Řezavý zvuk, kterým se jihoafrický hudební subžánr gqom ohlásil před více než rokem světovému publiku, neutichá. Gqom kvapí svým frenetickým tempem a mutuje do tvarů, které motají hlavu a rozkmitávají nohy na parketu. Krev jako by při poslechu této hudby proudila někam jinam než do mozku – snad do kolen, která se podlamují, jak se těla snaží držet krok s neposedným beatem. Hudba producentů z Durbanu, čtvrtého největšího města Jihoafrické republiky, a jeho četných předměstí vstoupila na globální klubovou scénu bez ostychu, jakkoli oni sami neskrývají překvapení z toho, že jejich tvorba začala zajímat i svět mimo domácí komunitu.
Gqom samotný přitom vznikl na východním pobřeží JAR už před dobrými deseti lety. V zemi, kde se producenti nasládlých deephouseových tracků Black Coffee a Culoe De Song postupně vyšplhali až do role obletovaných celebrit, nicméně působí jako bastard, kterého se společnost štítí. Gqom je nesmírně populární v Durbanu, v Kapském Městě nebo Johannesburgu ho ale ignorují a stejnou pozici zastávají většinou i rádia. Je paradoxní, že v Evropě jej posluchači přijímají mnohdy bezmála extaticky, zatímco v Jihoafrické republice zůstává něčím nechtěným.
Pravidelný houseový beat se v podání durbanských producentů mění ve zlověstnou kakofonii, která na světové scéně rozmanitých stylových fúzí působí, jako by neměla žádnou blízkou přízeň. Snad se kdysi nějaká slepá kolej brzkého dubstepu nebo grimeu mohla současnému gqomu blížit, zanikla ale už dávno v procesu vývoje a nezůstaly po ní stopy. Gqom působí jako hudba, která přežila válečný konflikt a vrátila se nasáklá surovostí, zlem a pomstychtivou lačností. Nebo jak ne tak vzletně říká pro magazín RBMA producent Menchess, tvůrce jednoho z prvních velkých hitů Mitsubishi Song: „Je to hudba pro lidi, kteří chtějí zažít pořádnou temnotu.“
Právě Menchess byl u toho, když gqom v létě 2015 poprvé viditelně přesáhl hranice Afriky a infikoval cizí posluchačskou komunitu. Britský label Goon Club Allstars tehdy vydal čtyřskladbové EP Rudeboyz, na němž se ohlásil zlomený beat gqomu a hlasové útržky, které se stanou jedním z jeho poznávacích znaků. Durbanští producenti totiž ořezávají svrchní frekvence do takové míry, že nakonec zní jako psí štěkot či zabručení medvědů. Dosyta si jich užijí posluchači obou loňských kompilací Gqom Oh! The Sound of Durban Vol. 1 a Gqom Oh! x Crudo Volta Mixtape, na kterých se poprvé v relativní komplexnosti představila současná scéna durbanských tvůrců.
Kwait, sgubhu, bhenga
Tracky tu nechali burácet populární Julz Da DeeJay a Citizen Boy. Další producent Emo Boy přispěl třaskavým bangerem IYona, který hravě rozburácí kterýkoli taneční parket. Skladby od kolektivu Forgotten Souls a DJe Mabheka už ale jako by daly tušit, že tu existuje také snaha o hravější a melancholičtější tón, která předjímá současnou diskusi o narůstající popularitě blízkého žánru sgubhu. Ten se neodvrací od temnoty, jež je usazená v srdci gqomu, pracuje už ale s beatem, který je o něco rovnější než klasické polyrytmy, a může posloužit jako pomyslný most mezi přístupnějším kwaitem a do sebe uzavřeným gqomem. „Problém je v tom, že gqom už pro nás začíná být až příliš dobře známý,“ popisuje Menchess.
Ilustruje to příklad lednového EP SiyaThakatha, které pro label Gqom Oh! nahrál devatenáctiletý producent Dominowe. Ten první stranu své nahrávky vyhradil gqomu, druhá však už pracuje s jemnějším sgubhu, což vyvrcholí v tracku Bhenga Nezinja – dobře vypointované skladbě, v níž beaty nepřipomínají ani tak hrozivé ledové kry, jako spíš poměrně neškodnou ledovou tříšť. Dominowe v bookletu zmiňuje, že jeho záměrem je postihnout šíři své tvorby a s tím i rozmanitost hudebních žánrů a subžánrů v Durbanu. Citelná je tu snaha neuvíznout v jednom bodě a ukázat varianty beatového lomozu, jenž se nejčastěji ozývá z durbanských klubů či z okének místních taxíků, které neočekávaně slouží jako jakési barometry toho, co v daný moment zrovna letí.
Rozhodně ovšem v současné době letí samozvaný král gqomu DJ Lag, který může posloužit jako reprezentant opačné tendence – cesty k ještě většímu zvukovému purismu. Lagovo eponymní EP je opravdu cvičením ve střídmosti a zároveň efektivnosti, neboť se mu daří stavět dokonale propracované zvukové monolity. Pro track Ghost on the Loose je charakteristický zvuk zmutované dřevěné řehtačky, jeden z největších gqomových bangerů Ice Drop je pak obnažený na úplný skelet.
Možná vůbec ten nejtalentovanější z durbanských producentů k němu nechal natočit také videoklip, v němž provádí diváky tamními „townships“, aby posléze skončil ve svém oblíbeném klubovém prostoru. Vše doprovází efektní tanec bhenga, který je stejně jako v případě chicagského footworkování a jukeu nedílným doprovodem gqomu. DJ Lag tak nejen zvukem, ale i obrazem stojí za tím nejčerstvějším, co hudba v roce 2017 zatím mohla nabídnout.
Autor je publicista.