Sociálními sítěmi prolétlo vtipné video, na kterém ve zpravodajské relaci BBC komentuje expert Robert Kelly situaci v Jižní Koreji. Nebylo by na tom nic legračního, kdyby se v pracovně neobjevily jeho děti. Nejdříve do pokoje v přímém přenosu sebevědomě nakráčela starší dcerka, zvědavá, s kým to tam tatínek mluví. Poté v chodítku přihopsal i její mladší sourozenec. Komické video se okamžitě stalo virálem. Několik milionů lidí po celém světě se od srdce zasmálo a stejně jako já si utírali slzy smíchu.
https://youtube.com/watch?v=pdGy6-_jaCY
Děti jsou roztomilé, a když vpochodují na nepatřičné místo, může to být i hodně komické. Účastníci internetových debat se pobavili, ale přišla také kritika. Proč profesor Kelly prostě svou dceru neobejme a nevezme ji na klín? Místo toho ji odstrkuje, snaží se předstírat, že tam není. Jiné takový názor štve – takhle prý můžou smýšlet jen ti, kteří nikdy nevystupovali veřejně, nejspíš jen sedí doma zahledění do svých dětí.
Děti, které vešly nevhod do tatínkovy pracovny, jsou příčinou hrůzy, zmatku a ohrožení, zatímco situace v Koreji nebo války v různých částech světa jsou tématem ke klidným a neangažovaným expertním rozborům.
Na scéně se nakonec objeví vyděšená žena. Zoufale vleče děti pryč. Na sociálních sítích si vysloužila kritiku i ona. Proč smýká s dětmi jako s kusem masa? Copak asi dělala místo plnění svých povinností? Chůva, která nedokáže uhlídat děti jednu minutu, zatímco jejich otec má důležitou práci, si zaslouží padáka. Nebo je to manželka?
Žena vypadá, jako by bojovala o život. A uvážíme-li, že to skutečně může být chůva, třeba migrantka v komplikované ekonomické i rodinné situaci, která by mohla ztratit práci, smích člověku zamrzá na rtech. Takový scénář je klidně možný, i když, doufejme, v domácnosti profesora Kellyho nenastal.
Pozdrav z planety Země
Nechme stranou osobní provinění. Profesor Kelly ani bezejmenná žena, bez ohledu na to, zda je jeho ženou nebo chůvou jeho dětí, si nezaslouží odsouzení zbytku světa. Tohle kraťoučké video je ale hrozné v něčem jiném — je to genderový mikrohoror. Pozdrav z dnešní planety Země, kde experti, obvykle muži, mají-li být vážení a uznávaní, musí potlačit emoce a povznést se nad strasti i radosti osobního života. City, spontánní vřelost a pochopení pro lidské bytosti kolem nich by mohly jejich váženost zpochybnit. A ženy jim v tom mají pomáhat a držet děti mimo území důležitého bílého muže.
Žena, která vbíhá do pokoje, je vystresovaná, zoufalá, jako by se stalo něco opravdu strašného. Ohrozila serióznost experta. A tím možná i svou existenci. Co když tenhle incident bude stát jejího muže/zaměstnavatele reputaci, pracovní místo, příjem? A tohle je naše kultura – děti, které vešly nevhod do tatínkovy pracovny, jsou příčinou hrůzy, zmatku a bezprostředního ohrožení, zatímco situace v Koreji nebo války v různých částech světa jsou tématem ke klidným a neangažovaným expertním rozborům.
Ale ať nekončíme tak pesimisticky. Jeden z diskutujících napsal: „Chtěl bych mít to sebevědomí, se kterým ta holka nakráčela dovnitř.“ Ano – od dětí se máme co učit.
Autorka je socioložka.