Jaké bude mistrovství světa ve fotbale příští rok v Rusku? „Pro někoho to bude festival fotbalu, pro někoho zase festival násilí,“ slibuje maskovaný muž v dokumentu BBC o ruských fotbalových chuligánech. Obavy z násilí na stadionech i mimo ně nejsou v případě Ruska zbytečnou hysterií. Možná i proto přišel poslanec ruské Dumy Igor Lebeděv se svérázným řešením. Fotbalové násilí by prostě legalizoval. „Pokojnou cestou by to mohlo odvést agresi fanoušků. Kdyby přijeli například angličtí fandové a dělali by problém, odpovědí by jim byla výzva, aby se v konkrétním čase utkali se stejně početným soupeřem na stadionu. Navíc bychom byli průkopníky nového sportu,“ prohlásil syn vůdce ruských nacionalistů Vladimira Žirinovského.
Bezhlavé řezání
Těžko říct, jestli Lebeděv někdy chuligánskou bitku, v Rusku nazývanou „draka“, vůbec viděl. Pokud by si dal tu práci a pustil si některé z četných videí dostupných na internetu, asi by vzal svá slova o novém sportu hodně rychle zpět. Svět chuligánských bitek není pro slabší povahy ani milovníky fair play zrovna pěkná podívaná. Dvě skupiny „bojovníků“ se do sebe beze zbraní pouští někde na tajně smluveném místě. V hlavní roli je bezhlavé řezání, napadání v přesile nebo kopání do hlav na zemi ležících lidí.
I když šampionát v Rusku přináší i řadu jiných problémů, jako například několikanásobně předražený stadion v Petrohradu, obavy z fotbalového násilí jsou na prvním místě.
Na jedné straně vidíme ztělesnění barbarské agrese, na straně druhé ale i nespoutanou manifestaci moci a síly mužského kmene. Zapomeňte na představu bandy opilých fanoušků, kterým se při každém kroku pohupuje ze strany na stranu pivní pupek. Současní ruští chuligáni tráví hodiny v posilovně, učí se bojovým sportům a s radostí trénují i bušení loktem do boxovacího pytle. Tohle je nová generace fotbalových chuligánů. A na loňském mistrovství Evropy ve Francii ukázala, co všechno dokáže. Zatímco bezpečnostní složky očekávaly teroristický útok, zaútočili ti, kteří měli být potenciálním cílem – fotbaloví fanoušci. Došlo tak k největším násilnostem na fotbalovém turnaji v historii. „Trefil jsem týpka do hlavy. Jako když kopete penaltu, a já kopnul hodně pěknou penaltu,“ chlubí se jedna z ústředních postav bitek v Marseille v již zmiňovaném anglickém dokumentu. Záběry z útoku „ruské armády chuligánů“ vůči anglickým fanouškům berou dech. Dvě stovky ruských chuligánů s nevídanou agresí doslova vytírají ulice přístavního města těly „nepřátel“. Co na tom, že Angličanů bylo desetkrát tolik.
Schopnost oprostit se od klubové příslušnosti a spojit se v údernou národní jednotku ocenil krátce po incidentu i Lebeděv. Tehdejší místopředseda ruské Dumy pogratuloval ruským chuligánům ke skvělé obraně cti své země. Ve stejném duchu národní hrdosti obvinil tiskový mluvčí ruské policie Vladimir Markin Francouze z naprosté neschopnosti zabránit násilí – prý jsou dnes schopni maximálně „dohlížet na pochody Gay Pride“.
Hajlující poslanecký asistent
Propojení ruských politických špiček s účastníky bitek ve Francii zavdalo silné podezření, že se jednalo o organizovanou a až příliš dobře provedenou akci. Chuligáni navíc do Francie přiletěli ruským státním speciálem v čele s šéfem Svazu ruských fanoušků Alexandrem Špryginem. Šprygin se do funkce, v níž se často setkával i s Vladimirem Putinem, dostal v roce 2007. K získání lukrativního místa mu pomohlo osobní přátelství s Žirinovským. Šprygin přitom patří od konce devadesátých let k čelným představitelům neonacistické scény v Rusku. Tento člen ultras moskevského Dynama nemá problém fotit se s vlajkou podporující donské separatisty nebo si zahajlovat se zpěvákem neonacistické metalové kapely Korrozija Metalla. Dokud nešéfoval fotbalovým fanouškům, dělal poslaneckého asistenta Lebeděvovi…
Červnová řež ve Francii znamenala pro Šprygina konec. Údajnou politickou objednávku násilné provokace na Západě ale Šprygin v rozhovoru pro BBC popřel. Podobně se k této otázce vyjádřil i „Vasil Zabiják“, který údajně chuligánským jednotkám ve Francii velel. Jiní chuligáni už ale před kamerou tak zdrženliví nebyli. Jeden z nich dává lidem, kteří se chystají na šampionát v Rusku příští rok, malou radu. „Naučte se něco o našich dějinách. Jsme ve válce každých sto let, jsme rození válečníci, máme to v krvi. Přijďte do naší země s mečem a mečem také zemřete,“ varuje cizince, kteří se chystají na ruský šampionát. Podobných výhrůžek v souvislosti s blížícím se světovým šampionátu zazní z úst ruských chuligánů celá řada. Až má jeden pocit, že autoři dokumentu sami propadli kouzlu maskulinního násilí nacionalistických radikálů. I když několikrát připomenou, jaký obdiv tito fanatici chovají k anglickým rowdies ze sedmdesátých a osmdesátých let, zapomínají zmiňovat rasismus, který chuligánskou scénu doprovází.
Slovanské tváře
Ale i sám Šprygin několikrát spojil dohromady slovanský nacionalismus s touhou po rasové čistotě. „Pochopitelně, až náš tým bude na mistrovství světa v roce 2018 hrát doma a před začátkem zápasu zahrají hymnu a těch jedenáct kluků bude pyšně stát a po tváři jim potečou slzy, budu se cítit jako vlastenec a chtěl bych, aby ti hráči měli slovanské tváře,“ prohlásil. O francouzském týmu naopak řekl, že jeho problémem je příliš velký počet „černých tváří“ v týmu. Sami fotbaloví chuligáni mají na svědomí řadu rasistických útoků proti migrantům a cizincům. Naposledy před dvěma týdny, když fotbaloví příznivci z Kazaně zabili čtyřiadvacetiletého studenta z Čadu.
I když šampionát v Rusku přináší i řadu jiných problémů, jako například několikanásobně předražený stadion v Petrohradu, obavy z fotbalového násilí jsou na prvním místě. Lebeděvův návrh se tak jeví jako šílená legitimizace násilností, kterých se někteří chuligáni očividně už nemůžou dočkat. Čeští fotbaloví fanoušci se ale o své zdraví bát nemusí. Národní reprezentace dělá vše pro jejich bezpečnost, takže se Česká republika mundialu s velkou pravděpodobností vůbec nezúčastní. A bitkařům z řad českých fotbalových chuligánů nezbude nic jiného, než demolovat ploty v Opavě jako tento víkend během druholigového derby mezi Ostravou a Opavou.
Autor je spolupracovník redakce.