stejskalová, výtvarná kritička a kurátorka (Tranzitdisplay)

Feminismus je dnes důležitý z mnoha důvodů. Obecně nás osvobozuje od společensky předurčených rolí. Muž, který neumí smontovat nábytek z IKEA, žena, která nesnáší vaření, muži, kteří se něčeho bojí a nebojí se o tom mluvit, ženy, které jsou ambiciózní, muži, kteří nejsou, muži, kteří se cítí spíš jako ženy a naopak, zkrátka všichni, kdo se vymykají genderovému standardu daného společenství, se ve světě, v němž feminismus utváří hodnoty, cítí o dost lépe.

Feminismus potřebujeme právě proto, že převažujícím názorem je, že UŽ ho nepotřebujeme. Ani přímá konfrontační nenávist, ani neinformovaná ignorance není tak nebezpečná jako tato měšťácká povýšenost, s níž je zvykem tvrdit, že už není zač bojovat.

Feminismus nám dává svobodu, být tím, kým jsme. Feminismus je ale hlavně důležitý proto, že žijeme ve světě, v němž ženy nemají stejné podmínky jako muži. Pohybuji se ve sféře současného umění, uvedu proto následující příklad: Na vysokých uměleckých školách je mnohem větší zastoupení mužů než žen, učí se kánon moderního a současného umění, v němž převažují muži, a leckteří profesoři dávají svým studentkám najevo, že jejich pravé povolání je mateřství, s nímž se umění neslučuje. Velké výstavní síně v České republice vystavují ve valné většině muže, mezi aktivními umělci středního a staršího věku taktéž převažují muži. Umění mužů se prodává dráže než umění žen. Symptomem této nerovnováhy je zavedený termín „ženské umění“, jenž nemá svůj „mužský“ protějšek, „mužské umění“ je prostě umění. Ženy jsou tak ve světě současného umění a priori v nevýhodě. Svět umění je ale jen zrcadlem odrážejícím problémy celé společnosti. Co platí zde, platí o řadě dalších disciplín a společenských vrstev.

Tomáš Pavlas, programový manažer v Otevřené společnosti o.p.s. a člen výboru Genderové expertní komory ČR

Naše společnost stále vyznává sexismus vůči ženám, převážně na nevědomé úrovni. Kdo o tom pochybuje, ať mi vysvětlí, proč se bez sexismu neobejde prezident při debatě o Šumavě. Přímou, všelidovou volbou zvolený nejvyšší ústavní činitel, který nás všechny reprezentuje. Nebo proč musíme zírat na různé variace billboardů, propagujících něco, co taky všechno přeřízne… Potřebujeme feminismus, abychom si ten průšvih dokázali uvědomit a následně odmítnout. Feminismus potřebují české ženy. Nebyl jim dopřán, když ve svobodnějším světě prožíval svoji druhou vlnu. České ženy v té době spolu s muži vzdorovaly viditelnému společnému nepříteli. Díky tomu však pozapomněly na skrytého vlastního nepřítele i význam ženské solidarity. Feminismus potřebují i čeští muži, aby si uvědomili, že ženská představa o vlastním životě se postupně dramaticky proměnila. Aby pochopili, že mohou udělat jediné: uznat to. Sami pak budou překvapeni, jak je i pro ně uvolnění z patriarchální šablony příjemné. Pojďme ten zastydlý sexismus poslat už do kytek a můžou to být klidně karafiáty.

Kolektiv Čtvrtá vlna

Ženám je soustavně připomínáno, co je pro ně „přirozené“ a čím by se měly řídit. Stále nepolevil tlak na to, jak by měly ženy vypadat, nakolik by měly mít rády sex, kdy a jak se by se měly stát matkami nebo jak by měly vystupovat, aby to nepůsobilo hystericky. Feministický aktivismus nám pomohl kriticky se dívat na představy o „přirozeném“ řádu světa, které opomíjejí specifika nejen žen, ale i lidí s nevýhodným jménem v pasu, podivínů, nemocných, postižených, nehezkých a chudých, který tato společnost sama produkuje. Feminismus by měl zahrnout co nejširší množství lidí z různých společenských vrstev a zároveň neopakovat mantru o svobodné volbě pro každého, ale reagovat na konkrétní sociální a ekonomickou situaci, ve které často pro ženy není volby. Feminismus je pro nás svoboda dělat chyby – ve světě, který nám nikdo nevnucuje, ale který naopak spoluvytváříme podle vlastních představ.

Helena Skálová, ředitelka Gender Studies, o.p.s.

Feminismus potřebujeme, protože v ČR ani v roce 2017 nemáme faktickou rovnost mezi muži a ženami. Ženy, zejména matky malých dětí, jsou dvakrát více než muži ohroženy nezaměstnaností, a pokud práci mají, čelí horším pracovním podmínkám, za stejnou práci berou méně peněz, leží na nich téměř výhradně péče o děti, domácnost, staré a nemocné. Jsou nepoměrně méně zastoupeny ve veřejném prostoru a v rozhodovacích pozicích, ať už jde o politickou reprezentaci či o vysoké manažerské posty. Jsou terčem sexismu, tvoří drtivou většinu obětí domácího a sexuálního násilí.

Feminismus – tedy vlastně feminismy, protože jich je mnoho, mají různé přístupy a východiska, ale jeden cíl, a to rovnost mezi ženami a muži – potřebujeme proto, abychom své životy mohli žít svobodně, bez omezení, které nám přináší tradiční genderové role a stereotypy. Proto jsem ráda za každou feministku a každého feministu, kteří to o sobě hrdě prohlásí, ať už na poli anarchistické demonstrace, v akademické diskusi, na půdě vládní instituce nebo kdekoli jinde. Pro nás všechny je tu totiž stále dost a dost práce na dlouhé cestě k rovnosti.

Jan Smutný, spisovatel a scenárista

Feminismus potřebujeme právě proto, že převažujícím názorem je, že UŽ ho nepotřebujeme. Ani přímá konfrontační nenávist, ani neinformovaná ignorance není tak nebezpečná jako tato měšťácká povýšenost, s níž je zvykem tvrdit, že už není zač bojovat. Žena dobrá ve svém oboru se přece prosadí stejně jako muž, sexuální orientace dávno není tématem a tradiční role v ateistickém Česku stejně vůbec nefungují, tak co… Tak co? Zkuste si třeba malé mentální cvičení, můžeme ho nazvat „naslouchej nepříteli“. Stačí chodit týden s otevřenýma očima a ušima a navzdory vlastní nechuti interpretovat vše, co slyším, hlasem onoho pověstného „genderového teroru“. Možná budete překvapeni, jak rozlehlá je síť jemných mocenských vztahů nadřazenosti a podřízenosti, implicitních genderových daností a předsudků. A mechanismus samoregulující se spravedlnosti konkurenční společnosti ve vyježděných drážkách „demokracie“ a „svobody“ se konečně odhalí jako to, co skutečně je, tedy vlhký sen české rádoby liberální společnosti.

 

A2LARM